Eliška Krásnohorská
Aktualizováno: 31. srpna 2026
Eliška Krásnohorská byla česká básnířka, spisovatelka, libretistka, překladatelka a přední průkopnice ženského vzdělávání. Proslavila se především operními libretty pro Bedřicha Smetanu — napsala texty k operám Hubička, Tajemství a Čertova stěna — a založením dívčího gymnázia Minerva, prvního svého druhu ve střední Evropě.
Její dílo spojilo uměleckou tvorbu s celoživotním úsilím o emancipaci a vzdělání žen. Jako spisovatelka a organizátorka ženského hnutí zásadně přispěla k tomu, aby se českým dívkám otevřela cesta k plnohodnotnému středoškolskému a později i univerzitnímu studiu. Patří k nejvýraznějším ženským osobnostem českého kulturního a společenského života druhé poloviny 19. století.
Rychlý přehled
- Jméno: Eliška Krásnohorská (vlastním jménem Alžběta Pechová)
- Obor / čím se proslavila: básnířka, libretistka, spisovatelka a organizátorka ženského vzdělávání
- Narození: 1847, Praha
- Úmrtí: 1926, Praha
- Působení / obor: literatura, opera, publicistika, ženské emancipační hnutí (české země, Rakousko-Uhersko)
- Klíčový přínos: libreta k operám Bedřicha Smetany a založení dívčího gymnázia Minerva
- Známa díky: librettům Hubička, Tajemství a Čertova stěna a boji za vzdělání žen
Kdo byla Eliška Krásnohorská
Eliška Krásnohorská se narodila roku 1847 v Praze jako Alžběta Pechová do početné měšťanské rodiny. Vyrůstala v prostředí, které bylo otevřené vlasteneckým a kulturním podnětům, systematického vyššího vzdělání se jí však jako dívce tehdejší doby nedostalo — vzdělávala se převážně sama, četbou a soukromým studiem. Tato osobní zkušenost s nedostupností školního vzdělání pro ženy zásadně ovlivnila celé její další směřování.
Již v mládí ji poznamenalo revmatické onemocnění, s nímž se potýkala po celý život a které jí trvale omezovalo pohyb. Přesto si vybudovala široký kulturní rozhled a brzy začala publikovat vlastní literární práce. Umělecký pseudonym Krásnohorská, pod nímž vešla do dějin, si zvolila podle hradu Krásná Hôrka na Slovensku.
Od šedesátých let 19. století se zapojila do českého literárního i společenského dění. Sblížila se s okruhem vlasteneckých autorů a autorek a stala se blízkou spolupracovnicí spisovatelky Karolíny Světlé, s níž ji pojilo přátelství i společné úsilí o postavení žen ve společnosti. Postupně se z ní stala jedna z vůdčích osobností českého ženského hnutí — nejen jako tvůrkyně, ale i jako organizátorka, redaktorka a neúnavná propagátorka vzdělání.
Dlouhá léta stála v čele redakce časopisu Ženské listy, který se stal hlavní tribunou českého ženského emancipačního hnutí. Působila také v Ženském výrobním spolku českém, jenž usiloval o hospodářské osamostatnění žen prostřednictvím odborné přípravy a práce. Její veřejná činnost tak vždy propojovala literaturu s praktickou snahou zlepšit životní a vzdělávací možnosti žen.
Ke své práci přistupovala s mimořádnou vytrvalostí a organizačním talentem. Dokázala kolem sebe soustředit další ženy i podporovatele z řad českých vzdělanců a politiků a trpělivě získávat prostředky i veřejné mínění pro věci, které se zprvu zdály neuskutečnitelné. Přestože jí zdravotní obtíže znesnadňovaly každodenní život, zůstala až do vysokého věku literárně i společensky činná a svými texty i osobním příkladem povzbuzovala mladší generace žen k sebevzdělávání a samostatnosti.
Přínos a dílo
Libreta pro Bedřicha Smetanu
Nejtrvalejší uměleckou stopu zanechala Krásnohorská jako operní libretistka. Pro skladatele Bedřicha Smetanu napsala texty k operám Hubička, Tajemství a Čertova stěna, které patří ke stálému repertoáru české operní scény. Ve spolupráci se Smetanou dokázala vytvořit poetické a dramaticky účinné texty, jež citlivě odpovídaly jeho hudební představě. Napsala rovněž libreto k opeře Viola, kterou skladatel pro nemoc a smrt nedokončil. Její libreta se stala jedním z pilířů české národní opery.
