Milada Horáková
Aktualizováno: 31. srpna 2026
Milada Horáková byla česká právnička, politička a bojovnice za práva žen. Prosadila se jako obhájkyně demokratických hodnot a jako jedna z výrazných žen meziválečné i poválečné československé politiky. Za druhé světové války se zapojila do protinacistického odboje, byla vězněna a přežila. Po únoru 1948 se odmítla podřídit komunistickému režimu.
Její jméno je dnes nedílně spjato s justiční vraždou. V roce 1950 byla v inscenovaném politickém procesu odsouzena k trestu smrti a popravena jako jediná žena, kterou komunistický režim v takovém procesu nechal popravit. Stala se trvalým symbolem občanské statečnosti a odporu proti totalitní moci. Později byla plně rehabilitována a připomínána řadou pomníků, cen i pamětních dní.
Rychlý přehled
- Jméno: Milada Horáková (rozená Králová)
- Obor / čím se proslavila: právnička, politička, obhájkyně práv žen a demokracie
- Narození: 1901, Praha
- Úmrtí: 1950, Praha (popravena)
- Působení / obor: právo, veřejná správa, parlamentní politika, ženské hnutí
- Klíčový přínos: obhajoba demokratických principů a právního státu, práce pro postavení žen ve společnosti
- Známa díky: statečnému postoji ve vykonstruovaném politickém procesu v roce 1950
Kdo byla Milada Horáková
Milada Horáková se narodila v roce 1901 v Praze. Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v roce 1926 získala titul doktorky práv (JUDr.). V době, kdy bylo právnické vzdělání žen stále výjimkou, patřila k první generaci akademicky vzdělaných Češek, které se prosazovaly ve veřejném životě.
Již během studií a v mládí se u ní projevoval smysl pro veřejné dění a sociální otázky. Přesvědčení o hodnotě demokracie, spravedlnosti a rovnoprávnosti ji provázelo po celý život a stalo se východiskem jak její odborné práce, tak pozdější politické a odbojové činnosti.
Po studiích nastoupila do služeb pražské městské správy a věnovala se sociální a právní agendě. Souběžně se zapojila do organizovaného ženského hnutí. Byla činná v Ženské národní radě a spolupracovala s jejími přednímu představitelkami, mezi nimi se Senátorkou a spisovatelkou Františkou Plamínkovou. Usilovala o rovnoprávné postavení žen v rodinném i pracovním právu a o jejich plné občanské zapojení.
Politicky se přiklonila k Československé straně národně socialistické. Prosazovala demokratické a sociálně orientované hodnoty, na nichž stála prvorepubliková československá společnost a jimž zůstala věrná po celý život. Ve své profesi i veřejné činnosti spojovala právnickou odbornost s praktickou sociální prací, orientovanou zejména na postavení žen, rodin a slabších skupin obyvatel.
Jejím životním partnerem byl Bohuslav Horák, s nímž sdílela občanské i politické postoje. Rodinné a osobní zázemí jí bylo oporou i v nejtěžších obdobích, kterými prošla za nacistické okupace i po nástupu komunistického režimu.
Přínos a dílo
Práce pro práva žen
Těžištěm veřejné činnosti Milady Horákové byla obhajoba práv žen. Jako právnička se podílela na úsilí o zlepšení jejich postavení v zákonech a o odstranění právních nerovností. Ženské hnutí, v němž působila, patřilo k významným občanským proudům meziválečného Československa a navazovalo na demokratickou tradici první republiky.
Horáková vnímala rovnoprávnost žen nejen jako otázku právní, ale i jako součást širšího úsilí o spravedlivější a svobodnější společnost. Spojení odborné právní práce s občanskou angažovaností se stalo trvalým rysem její dráhy a předznamenalo i její pozdější politické působení.
Odbojová činnost za druhé světové války
Po okupaci českých zemí a vzniku protektorátu se Milada Horáková spolu s manželem Bohuslavem zapojila do protinacistického odboje. V roce 1940 byla zatčena gestapem a následně vězněna. Prošla vazbou i nacistickými věznicemi a byla odsouzena německým soudem. Konec války se dočkala jako vězeňkyně a byla osvobozena.
Poválečná politika
Po osvobození se vrátila do veřejného života a stala se poslankyní Národního shromáždění za národně socialistickou stranu. Zůstala důslednou zastánkyní parlamentní demokracie a právního státu a vystupovala na obranu občanských svobod. I nadále se věnovala ženským organizacím a sociálním otázkám.
Po komunistickém převzetí moci v únoru 1948 se svého poslaneckého mandátu vzdala a odmítla se novému režimu podřídit. Tento postoj z ní učinil jednu z výrazných představitelek demokratické opozice, kterou nastupující režim vnímal jako nebezpečí a proti níž brzy zaměřil svůj represivní aparát.
Odkaz a zajímavosti
V roce 1949 byla Milada Horáková zatčena a postavena do čela vykonstruovaného politického procesu, který komunistický režim připravil jako veřejnou ukázku. Byla obviněna z vymyšlených zločinů proti státu. Přes nátlak se u soudu nezřekla svých demokratických přesvědčení, což z ní učinilo symbol vnitřní svobody a mravní pevnosti.
Proces byl vedle soudního jednání zároveň promyšlenou propagandistickou akcí. Byl veřejně medializován a předkládán jako výstraha demokratické opozici. Právě otevřenost, s níž Horáková obhajovala své přesvědčení, se však stala pravým opakem toho, co režim zamýšlel, a přispěla k trvalé úctě k její osobě.
V roce 1950 byla odsouzena k trestu smrti a poprava byla vykonána v Praze. Stala se jedinou ženou popravenou v těchto vykonstruovaných procesech a její případ vzbudil ohlas i v zahraničí, kde se za její život přimlouvaly významné osobnosti veřejného a kulturního života. Přesto komunistické úřady žádosti o milost nevyslyšely.
Po pádu komunistického režimu byla plně rehabilitována a její soudní odsouzení bylo prohlášeno za neplatné. In memoriam jí byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka, nejvyšší státní vyznamenání. Na její památku byl 27. červen vyhlášen Dnem památky obětí komunistického režimu. Nese její jméno řada ulic, škol a cen a její osud připomínají pomníky, dokumentární i hraný film. Zůstává jedním z nejsilnějších symbolů odporu proti totalitě v českých dějinách.
Časté otázky
Čím se proslavila Milada Horáková?
Byla to česká právnička a politička, bojovnice za práva žen a demokracii. Nejvíce se do dějin zapsala svým statečným postojem ve vykonstruovaném politickém procesu v roce 1950, v němž byla odsouzena a popravena.
Kdy a kde se narodila?
Narodila se v roce 1901 v Praze.
Jaké měla vzdělání a povolání?
Vystudovala práva na Univerzitě Karlově a v roce 1926 získala titul doktorky práv. Pracovala ve veřejné správě a byla činná v politice i v ženském hnutí.
Jak se zapojila do odboje za druhé světové války?
Za okupace se podílela na protinacistickém odboji. V roce 1940 byla zatčena gestapem, vězněna a odsouzena německým soudem. Válku přežila a byla osvobozena.
Proč byla odsouzena a popravena?
Po únoru 1948 se odmítla podřídit komunistickému režimu. V roce 1950 byla v inscenovaném politickém procesu odsouzena na základě vykonstruovaných obvinění k trestu smrti a poprava byla vykonána v Praze.
Byla později rehabilitována?
Ano. Po pádu komunistického režimu byla plně rehabilitována, in memoriam obdržela Řád Tomáše Garrigua Masaryka a den její popravy je připomínán jako Den památky obětí komunistického režimu.
