České vánoční cukroví a jeho tradice

22/09/202625/09/2026 Lenka Váhová

České vánoční cukroví je soubor drobného sladkého pečiva, které domácnosti připravují během adventu a chystají na vánoční svátky. K rozšířeným druhům patří vanilkové rohlíčky, linecké, perníčky, vosí hnízda, pracny, kokosky a marokánky. Většina rodin peče několik druhů najednou a ukládá je do plechových dóz, kde cukroví do Vánoc dozraje. Následující přehled shrnuje ověřené druhy, jejich přípravu a to, jak se z pečení cukroví stala rozšířená vánoční tradice.

Advent jako čas pečení

Pečení cukroví se v českých domácnostech tradičně váže na advent, tedy čtyři týdny před Štědrým dnem. Řada domácností začíná už na přelomu listopadu a prosince, protože některé druhy potřebují čas, aby změkly a jejich chuť se propojila. Hotové cukroví se skladuje v uzavřených dózách na chladném místě a jednotlivé druhy se často prokládají papírem, aby se od sebe neprovoněly. Zvykem bývá upéct více druhů zároveň, takže v jedné domácnosti vzniká pestrá směs tvarů, náplní i polev.

Ne všechny druhy se pečou ve stejnou dobu. Cukroví z křehkého nebo perníkového těsta se připravuje s předstihem, protože po několika dnech až týdnech změkne a lépe se konzumuje. Naopak druhy, které mají zůstat křupavé, nebo ty nepečené, se dělají spíš ke konci adventu, blíž ke svátkům.

Vanilkové rohlíčky

Vanilkové rohlíčky patří k výrazným symbolům českých Vánoc. Připravují se z křehkého těsta s mletými ořechy, obvykle vlašskými nebo mandlemi, s máslem, moukou a cukrem. Těsto se tvaruje do drobných rohlíčků, které se po upečení ještě teplé obalují ve vanilkovém cukru. Charakteristický je právě obloukový tvar a vůně vanilky. Rohlíčky se řadí mezi pečené cukroví a bývají součástí většiny vánočních dóz.

Linecké

Linecké cukroví se dělá z takzvaného lineckého těsta, tedy křehkého máslového těsta, jehož název odkazuje k rakouskému Linci. Vykrajuje se do koleček, hvězdiček nebo srdíček a obvykle se skládá po dvou kusech, mezi které se dává marmeláda, tradičně rybízová nebo meruňková. Horní díl mívá vykrojený otvor, kterým prosvítá náplň, a povrch se sype moučkovým cukrem. Linecké je typickým příkladem cukroví, které se peče s předstihem, protože spojené s marmeládou během několika dní příjemně změkne.

Perníčky

Perníčky se připravují z kořeněného medového těsta a patří k druhům s dlouhou historií. Vykrajují se do různých tvarů, od hvězd a srdcí po figurky, a zdobí se bílkovou polevou. Perník má v českých zemích dlouhou tradici sahající do středověku, kdy se jeho výrobě věnovali cechovní perníkáři; s výrobou perníku je spojené zejména město Pardubice. Domácí vánoční perníčky jsou po upečení zprvu tvrdé a teprve během několika dní až týdnů v uzavřené dóze změknou, proto se pečou brzy.

Vosí hnízda

Vosí hnízda jsou příkladem nepečeného cukroví. Základem bývá hmota z rozdrcených piškotů nebo dětských sušenek, másla, kakaa a mletých ořechů, ochucená rumem nebo rumovou příchutí. Hmota se tvaruje do kornoutků nebo válečků připomínajících tvarem hnízdo, odtud pochází i název. Vršek se často doplňuje máslovým krémem. Protože se vosí hnízda nepečou, řadí se mezi druhy, které se dají připravit i bez trouby.

Pracny

Pracny jsou drobné cukroví, které se peče ve speciálních malých formičkách, díky nimž získají charakteristický vroubkovaný tvar. Těsto se připravuje z mletých ořechů nebo mandlí, másla a cukru; hmota se vtlačí do formiček a upeče. Po vyklopení se pracny obalují ve vanilkovém cukru. Tvar dané formičky určuje výsledný vzhled, takže se pracny od sebe mohou lišit podle použitého náčiní.

Kokosky

Kokosky jsou drobné pusinky z ušlehaných bílků, cukru a strouhaného kokosu. Hmota se tvaruje do malých hromádek, které se pečou při nižší teplotě, aby zůstaly světlé a uvnitř vláčné. Někdy se kokosky pečou na malých oplatkách, které tvoří jejich spodní část. Díky kokosu mají výraznou chuť i vůni a patří mezi jednodušší druhy cukroví, protože nevyžadují vykrajování ani skládání.

Marokánky

Marokánky jsou ploché cukroví z kandovaného ovoce, ořechů, mandlí a rozinek, které drží pohromadě jen malé množství těsta nebo cukrové hmoty. Po upečení se ze spodní strany namáčejí do čokolády. Výsledkem je tenké, nepravidelné cukroví s kombinací ovocné náplně a čokolády. Marokánky se svým složením liší od druhů založených na jednolitém těstě, protože jejich hlavní část tvoří právě nasekané ovoce a ořechy.

Historie cukroví jako vánočního fenoménu

Sladké vánoční pečení má v českých zemích starší kořeny, ale v dřívějších dobách se soustředilo především kolem vánočky, tedy pleteného sladkého pečiva. Perník jako kořeněné medové pečivo má rovněž dlouhou historii a byl dostupný i mimo vánoční čas. Rozmanité drobné cukroví v dnešní podobě, kdy domácnost peče velké množství různých druhů, se však jako široce rozšířený jev prosadilo až během 20. století.

Souviselo to mimo jiné s dostupností surovin, jako je cukr, máslo, kakao nebo ořechy, a s vybavením domácností pecemi a troubami. Postupně se ustálila představa, že k Vánocům patří několik druhů cukroví najednou, a pečení se stalo součástí adventních příprav napříč domácnostmi. Recepty se přitom předávají v rodinách a jednotlivé druhy i jejich obměny se liší region od regionu i domácnost od domácnosti.

Časté otázky

Kdy se peče vánoční cukroví?

Cukroví se tradičně peče během adventu, tedy ve čtyřech týdnech před Štědrým dnem. Mnoho domácností začíná už na přelomu listopadu a prosince, aby druhy, které potřebují dozrát, měly dost času.

Které cukroví se dělá s předstihem?

S předstihem se pečou druhy, které mají po několika dnech změknout, zejména linecké a perníčky. Naopak nepečené druhy a ty, které mají zůstat křupavé, se často připravují blíž ke svátkům.

Musí se každé cukroví péct?

Ne. Například vosí hnízda se nepečou, ale připravují z hmoty z rozdrcených piškotů, másla, kakaa a ořechů, která se tvaruje a nechá ztuhnout.

Proč se vosí hnízda jmenují právě takto?

Název vychází z tvaru. Hmota se tvaruje do kornoutků nebo válečků, které svým vzhledem připomínají hnízdo, a tento tvar dal cukroví jeho jméno.

Od kdy je pečení mnoha druhů cukroví rozšířenou tradicí?

Sladké vánoční pečení má starší kořeny, ale zvyk péct velké množství různých druhů drobného cukroví se jako široce rozšířený jev prosadil až ve 20. století.