Poezie a próza
Krásnohorská byla plodnou básnířkou; vydala řadu básnických sbírek prodchnutých vlasteneckým cítěním, smyslem pro etické hodnoty a zájmem o postavení ženy. Významnou část jejího díla tvoří také literatura pro dívky a mládež — proslula zejména sérií dívčích románů o Svéhlavičce, které vychovávaly generace čtenářek. V próze i poezii kladla důraz na mravní ideály, vzdělanost a činorodost.
Překlady a literární kritika
Byla činná i jako překladatelka a literární kritička. Do češtiny převáděla díla světových autorů, mezi nimi verše George Gordona Byrona, Alexandra Sergejeviče Puškina a Adama Mickiewicze, a zpřístupňovala tak české veřejnosti významná díla evropské poezie. Svými kritickými a publicistickými texty se aktivně účastnila dobových literárních debat a přispívala k formování českého kulturního života.
Zakladatelka gymnázia Minerva
Nejvýznamnějším činem Elišky Krásnohorské v oblasti vzdělávání bylo založení dívčího gymnázia Minerva v Praze roku 1890. Šlo o první dívčí gymnázium ve střední Evropě, které dívkám umožnilo získat úplné středoškolské vzdělání zakončené maturitou — a tím i předpoklad pro univerzitní studium, do té doby ženám prakticky nedostupné. Krásnohorská stála v čele spolku Minerva, který školu zřídil a spravoval, a prosazení tohoto projektu si vyžádalo vytrvalé úsilí i překonání silného odporu tehdejší společnosti.
Odkaz a zajímavosti
Založení Minervy je považováno za mezník v dějinách vzdělávání žen v českých zemích. Absolventky tohoto gymnázia patřily k prvním ženám, které mohly usilovat o přijetí na univerzitu; mezi nimi byla i řada pozdějších lékařek, vědkyň a učitelek, které prolomily do té doby výhradně mužské profese. Krásnohorská tak fakticky otevřela dívkám dveře k vyššímu vzdělání a ovlivnila osudy mnoha generací žen.
Eliška Krásnohorská zemřela roku 1926 v Praze ve věku nedožitých devětasedmdesáti let. Její jméno dnes nesou ulice, školy a instituce v mnoha českých městech a připomínají je pamětní desky i literárněhistorická bádání. Zůstává v paměti jako výjimečná osobnost, která spojila básnické a libretistické umění s praktickým bojem za rovnoprávnost a vzdělání žen. Právě spojení kultivované umělecké tvorby s odhodláním měnit společnost činí z Krásnohorské jednu z klíčových postav českého 19. století a jednu z prvních velkých českých feministek.
Časté otázky
Čím se proslavila Eliška Krásnohorská?
Byla česká básnířka a libretistka a přední průkopnice ženského vzdělávání. Nejvíce ji proslavila operní libreta pro Bedřicha Smetanu a založení dívčího gymnázia Minerva.
Kdy a kde se narodila?
Narodila se roku 1847 v Praze jako Alžběta Pechová. Umělecký pseudonym Krásnohorská si zvolila podle hradu Krásná Hôrka na Slovensku.
Kdy a kde zemřela?
Zemřela roku 1926 v Praze ve věku nedožitých devětasedmdesáti let.
Která libreta napsala pro Bedřicha Smetanu?
Napsala pro něj texty k operám Hubička, Tajemství a Čertova stěna a také libreto k nedokončené opeře Viola.
Co byla Minerva a jaký měla význam?
Minerva bylo dívčí gymnázium, které Krásnohorská založila v Praze roku 1890. Šlo o první dívčí gymnázium ve střední Evropě a umožnilo dívkám získat maturitu a přístup k univerzitnímu studiu.
Čemu se Eliška Krásnohorská věnovala kromě literatury?
Byla redaktorkou časopisu Ženské listy, překladatelkou světové poezie, autorkou dívčích románů a organizátorkou českého ženského emancipačního hnutí.
