Bohuslav Martinů
Aktualizováno: 31. srpna 2026
Bohuslav Martinů byl český skladatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů evropské hudby 20. století a spolu s Bedřichem Smetanou, Antonínem Dvořákem a Leošem Janáčkem se řadí mezi klasiky české hudby. Narodil se roku 1890 v Poličce a zemřel roku 1959 ve Švýcarsku. Během života napsal stovky skladeb ve všech hudebních žánrech, od komorních děl přes symfonie a koncerty až po opery, balety a oratoria. Proslavil se mimo jiné operou Julietta, operou Řecké pašije či cyklem šesti symfonií.
Martinů patří k nejhranějším českým skladatelům 20. století. Většinu tvůrčího života strávil v zahraničí, především v Paříži a ve Spojených státech, kam odešel po nástupu nacismu. Přesto zůstal svým dílem hluboce spjat s domovem, k němuž se stále vracel v tématech i hudebním jazyce. Jeho odkaz dnes připomíná Mezinárodní hudební festival i Nadace Bohuslava Martinů a řada jeho děl patří ke stálému repertoáru světových orchestrů a operních scén.
Rychlý přehled
- Jméno: Bohuslav Martinů
- Obor / čím se proslavil: hudební skladatel, jeden z klasiků české hudby 20. století
- Narození: 1890, Polička
- Úmrtí: 1959, Liestal (Švýcarsko)
- Působení / obor: vážná hudba, kompozice (Praha, Paříž, USA, Švýcarsko)
- Klíčový přínos: mimořádně rozsáhlé dílo (stovky skladeb), rozvoj moderní české hudby v mezinárodním kontextu
- Znám díky: operám Julietta a Řecké pašije, cyklu šesti symfonií, Dvojkoncertu
Kdo byl Bohuslav Martinů
Bohuslav Martinů se narodil 8. prosince 1890 ve východočeské Poličce. Podle pramenů prožil dětství v obývané věži kostela svatého Jakuba, kde jeho otec sloužil jako věžník a hlásný. Odtud shlížel na město z výšky, což bývá spojováno s pozdějším nadhledem a zvláštním pohledem na svět v jeho tvorbě. Hudební talent projevoval od raného dětství, brzy začal hrát na housle a jako mladík vystupoval na veřejnosti.
Studoval na pražské konzervatoři, kde ovšem narazil na akademický systém výuky, který mu nevyhovoval, a studium nedokončil. Přesto se hudbě věnoval soustavně dál, hrál v orchestru České filharmonie a intenzivně se vzdělával jako samouk i pod vlivem osobností, s nimiž se setkal. Zásadní obrat přišel roku 1923, kdy odešel do Paříže. V tehdejším uměleckém centru Evropy se seznámil s nejnovějšími směry, mimo jiné s neoklasicismem, jazzem a francouzskou moderní hudbou, a krátce studoval u skladatele Alberta Roussela.
Paříž se stala Martinů domovem na téměř dvě desetiletí. Zde dozrál jeho osobitý styl a vzniklo množství klíčových děl. Po pádu Francie za druhé světové války musel jako umělec ohrožený nacismem uprchnout; přes jižní Evropu se roku 1941 dostal do Spojených států. V americkém exilu prožil plodné období, věnoval se skladbě i pedagogické činnosti a jeho hudba se prosadila u předních amerických orchestrů. Poslední léta života strávil opět v Evropě, ve Francii, Itálii a Švýcarsku, kde 28. srpna 1959 v Liestalu poblíž Basileje zemřel.
Přínos a dílo
Mimořádně plodný tvůrce
Martinů patřil k nejplodnějším skladatelům své doby. Za život vytvořil stovky skladeb ve všech hudebních formách, uvádí se přes čtyři sta orchestrálních, komorních a vokálních děl, mezi nimi šest symfonií, patnáct oper a čtrnáct baletů. Skládal rychle a soustředěně, s neobyčejnou invencí a smyslem pro rytmus, barvu a melodii. Jeho hudební jazyk spojuje moderní evropské podněty s prvky české lidové tradice a moravského folkloru.
