Jana Novotná: sportovní kariéra a úspěchy
Aktualizováno: 31. srpna 2026
Rychlá fakta
Jana Novotná byla česká profesionální tenistka, jedna z nejúspěšnějších hráček v historii československého a českého tenisu. Proslula elegantní hrou u sítě a klasickým stylem servis–volej, který v ženském tenise patřil k nejlepším své doby. Vrcholu individuální kariéry dosáhla v roce 1998, kdy zvítězila ve dvouhře na Wimbledonu — na turnaji, jehož trávníky jí seděly jako žádné jiné.
Novotná byla především světová špička ve čtyřhře: získala dvanáct grandslamových titulů v ženském deblu a další čtyři ve smíšené čtyřhře, byla světovou jedničkou v deblovém žebříčku a ve dvouhře vystoupala až na druhé místo světového pořadí. Přidala tři olympijské medaile a v roce 2005 byla uvedena do Mezinárodní tenisové síně slávy. Do paměti sportovních fanoušků se zapsala nejen tituly, ale i příběhem vytrvalosti — cestou od bolestných prohraných finále až po vytoužené vítězství.
Rychlý přehled
- Celé jméno: Jana Novotná
- Narození: 2. října 1968, Brno (tehdejší Československo)
- Úmrtí: 19. listopadu 2017 (ve věku 49 let)
- Sport / disciplína: tenis — dvouhra a zejména čtyřhra
- Reprezentace: Československo, později Česká republika
- Největší úspěchy: vítězka dvouhry Wimbledonu 1998; 12 grandslamových titulů v ženské čtyřhře a 4 ve smíšené čtyřhře; tři olympijské medaile; světová jednička ve čtyřhře
- Známá díky: triumfu ve Wimbledonu 1998 a mimořádné deblové kariéře
Kdo je Jana Novotná
Jana Novotná se narodila 2. října 1968 v Brně. K tenisu se dostala v dětství a už jako mladá hráčka na sebe upozornila technickou vyspělostí a útočným pojetím hry. Vyrůstala v silné generaci československého tenisu, který v sedmdesátých a osmdesátých letech patřil ke světové špičce a vychoval řadu hvězd. Do tohoto prostředí Novotná dokonale zapadla svým stylem založeným na dobrém servisu, práci u sítě a hře na jeden dva údery.
Její hra byla poznávacím znamením i v době, kdy se ženský tenis začínal opírat stále více o silovou hru ze základní čáry. Novotná zůstala věrná klasickému servis–volej stylu, který jí umožňoval dominovat zejména na rychlém povrchu. Právě trávníky ve Wimbledonu se staly jejím nejúspěšnějším působištěm — jak ve dvouhře, tak ve čtyřhře.
Cesta na absolutní vrchol individuálního tenisu ale nebyla přímočará. Novotná se opakovaně dostávala do grandslamových finále dvouhry, kde ji ale několikrát opustilo štěstí i nervová pohoda v rozhodujících chvílích. Tyto zkušenosti z ní udělaly symbol sportovní vytrvalosti: hráčku, která se navzdory těžkým porážkám nevzdala a nakonec dosáhla svého velkého cíle.
Sportovní kariéra
Nástup mezi světovou špičku
Novotná se prosadila mezi elitu ženského tenisu v druhé polovině osmdesátých let. Vedle dvouhry rychle vynikla ve čtyřhře, kde jí vyhovovala souhra u sítě a čtení hry. Ve deblu se stala jednou z nejobávanějších hráček okruhu a postupně začala sbírat tituly na nejprestižnějších turnajích světa, včetně grandslamů. Ke špičce ženského tenisu patřila v době mimořádně silné konkurence, kdy okruh ovládaly hráčky jako Steffi Grafová, Monica Selešová nebo Arantxa Sánchezová Vicariová, a právě v tomto prostředí si Novotná svými výsledky vydobyla trvalé místo mezi nejlepšími.
Prohraná finále dvouhry
Ve dvouhře se Novotná probojovala do několika grandslamových finále, která se stala součástí jejího příběhu. V roce 1991 hrála finále Australian Open. Nejznámější je ale finále Wimbledonu 1993 proti Steffi Grafové: Novotná vedla ve třetím setu, byla blízko rozhodujícímu náskoku, ale v koncovce pod tlakem o vedení přišla a zápas nakonec prohrála. Emotivní scéna po utkání, kdy plakala na rameni vévodkyně z Kentu při předávání cen, se stala jedním z nejpřipomínanějších okamžiků wimbledonské historie. Do finále dvouhry ve Wimbledonu se probojovala i v roce 1997, opět bez vítězství.
Vítězství ve Wimbledonu 1998
Vyvrcholením kariéry ve dvouhře se stal rok 1998. Novotná se potřetí probojovala do finále Wimbledonu a tentokrát zvítězila — ve finále porazila Nathalie Tauziatovou z Francie. Byl to její první a jediný grandslamový titul ve dvouhře a přišel po letech blízkých, ale nedotažených pokusů. Vítězství na nejslavnějším tenisovém turnaji světa se stalo symbolickou tečkou za dlouhou cestou a potvrzením, že patří mezi nejlepší hráčky své éry.
