Vladimír Martinec
Aktualizováno: 31. srpna 2026
Vladimír Martinec je bývalý český hokejista, technický a mimořádně chytrý útočník, kterého fanoušci znají především jako legendu Tesly Pardubice. Nebyl typem hráče, který by soupeře přemáhal fyzickou silou — jeho zbraněmi byly čtení hry, přesná přihrávka, bruslařská lehkost a schopnost rozehrát gólovou akci ve chvíli, kdy to nikdo nečekal. Právě díky tomuto stylu patřil ke skutečným umělcům na ledě a k nejsledovanějším postavám československého hokeje sedmdesátých let.
Se sbírkou tří titulů mistra světa (1972, 1976 a 1977), olympijského stříbra z Innsbrucku a čtyř vítězství v anketě Zlatá hokejka se řadí mezi nejlepší československé hráče své generace. Jeho jméno je nerozlučně spjaté s Pardubicemi, kde odehrál většinu kariéry, a mezinárodní uznání potvrdilo i uvedení do Síně slávy IIHF.
Rychlý přehled
- Celé jméno: Vladimír Martinec
- Narození: 22. prosince 1949, Lomnice nad Popelkou
- Sport / disciplína: lední hokej — útočník (pravé křídlo)
- Klub / reprezentace: Tesla Pardubice, Dukla Jihlava, ESV Kaufbeuren; reprezentace ČSSR
- Největší úspěchy: mistr světa 1972, 1976 a 1977, stříbro na ZOH 1976, čtyřnásobný držitel Zlaté hokejky
- Známý díky: statusu technického kouzelníka a legendy pardubického hokeje
Kdo je Vladimír Martinec
Vladimír Martinec se narodil 22. prosince 1949 v Lomnici nad Popelkou v Podkrkonoší. K vrcholovému hokeji se ale propracoval v Pardubicích, které se v jeho éře staly jednou z bašt československého ledního hokeje. Právě pardubické prostředí formovalo jeho cestu od mládežnických let až na reprezentační vrchol a stalo se jeho hokejovým domovem na celou aktivní kariéru.
Vyrostl v hráče s výjimečným herním přehledem. Při relativně drobnější postavě sázel na techniku, rychlost a inteligenci, nikoli na sílu. Dokázal zpracovat i těžko chytatelné puky, vést hru z pravého křídla a nabízet spoluhráčům přihrávky, které měnily obranu soupeře v bezradnost. Tato kombinace dovedností z něj udělala jednoho z nejtěžších hráčů na ubránění v celé soutěži.
Pardubická Tesla tehdy patřila k oporám nejvyšší československé soutěže a Martinec se v jejích barvách postupně vypracoval z nadějného mladíka v jednoho z nejobávanějších útočníků ligy. Jeho produktivita nebyla dílem jediné povedené sezony — schopnost sbírat body a rozhodovat zápasy si udržel po celou hráčskou éru, a to jak v klubu, tak v reprezentaci.
Sportovní kariéra
Začátky a nástup v Pardubicích
Martinec zakotvil v pardubickém klubu na sklonku šedesátých let a v jeho dresu odehrál naprostou většinu kariéry — zhruba čtrnáct sezon mezi lety 1967 a 1981. Rychle se zařadil mezi klíčové hráče týmu a jeho technické pojetí hry z něj brzy udělalo diváckého favorita. Ještě před dvacátým rokem věku se propracoval do reprezentačního výběru, což v silné konkurenci tehdejšího československého hokeje svědčilo o jeho výjimečném talentu.
Vrcholné roky sedmdesátých let
Sedmdesátá léta byla obdobím, kdy Martinec patřil ke špičce evropského hokeje. V dresu Tesly Pardubice se opakovaně řadil mezi nejproduktivnější hráče soutěže; celkem za klub odehrál přibližně 539 ligových zápasů, v nichž nastřílel kolem 343 branek. Jeho výkony korunovala čtyři vítězství v anketě Zlatá hokejka pro nejlepšího československého hokejistu sezony — v letech 1973, 1975, 1976 a 1979.
Jedinou výjimkou v jeho pardubické éře byla sezona 1978/79, kterou v souvislosti s vojenskou službou strávil v armádní Dukle Jihlava, tehdejším ligovém gigantu. Poté se vrátil zpět do Pardubic, kde dohrával svá nejsilnější léta v československé lize.
Reprezentace a vrcholné turnaje
Za národní tým Československa odehrál Martinec řadu vrcholných akcí — mistrovství světa se zúčastnil jedenáctkrát v rozmezí let 1970 až 1981. V reprezentačním dresu nastoupil ve zhruba 289 utkáních a nastřílel kolem 155 branek, což ho řadí mezi historicky nejproduktivnější reprezentanty své éry.
