Aktualizováno: 31. srpna 2026
Jan Marek Marci, latinsky Johannes Marcus Marci a s přídomkem z Kronlandu, byl český lékař, fyzik a matematik, jeden z posledních velkých polyhistorů předbělohorské a pobělohorské doby. Narodil se roku 1595 v Lanškrouně a zemřel roku 1667 v Praze. Většinu života spojil s pražskou univerzitou, kde přednášel medicínu, zastával profesuru i hodnost rektora a zároveň vedl rozsáhlou lékařskou praxi. Vedle léčení se soustavně věnoval experimentální fyzice, zejména mechanice a optice.
V dějinách vědy má Marci pevné místo především díky pracím o rozkladu světla a o vzniku barev, jimiž předešel pozdější slavné pokusy Isaaca Newtona, a díky studiu rázu pružných těles. Bývá proto řazen mezi průkopníky nauky o spektru a mezi zakladatelské postavy oboru, který dnes nazýváme spektroskopií. Jako osobní lékař dvou císařů a člen učené obce udržoval kontakty s předními evropskými učenci své doby a patří k nejvýznamnějším českým přírodovědcům 17. století.
Rychlá fakta
Rychlý přehled
- Jméno: Jan Marek Marci (Johannes Marcus Marci z Kronlandu)
- Obor / čím se proslavil: lékař a fyzik; průkopnické práce o rozkladu světla a mechanice rázu
- Narození: 1595, Lanškroun
- Úmrtí: 1667, Praha
- Působení / obor: medicína, fyzika, matematika; pražská univerzita
- Klíčový přínos: studium spektra a lomu světla před Newtonem, teorie rázu pružných těles
- Znám díky: předchůdcovství v optice, dílu Thaumantias a spojení s tzv. Voynichovým rukopisem
Kdo byl Jan Marek Marci
Jan Marek Marci se narodil roku 1595 v Lanškrouně ve východních Čechách. Filozofická studia absolvoval u jezuitů v Jindřichově Hradci a poté zamířil do Prahy, kde se rozhodl pro medicínu. Doktorát z lékařství získal na pražské univerzitě roku 1625 a zhruba ve stejné době začal na lékařské fakultě přednášet jako mimořádný profesor.
Jeho kariéra pak stoupala poměrně rychle. Roku 1626 byl jmenován zemským fyzikem Českého království, tedy úředníkem odpovědným za dohled nad zdravotními poměry v zemi, a kolem roku 1630 se stal řádným profesorem. Na univerzitě později zastával i vysoké funkce včetně děkanství lékařské fakulty a rektorství. Působil v neklidné době třicetileté války a rekatolizace, kdy se učenec musel pohybovat mezi nároky církve, dvora i vlastního bádání.
Vedle akademické dráhy provozoval Marci vyhledávanou lékařskou praxi a stal se osobním lékařem dvou habsburských panovníků, císaře Ferdinanda III. a jeho nástupce Leopolda I. Jako lékař dával přednost umírněné životosprávě a bylinným lékům. Postavení dvorního medika mu zároveň otevíralo přístup k informacím i ke kontaktům se zahraničními vzdělanci, čehož využíval pro svou vědeckou práci.
Přínos a dílo
Rozklad světla a nauka o barvách
Nejtrvalejší stopu zanechal Marci v optice. Zabýval se lomem světla a tím, jak při průchodu prostředím vznikají barvy. Pozoroval, že bílé světlo lze rozložit na barevné složky, a všímal si souvislosti mezi barvou a mírou lomu paprsku. Těmito úvahami o barevném spektru předešel proslulé hranolové pokusy Isaaca Newtona o desítky let, byť neměl k dispozici pozdější Newtonův matematický aparát. Své poznatky o duze a o povaze barev shrnul zejména ve spise Thaumantias, liber de arcu coelesti (Kniha o nebeské duze) z roku 1648. Právě pro tyto práce bývá uváděn mezi předchůdci moderní nauky o spektru.