Deblová dominance
Zdaleka nejvíce grandslamových trofejí získala Novotná ve čtyřhře. V ženském deblu vyhrála dvanáct grandslamových titulů a k tomu přidala čtyři ve smíšené čtyřhře. Nejúspěšnější byla opět na wimbledonské trávě, kde získala několik titulů v ženské čtyřhře (mimo jiné v letech 1989 a 1990 po boku Heleny Sukové, v roce 1995 se Sánchezovou Vicariovou a v roce 1998 s Martinou Hingisovou). Ve deblovém žebříčku se vyšplhala na pozici světové jedničky a řadí se mezi nejlepší čtyřhrařky historie.
Olympijské hry
Novotná reprezentovala na několika olympijských hrách a získala tři medaile. Ve čtyřhře vybojovala stříbro po boku Heleny Sukové (na hrách v Soulu 1988 a v Atlantě 1996) a v Atlantě 1996 přidala bronz ve dvouhře. Olympijské medaile patří k dalším vrcholům její bohaté sbírky úspěchů.
Závěr kariéry
Během zhruba čtrnáctileté profesionální dráhy získala Novotná ve dvouhře řádově přes dvacet turnajových titulů (kolem 24) a ve čtyřhře desítky dalších. Ve dvouhře byla nejvýše druhou hráčkou světa, ve čtyřhře světovou jedničkou. Aktivní kariéru ukončila koncem devadesátých let, krátce po svém wimbledonském triumfu, na vrcholu své sportovní pověsti.
Největší úspěchy
- Vítězka dvouhry Wimbledonu 1998 — první a jediný grandslamový titul ve dvouhře, ve finále přemožena Nathalie Tauziatová.
- 12 grandslamových titulů v ženské čtyřhře — mimořádně úspěšná deblová kariéra napříč všemi grandslamy, nejvíce na Wimbledonu.
- 4 grandslamové tituly ve smíšené čtyřhře — další trofeje ze společné hry v mixu.
- Světová jednička ve čtyřhře a nejvýše 2. místo světového žebříčku ve dvouhře (1997).
- Tři olympijské medaile — stříbro ve čtyřhře (Soul 1988 a Atlanta 1996) a bronz ve dvouhře (Atlanta 1996).
- Členka Mezinárodní tenisové síně slávy — uvedena v roce 2005 jako ocenění celé kariéry.
Po kariéře / mimo sport
Po ukončení hráčské dráhy zůstala Jana Novotná spojena s tenisem, mimo jiné jako komentátorka a osobnost, která se objevovala u velkých turnajů. Uznání celé její kariéry potvrdilo uvedení do Mezinárodní tenisové síně slávy v roce 2005, kam se dostávají jen nejvýznamnější hráči a hráčky historie.
Jana Novotná zemřela 19. listopadu 2017 ve věku 49 let. Do dějin tenisu se zapsala jako wimbledonská vítězka a jedna z nejlepších deblistek všech dob — a také jako příklad sportovkyně, která se navzdory tvrdým porážkám dokázala vrátit a dosáhnout svého největšího snu.
Časté otázky
Kdo byla Jana Novotná?
Jana Novotná (1968–2017) byla česká tenistka, vítězka dvouhry Wimbledonu 1998 a jedna z nejúspěšnějších deblistek historie s dvanácti grandslamovými tituly v ženské čtyřhře. Byla světovou jedničkou ve čtyřhře a ve dvouhře druhou hráčkou světa.
Vyhrála Jana Novotná Wimbledon?
Ano. Ve dvouhře zvítězila na Wimbledonu v roce 1998, kdy ve finále porazila Nathalie Tauziatovou. Byl to její první a jediný grandslamový titul ve dvouhře, kterého dosáhla po předchozích prohraných finále, mimo jiné po slavném finále z roku 1993.
Kolik grandslamových titulů Jana Novotná získala?
Ve dvouhře získala jeden grandslamový titul (Wimbledon 1998). Ve čtyřhře byla mnohem úspěšnější — vybojovala dvanáct grandslamových titulů v ženské čtyřhře a další čtyři ve smíšené čtyřhře.
Jaké má Jana Novotná olympijské medaile?
Získala celkem tři olympijské medaile. Ve čtyřhře po boku Heleny Sukové vybojovala stříbro na hrách v Soulu 1988 a v Atlantě 1996, kde navíc přidala bronzovou medaili ve dvouhře.
Proč je finále Wimbledonu 1993 tak známé?
Ve finále Wimbledonu 1993 vedla Novotná ve třetím setu proti Steffi Grafové, ale v koncovce pod tlakem o vedení přišla a zápas prohrála. Emotivní scéna po utkání, kdy plakala na rameni vévodkyně z Kentu, se stala jedním z nejpřipomínanějších okamžiků wimbledonské historie.
Kdy se Jana Novotná narodila a kdy zemřela?
Narodila se 2. října 1968 v Brně a zemřela 19. listopadu 2017 ve věku 49 let. Během kariéry reprezentovala Československo a později Českou republiku.