Vyvrcholením byly zisky titulu mistra světa v letech 1972, 1976 a 1977, doplněné o celou sbírku stříbrných medailí (1971, 1974, 1975, 1978 a 1979) a bronzů (1970, 1973 a 1981). Na zimních olympijských hrách startoval třikrát: v roce 1972 v Sapporu získal s týmem bronz, v roce 1976 v Innsbrucku stříbro a na olympiádě 1980 v Lake Placid obsadil s reprezentací páté místo.
Zahraniční angažmá a konec kariéry
Po skončení reprezentační dráhy a angažmá v Pardubicích odešel Martinec v roce 1981, tehdy již ve vyšším hokejovém věku, do zahraničí. V letech 1981 až 1985 nastupoval za německý klub ESV Kaufbeuren, kde svoji aktivní hráčskou kariéru dohrál. Uzavřel tak dráhu, během níž se stal jedním z nejrespektovanějších útočníků československého hokeje.
Největší úspěchy
- Mistr světa: 1972, 1976 a 1977 s reprezentací ČSSR
- Zimní olympijské hry: stříbro 1976 (Innsbruck) a bronz 1972 (Sapporo)
- Další medaile z MS: stříbro 1971, 1974, 1975, 1978 a 1979; bronz 1970, 1973 a 1981
- Zlatá hokejka: čtyřnásobný vítěz ankety pro nejlepšího čs. hokejistu (1973, 1975, 1976, 1979)
- Klubové statistiky: přibližně 343 gólů v zhruba 539 zápasech za Teslu Pardubice; v reprezentaci kolem 155 branek v cca 289 utkáních
- Síně slávy: Síň slávy IIHF (2001) a Síň slávy českého hokeje (2008)
Po kariéře / mimo sport
Po skončení aktivní dráhy se Vladimír Martinec věnoval trenérské práci a zůstal hokeji věrný z lavičky. Jako hlavní trenér dovedl Pardubice k mistrovskému titulu a k dalšímu ligovému triumfu se s klubem vrátil i v pozdějších letech, čímž spojil úspěchy v roli hráče i kouče se stejnými barvami.
Dlouhá léta také působil jako asistent u reprezentace České republiky, kde byl součástí realizačního týmu v jednom z nejúspěšnějších období českého hokeje na přelomu tisíciletí. Ve veřejném povědomí zůstává jako symbol technického a inteligentního hokeje, jako ikona Pardubic a jako jeden z nejlepších československých hráčů sedmdesátých let, jehož jméno se pravidelně objevuje v přehledech největších legend české hokejové historie.
Časté otázky
Kolik má Vladimír Martinec titulů mistra světa?
Vladimír Martinec získal s reprezentací Československa tři tituly mistra světa, a to v letech 1972, 1976 a 1977. K nim přidal řadu stříbrných a bronzových medailí z dalších šampionátů sedmdesátých let.
Za které kluby Vladimír Martinec hrál?
Naprostou většinu kariéry strávil v Tesle Pardubice, jejíž je legendou. Jednu sezonu (1978/79) odehrál v Dukle Jihlava a po skončení reprezentační dráhy působil v letech 1981 až 1985 v německém ESV Kaufbeuren.
Jaké má Vladimír Martinec olympijské medaile?
Zúčastnil se tří zimních olympijských her. Na hrách 1972 v Sapporu získal s československým týmem bronz, na hrách 1976 v Innsbrucku stříbro a na olympiádě 1980 v Lake Placid obsadil s týmem páté místo.
Kolikrát Vladimír Martinec získal Zlatou hokejku?
Anketu Zlatá hokejka pro nejlepšího československého hokejistu sezony vyhrál čtyřikrát, a to v letech 1973, 1975, 1976 a 1979, což z něj činí jednoho z nejoceňovanějších hráčů své éry.
Věnoval se Vladimír Martinec po kariéře trenérství?
Ano. Jako trenér dovedl Pardubice k mistrovským titulům a dlouhá léta působil jako asistent u reprezentace Česka, mimo jiné v úspěšném období na přelomu tisíciletí.
Proč je Vladimír Martinec považován za legendu pardubického hokeje?
V dresu Tesly Pardubice odehrál čtrnáct sezon, patřil k jejím nejproduktivnějším hráčům a v přibližně 539 ligových zápasech nastřílel kolem 343 gólů. Svým technickým pojetím hry se stal ikonou klubu i celého československého hokeje.