Mechanika rázu a pohyb těles
Druhou velkou oblastí Marciho zájmu byla mechanika. Studoval náraz a odraz pružných těles, zejména srážky koulí, a snažil se popsat, jak se při rázu přenáší pohyb z jednoho tělesa na druhé. Věnoval se také kyvadlu a otázkám pohybu. Své mechanické úvahy vyložil ve spise De proportione motus (O poměru pohybu) z roku 1639. Šlo o jeden z raných pokusů uchopit zákony srážek ještě před pozdějším systematickým zpracováním, k němuž dospěli Christiaan Huygens a další badatelé druhé poloviny 17. století.
Lékařství a další bádání
Jako medik sepsal Marci několik lékařských spisů, v nichž se zabýval mimo jiné epilepsií a obecnými otázkami léčení a životosprávy. Jeho zájmy sahaly i do matematiky a astronomie, takže odpovídal typu univerzálního učence, pro nějž nebyly hranice mezi obory ještě tak ostré jako dnes. Charakteristické pro něj bylo, že spojoval praktickou zkušenost lékaře s experimentem a teoretickou úvahou.
Odkaz a zajímavosti
Marci udržoval čilé styky s předními evropskými učenci. Své práce zasílal do zahraničí a jeho jméno znali badatelé jako Christiaan Huygens. Roku 1636 se v Praze osobně setkal s anglickým lékařem Williamem Harveyem, objevitelem krevního oběhu. Díky těmto kontaktům se české bádání 17. století propojovalo s dobovou evropskou vědou.
Zvláštní a dodnes připomínanou epizodou je Marciho spojení se záhadným tzv. Voynichovým rukopisem. Marci tento nerozluštěný text vlastnil a roku 1665 jej i s doprovodným dopisem poslal jezuitskému učenci Athanasiu Kircherovi do Říma. Právě zachovaný Marciho dopis je jedním z klíčových historických dokladů o osudech rukopisu a Marciho jméno se tak objevuje v každém vážném pojednání o této hádance.
Význam Jana Marka Marci ocenila i pozdější doba. Bývá označován za jednoho z prvních českých fyziků a jeho život i dílo zpracovaly odborné monografie i populárně naučné texty. Připomínají ho v rodném Lanškrouně, jeho jméno nesou ulice a instituce a je řazen mezi osobnosti, jimiž se česká věda zapsala do širších evropských dějin poznání. Marci ztělesňuje typ učence, který ještě před vědeckou revolucí druhé poloviny 17. století samostatně dospěl k úvahám, jež se později staly součástí moderní fyziky.
Časté otázky
Čím se proslavil Jan Marek Marci?
Byl to český lékař a fyzik, který se proslavil průkopnickými pracemi o rozkladu světla a vzniku barev a studiem rázu pružných těles. V optice předešel pozdější pokusy Isaaca Newtona a bývá řazen mezi zakladatele nauky o spektru.
Kdy a kde se narodil?
Narodil se roku 1595 v Lanškrouně ve východních Čechách. Zemřel roku 1667 v Praze.
Co objevil nebo napsal?
Zabýval se lomem a rozkladem světla a mechanikou srážek. Své poznatky vyložil zejména ve spisech De proportione motus (1639) o pohybu a rázu a Thaumantias (1648) o duze a barvách.
Jaké zastával funkce?
Byl profesorem a později rektorem pražské univerzity, zemským fyzikem Českého království a osobním lékařem císařů Ferdinanda III. a Leopolda I.
Jaká je jeho souvislost s Voynichovým rukopisem?
Marci tento nerozluštěný rukopis vlastnil a roku 1665 jej s dopisem poslal učenci Athanasiu Kircherovi do Říma. Jeho dopis patří ke klíčovým dokladům o historii rukopisu.
Proč je Marci považován za předchůdce Newtona?
Protože už v polovině 17. století popsal rozklad bílého světla na barevné složky a souvislost barvy s lomem paprsku, tedy jevy, které Newton později prozkoumal systematičtěji svými hranolovými pokusy.
