Ludvík Svoboda byl československý generál a v letech 1968 až 1975 prezident republiky. Narodil se 25. listopadu 1895 v Hroznatíně na Vysočině, prošel ruskými legiemi, za druhé světové války velel československé jednotce v Sovětském svazu a po válce byl ministrem národní obrany. Do úřadu prezidenta byl zvolen v březnu 1968, na začátku pražského jara, a zastával ho i během okupace a nástupu normalizace. Zemřel 20. září 1979 v Praze.
Ve zkratce
- Narození: 25. listopadu 1895, Hroznatín, třetí dítě selské rodiny.
- První světová válka: ruské zajetí a od roku 1916 československé legie.
- Druhá světová válka: velitel 1. československého armádního sboru v SSSR od září 1944.
- Ministr národní obrany: 1945 až 1950.
- Prezident: zvolen 30. března 1968, znovu 22. března 1973, v úřadu do května 1975.
- Úmrtí: 20. září 1979 v Praze.
- Hrob: rodinná hrobka na hřbitově v Kroměříži.
Mládí a první světová válka
Ludvík Svoboda pocházel z Hroznatína nedaleko Třebíče, kde se narodil jako třetí dítě selské rodiny. V roce 1915 byl odveden do rakousko-uherské armády k pěšímu pluku č. 81 a poslán na východní frontu. Už 7. září 1915 padl u Tarnopolu do ruského zajetí. Podobně jako tisíce dalších českých a slovenských zajatců se rozhodl bojovat proti Rakousku-Uhersku a v srpnu 1916 se přihlásil do vznikajících československých legií.
V ruských legiích
V legiích prošel bitvou u Zborova, bojem u Bachmače i dlouhou anabází po Sibiřské magistrále, při které si legionáři probojovávali cestu na východ. V roce 1919 byl povýšen na poručíka a téhož roku na kapitána. Legie pro něj znamenaly základ celé další kariéry: vojenské zkušenosti, kontakty a vztah k novému státu, který vznikl pod vedením prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Domů se vrátil v roce 1920.
Důstojník první republiky
Po návratu sloužil v Kroměříži u 3. pěšího pluku Jana Žižky z Trocnova. V roce 1923 se na Velehradě oženil s Irenou Stratilovou. Následujících osm let působil na Podkarpatské Rusi, kde sloužil u pluku v Užhorodu. V letech 1931 až 1934 vyučoval maďarštinu na Vojenské akademii v Hranicích, poté se jako podplukovník vrátil do Kroměříže. Tam ho 15. března 1939 zastihla okupace, kdy musel předat kasárna německé armádě.
Druhá světová válka
V červnu 1939 odešel Svoboda do Polska, kde se formovala československá vojenská skupina. Po porážce Polska v září 1939 přešlo asi 700 důstojníků a vojáků na území Sovětského svazu. Situace se změnila po napadení SSSR Německem a po československo-sovětské dohodě z 18. července 1941. V Buzuluku se pak začala formovat československá jednotka a Svoboda se stal jejím velitelem.
Od Sokolova po Duklu
Jednotka vedená Svobodou se v roce 1943 zapojila do bojů u Sokolova, které se staly prvním bojovým nasazením československých vojáků na východní frontě. Na konci roku 1943 se podílela na osvobození Kyjeva a Svoboda byl poté povýšen na brigádního generála. Od 10. září 1944 velel 1. československému armádnímu sboru v Karpatsko-dukelské operaci. V dubnu 1945 se stal ministrem národní obrany.
Ministr národní obrany a pád
Funkci ministra národní obrany zastával od dubna 1945 do dubna 1950, nejprve ve vládě ustavené v Košicích. V květnu 1945 se stal divizním a v srpnu armádním generálem. V roce 1948 byl zvolen poslancem a na podzim vstoupil do KSČ. Během čistek v armádě v letech 1948 až 1949 zůstal ve funkci; část historiků mu přisuzuje za tehdejší perzekuce politickou odpovědnost. V dubnu 1950 byl z ministerstva odvolán, v roce 1951 přišel i o funkci místopředsedy vlády.
Zatčení a návrat
V listopadu 1952 byl Ludvík Svoboda zatčen v souvislosti s procesy, které tehdy probíhaly proti vysokým funkcionářům strany i armády. V roce 1954 byl rehabilitován a v letech 1955 až 1958 vedl Vojenskou akademii Klementa Gottwalda. Na veřejnou scénu se vrátil až na jaře 1968, kdy se jeho jméno objevilo mezi kandidáty na prezidenta republiky.
Prezident v roce 1968
Ludvík Svoboda byl zvolen prezidentem 30. března 1968, když získal 282 hlasů z 288. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v noci na 21. srpna 1968 odletěl do Moskvy, kde se zasadil o propuštění internovaných československých politiků. Jednání skončila podpisem Moskevského protokolu, který otevřel cestu k normalizaci.
