František Běhounek
Aktualizováno: 31. srpna 2026
František Běhounek byl český fyzik, spisovatel a vysokoškolský profesor, jeden z předních světových odborníků na radioaktivitu a kosmické záření první poloviny 20. století. Byl žákem Marie Curie-Sklodowské, s níž studoval v Paříži, a proslul jako vědecký účastník polární výpravy vzducholodí Italia v roce 1928, kterou vedl generál Umberto Nobile. Katastrofu vzducholodě, týdny strávené na ledové kře a záchranu popsal ve svých knihách, jimiž oslovil několik generací čtenářů.
Běhounek spojoval exaktní vědu s literaturou jako málokdo v českém prostředí. Kromě odborných prací o radioaktivitě a atmosférické elektřině napsal desítky dobrodružných a vědeckofantastických knih, díky nimž se stal jedním z nejčtenějších českých autorů literatury pro mládež. Jeho odkaz spočívá v propojení špičkového vědeckého výzkumu s popularizací a v tom, že dokázal osobní zážitek polárníka proměnit v trvalou součást české literatury.
Rychlý přehled
- Jméno: František Běhounek
- Obor / čím se proslavil: fyzik a spisovatel, odborník na radioaktivitu a kosmické záření, účastník polární výpravy Italia
- Narození: 27. října 1898, Praha
- Úmrtí: 1. ledna 1973, Karlovy Vary
- Působení / obor: radioaktivita, kosmické a atmosférické záření, popularizace vědy, dobrodružná literatura
- Klíčový přínos: vědecká měření kosmického záření v polárních oblastech, rozvoj výzkumu radioaktivity v Československu
- Znám(a) díky: účasti na výpravě vzducholodí Italia (1928) a knihám o ztroskotání i vědeckofantastickým románům
Kdo byl František Běhounek
František Běhounek se narodil 27. října 1898 v Praze. Vystudoval matematiku a fyziku na Univerzitě Karlově a po ukončení studií pokračoval ve vzdělávání v Paříži na Sorbonně. Díky stipendiu zde získal mimořádnou příležitost: studoval radiologii pod přímým vedením Marie Curie-Sklodowské, dvojnásobné nositelky Nobelovy ceny a zakladatelky moderního výzkumu radioaktivity. Právě radioaktivita a záření ve všech svých podobách se staly Běhounkovým celoživotním oborem.
Po návratu do vlasti se zapojil do budování československého výzkumu radioaktivity a atmosférické elektřiny. V roce 1929, rok po polární výpravě, se habilitoval na Univerzitě Karlově a stal se docentem, později profesorem v oboru radioaktivity a atmosférické elektřiny. Věnoval se měření radioaktivního záření, studiu kosmického záření a jeho vlivu na zemskou atmosféru. Vedle vědecké dráhy se souběžně rozvíjela jeho činnost spisovatelská, která mu přinesla širokou popularitu mimo úzký okruh odborníků.
Běhounkova dráha je typická tím, jak se v ní prolínaly dva světy, které se u jednoho člověka setkávají jen zřídka: přesná laboratorní práce s měřicími přístroji a schopnost převyprávět dobrodružství tak, aby zaujalo i čtenáře bez odborného vzdělání. Právě tato dvojakost z něj udělala osobnost, kterou znají jak historici vědy, tak generace čtenářů, jimž se do rukou dostaly jeho knihy o polárních výpravách a technických dobrodružstvích.
Přínos a dílo
Výzkum radioaktivity a kosmického záření
Běhounek patřil k průkopníkům výzkumu radioaktivity a kosmického záření v českých zemích. Jeho školení u Marie Curie-Sklodowské mu dalo přístup k nejmodernějším metodám měření záření své doby. Zabýval se atmosférickou elektřinou, měřením radioaktivity ovzduší a intenzitou kosmického záření v různých zeměpisných šířkách. Byl autorem řady odborných publikací, které přispěly k rozvoji jaderné a atmosférické fyziky v Československu, a působil jako vysokoškolský pedagog, jenž vychoval další generace fyziků.