Opery Julietta a Řecké pašije
K vrcholům jeho operní tvorby patří Julietta aneb Snář (dokončená v Paříži ve 30. letech), poetická opera o snu a hledání paměti, která je dodnes považována za jedno z jeho nejosobitějších děl. Na sklonku života vznikla opera Řecké pašije podle románu Nikose Kazantzakise, monumentální dílo o soucitu, oběti a lidské důstojnosti, jehož konečnou verzi dokončil roku 1959. Obě opery patří k jeho nejhranějším a nejceněnějším dílům na světových scénách.
Symfonie, koncerty a další díla
V americkém exilu v letech 1941 až 1953 zkomponoval cyklus šesti symfonií, který mu přinesl světové uznání a řadí se k významným symfonickým dílům 20. století. Šestá symfonie nese název Symfonické fantazie. K jeho slavným skladbám patří rovněž Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány nebo Concerto grosso. V pozdním období vzniklo také oratorium Epos o Gilgamešovi (1955), působivé zhudebnění nejstaršího dochovaného literárního eposu lidstva. Napsal i celou řadu komorních skladeb, koncertů a kantát, mezi nimi kantátu Otvírání studánek na moravský lidový text.
Odkaz a zajímavosti
Bohuslav Martinů je dnes jedním z nejhranějších českých skladatelů a jeho dílo je pevnou součástí mezinárodního koncertního repertoáru. Přestože většinu života prožil v cizině, zůstal svým založením i tvorbou spjat s rodnou zemí, o návratu do vlasti však po únoru 1948 s ohledem na politické poměry pochyboval a domů se za života už nevrátil. Jeho ostatky byly roku 1979 převezeny z Švýcarska do rodné Poličky.
Skladatelův odkaz pečuje Nadace Bohuslava Martinů a Institut Bohuslava Martinů, které spravují jeho dílo a pořádají vydavatelské i badatelské projekty. Jeho jméno nese Mezinárodní hudební festival Bohuslava Martinů i pěvecká a interpretační soutěž. V rodné Poličce, v někdejší světničce ve věži kostela svatého Jakuba, je zřízeno památné místo připomínající skladatelovo dětství. Po Martinů jsou pojmenovány hudební školy, sály i ulice a jeho hudba zní na festivalech vážné hudby po celém světě.
Časté otázky
Čím se proslavil Bohuslav Martinů?
Byl to český hudební skladatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů hudby 20. století. Proslavil se mimořádně rozsáhlým dílem, zejména operami Julietta a Řecké pašije, cyklem šesti symfonií a řadou koncertů a komorních skladeb.
Kdy a kde se Bohuslav Martinů narodil?
Narodil se 8. prosince 1890 v Poličce ve východních Čechách, podle pramenů ve věži kostela svatého Jakuba, kde jeho otec sloužil jako věžník.
Kde a kdy zemřel?
Zemřel 28. srpna 1959 v Liestalu ve Švýcarsku. Jeho ostatky byly později převezeny do rodné Poličky.
Kde Bohuslav Martinů žil a působil?
Většinu tvůrčího života strávil v zahraničí. Od roku 1923 žil v Paříži, roku 1941 emigroval před nacismem do Spojených států a poslední léta prožil ve Francii, Itálii a Švýcarsku.
Jak rozsáhlé je jeho dílo?
Byl velmi plodný skladatel, vytvořil stovky skladeb, uvádí se přes čtyři sta děl, mezi nimi šest symfonií, patnáct oper a čtrnáct baletů, dále koncerty, kantáty a komorní hudbu.
Která jsou jeho nejznámější díla?
K nejznámějším patří opery Julietta a Řecké pašije, šest symfonií, Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, oratorium Epos o Gilgamešovi a kantáta Otvírání studánek.