Federace a normalizace
Dne 30. října 1968 podepsal Svoboda ústavní zákon o československé federaci, který vytvořil Českou socialistickou republiku a Slovenskou socialistickou republiku. V lednu 1969 otřáslo zemí sebeupálení studenta Jana Palacha. V dalších letech zůstal v úřadu i v době, kdy moc v zemi převzalo normalizační vedení. Dne 22. března 1973 byl zvolen na druhé funkční období.
Konec úřadu a smrt
V polovině sedmdesátých let byl Svoboda vážně nemocný a nemohl úřad vykonávat. Podle tehdejší ústavy v takové situaci přebírala jeho pravomoci vláda, nového prezidenta ale zvolit nešlo. Federální shromáždění proto v květnu 1975 přijalo ústavní zákon, který dovolil zvolit nového prezidenta při dlouhodobé nemoci hlavy státu. Hned následující den byl prezidentem zvolen Gustáv Husák. Ludvík Svoboda zemřel 20. září 1979 v Praze. Jeho urna byla nejprve uložena v Národním památníku na Vítkově a v roce 1993 přenesena do rodinné hrobky v Kroměříži.
Jak se na Svobodu dívá historie
Hodnocení Ludvíka Svobody je rozporuplné. Pro mnoho lidí zůstává válečným velitelem a prezidentem, který v srpnu 1968 v Moskvě prosadil návrat internovaných politiků. Kritici mu vyčítají podíl na poválečných čistkách v armádě a to, že v úřadu setrval i během normalizace. Jeho válečná kariéra se odehrávala v době, kdy exilovou vládu v Londýně vedl prezident Edvard Beneš. Další osobnosti najdete v přehledu českých historických osobností.
Vyznamenání a čestná občanství
Za válečné zásluhy získal Ludvík Svoboda řadu domácích i zahraničních vyznamenání. Byl mimo jiné Hrdinou Sovětského svazu, nositelem Leninovy ceny míru, Řádu Bílého lva a Řádu Sokola. Čestným občanem ho jmenovala Třebíč v roce 1945 a Praha o rok později. V rodném Hroznatíně mu patří pamětní deska a pomník. Jeho jméno dodnes nesou ulice a náměstí v řadě českých a slovenských měst.
Život Ludvíka Svobody v datech
- 1895: narození v Hroznatíně.
- 1915 a 1916: ruské zajetí a vstup do československých legií.
- 1939: odchod do Polska a později do SSSR.
- 1943 a 1944: Sokolovo, Kyjev a Karpatsko-dukelská operace.
- 1945 až 1950: ministr národní obrany.
- 1952 a 1954: zatčení a rehabilitace.
- 1968: zvolení prezidentem a jednání v Moskvě po srpnové invazi.
- 1975: konec v úřadu na základě změny ústavy.
- 1979: úmrtí v Praze.
Časté otázky
Kdo byl Ludvík Svoboda?
Ludvík Svoboda byl československý generál, legionář a v letech 1968 až 1975 prezident republiky. Za druhé světové války velel československé jednotce v Sovětském svazu a po válce byl ministrem národní obrany. Prezidentem se stal na začátku pražského jara.
Kdy byl Ludvík Svoboda prezidentem?
Prezidentem byl od 30. března 1968, kdy ho zvolilo Národní shromáždění, do května 1975. V roce 1973 byl zvolen podruhé. Úřad mu skončil kvůli vážné nemoci, na základě zvláštní změny ústavy, po níž byl zvolen Gustáv Husák.
Co udělal Svoboda v srpnu 1968?
Po vstupu vojsk Varšavské smlouvy odletěl jednat do Moskvy. Prosadil propuštění internovaných československých politiků. Výsledkem jednání byl ale Moskevský protokol, který otevřel cestu k normalizaci.
Odkud Ludvík Svoboda pocházel?
Narodil se 25. listopadu 1895 v Hroznatíně na Vysočině, nedaleko Třebíče, v selské rodině. Celý život ho ale spojoval také s Kroměříží, kde sloužil jako důstojník a kde je dnes pohřben v rodinné hrobce.
Kde je Ludvík Svoboda pohřben?
Po smrti v roce 1979 byla jeho urna uložena v Národním památníku na Vítkově v Praze. V roce 1993 byla přenesena do rodinné hrobky Svobodových na hřbitově v Kroměříži, kde je dodnes.
Zdroje
- Jak komunisté odstavili Ludvíka Svobodu, Česká televize (ct24.ceskatelevize.cz)
- Ludvík Svoboda, encyklopedické heslo, Wikipedie (cs.wikipedia.org)