Polární výprava vzducholodí Italia (1928)
Nejznámější kapitolou Běhounkova života se stala účast na polární výpravě generála Umberta Nobileho. V roce 1928 se jako specialista na kosmické a atmosférické záření stal vědeckým členem posádky vzducholodě Italia, která směřovala k severnímu pólu. Cílem bylo mimo jiné provádět měření v dosud neprozkoumaných polárních oblastech. Při zpáteční cestě však vzducholoď ztroskotala a část posádky zůstala uvězněna na ledové kře uprostřed Severního ledového oceánu. Běhounek katastrofu přežil a po několika týdnech byl spolu s dalšími trosečníky zachráněn sovětským ledoborcem Krasin. Šlo o jednu z nejdramatičtějších polárních záchranných akcí své doby, která poutala pozornost celého světa. Během pobytu na kře Běhounek podle svých vzpomínek pokračoval podle možností ve vědeckých pozorováních, takže se z něj stal nejen přeživší, ale i svědek a kronikář jedné z nejznámějších polárních katastrof 20. století.
Spisovatelské dílo
Zážitky z polární výpravy Běhounek literárně zpracoval a získal jimi široké čtenářské publikum. Zkušenost trosečníka popsal v knize o ztroskotání na ledové kře, která vyšla i pod pozdějším názvem odkazujícím na trosečníky polárního moře. Kromě toho napsal řadu dobrodružných a vědeckofantastických románů, v nichž zúročil své vědecké znalosti i cestovatelské zkušenosti. Stal se jedním z nejoblíbenějších českých autorů literatury pro mládež a jeho knihy vycházely v mnoha vydáních a překladech. Souběžně se věnoval popularizaci vědy a psaní odborné i naučné literatury.
Odkaz a zajímavosti
František Běhounek je výjimečným příkladem osobnosti, která spojila vrcholnou vědu s literaturou a popularizací. Jako fyzik přispěl k rozvoji výzkumu radioaktivity a kosmického záření a jako spisovatel dokázal zpřístupnit dobrodružství vědy a objevování širokému publiku. Jeho účast na výpravě Italia z něj učinila jednu z nejznámějších českých osobností spjatých s polárním výzkumem.
Zajímavé je, že právě dramatická zkušenost trosečníka se stala základem pro jeho nejúspěšnější literární díla, takže osobní katastrofa paradoxně zrodila trvalý kulturní odkaz. Běhounek se během života dočkal vědeckého i společenského uznání, působil jako akademik a profesor a jeho jméno je dnes připomínáno jak v souvislosti s dějinami české fyziky, tak s dějinami české dobrodružné literatury. Zemřel 1. ledna 1973 v Karlových Varech. Odkaz vědce, který studoval u Marie Curie a přežil ztroskotání vzducholodě na severu, zůstává živý v knihovnách i v paměti popularizace vědy.
Časté otázky
Čím se proslavil František Běhounek?
Byl českým fyzikem a spisovatelem, odborníkem na radioaktivitu a kosmické záření. Nejvíce proslul jako vědecký účastník polární výpravy vzducholodí Italia v roce 1928 a autor dobrodružných knih o ztroskotání.
Kdy a kde se narodil?
Narodil se 27. října 1898 v Praze. Zemřel 1. ledna 1973 v Karlových Varech.
U koho studoval?
Po studiu na Univerzitě Karlově pokračoval v Paříži na Sorbonně, kde studoval radiologii pod přímým vedením Marie Curie-Sklodowské.
Co se stalo při výpravě Italia?
V roce 1928 byl členem posádky vzducholodě Italia generála Nobileho. Vzducholoď při zpáteční cestě ztroskotala, Běhounek přežil týdny na ledové kře a byl zachráněn sovětským ledoborcem Krasin.
Jaké knihy napsal?
Napsal odborné práce o radioaktivitě a atmosférické elektřině a řadu dobrodružných a vědeckofantastických románů. Nejznámější je jeho knižní zpracování ztroskotání výpravy Italia; stal se jedním z nejčtenějších českých autorů literatury pro mládež.
Čím se zabýval jako vědec?
Věnoval se výzkumu radioaktivity, atmosférické elektřiny a kosmického záření. Patřil k průkopníkům těchto oborů v Československu a působil jako vysokoškolský profesor.
