Zdeněk Štěpánek
Aktualizováno: 31. srpna 2026
Zdeněk Štěpánek byl český herec, režisér a dramatik, jedna z nejvýraznějších hereckých osobností první poloviny 20. století a dlouholetá opora činohry Národního divadla v Praze. Proslavil se výraznou jevištní přítomností, silným hlasem a schopností ztvárnit velké dějinné i literární postavy — na jevišti i na filmovém plátně. Nejširšímu publiku se nesmazatelně zapsal rolí husitského vojevůdce Jana Žižky a mistra Jana Husa v historické trilogii režiséra Otakara Vávry.
Štěpánkův význam přesahuje samotné herectví. Jako veterán československých legií, který prošel bojišti první světové války a ruské občanské války, patřil ke generaci, jež spojila osobní osud se vznikem samostatného Československa. V Národním divadle vychoval svým příkladem řadu následovníků a jeho pojetí monumentálních historických rolí ovlivnilo podobu českého filmového i divadelního herectví na desetiletí dopředu.
Rychlý přehled
- Jméno: Zdeněk Štěpánek
- Obor / čím se proslavil: herec, režisér a dramatik; přední osobnost Národního divadla a českého filmu
- Narození: 22. září 1896, Tvoršovice u Benešova
- Úmrtí: 20. června 1968, Praha
- Působení / obor: činoherní divadlo a film; Národní divadlo v Praze
- Klíčový přínos: monumentální ztvárnění velkých historických a literárních postav na jevišti i na plátně
- Znám díky: rolím Jana Žižky a Jana Husa ve Vávrově husitské trilogii, dlouholetému angažmá v Národním divadle
Kdo byl Zdeněk Štěpánek
Zdeněk Štěpánek se narodil 22. září 1896 v Tvoršovicích u Benešova. K divadlu ho to táhlo od mládí a už jako velmi mladý muž se vydal na dráhu kočovného herce, který sbíral zkušenosti u cestujících divadelních společností. Toto tvrdé řemeslné školení mu dalo pevné základy jevištního projevu, jež zúročil po celý svůj další život.
Jeho mládí zásadně poznamenala první světová válka. V roce 1915 narukoval do rakousko-uherské armády a byl nasazen na východní frontu. Později se přidal k československým legiím v Rusku, s nimiž prošel zmatky ruské občanské války a dlouhou cestu napříč Sibiří. Přes Vladivostok se vrátil do vlasti až v roce 1920. Legionářská zkušenost patřila k formujícím okamžikům jeho života a řadila ho ke generaci, která si vydobyla samostatný stát.
Po návratu se Štěpánek naplno věnoval herectví. Prošel několika scénami, mimo jiné Městským divadlem na Královských Vinohradech, kde na sebe upozornil v náročných charakterních rolích, a v roce 1934 přijal angažmá v Národním divadle v Praze, které se stalo jeho hereckým domovem na zbytek kariéry. Zde se vyprofiloval v jednoho z předních představitelů velkých činoherních rolí a postupně se prosadil i jako režisér a autor divadelních her. Spojení praktické zkušenosti kočovného herce s disciplínou první scény z něj učinilo umělce, který dokázal být přesvědčivý v komorním dramatu i v monumentální historické fresce.
Přínos a dílo
Herec Národního divadla
Těžištěm Štěpánkovy tvorby bylo jeviště Národního divadla, kde působil od poloviny 30. let. Uplatňoval se v klasickém i moderním repertoáru a byl obsazován do náročných charakterních a hrdinských rolí, které vyžadovaly silný hlas, vnitřní opravdovost a schopnost unést monumentální dějinné postavy. Jeho jevištní projev, vycházející z tradice velkého realistického herectví, se stal měřítkem pro celou generaci českých herců.
Husitská trilogie Otakara Vávry
Nejtrvalejší stopu v paměti diváků zanechal Štěpánek ve filmové husitské trilogii režiséra Otakara Vávry, natočené podle literárních předloh Aloise Jiráska. V úvodním snímku Jan Hus (1954) ztvárnil titulní postavu reformátora mistra Jana Husa, v navazujících filmech Jan Žižka (1955) a Proti všem (1956) pak vytvořil monumentální portrét husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova. Obě role patří k ikonickým výkonům českého filmu a spojily Štěpánkovo jméno natrvalo s husitskou epochou českých dějin.
Filmová a režijní tvorba
Štěpánkova výrazná tvář a sugestivní projev byly ceněny už v éře němého filmu a po nástupu zvuku se stal jednou z hlavních hvězd československé kinematografie. Vytvořil řadu filmových rolí, v nichž uplatnil svou schopnost ztělesnit autoritu, sílu i vnitřní zápas postav. Vedle herectví se věnoval také divadelní režii a psaní her, čímž se jeho vliv na český divadelní život ještě rozšířil.
Odkaz a zajímavosti
Zdeněk Štěpánek patří ke klasikům českého herectví a jeho ztvárnění velkých dějinných postav zůstává součástí kulturní paměti. Za svou práci obdržel řadu ocenění — opakovaně mu byla udělena státní cena a v roce 1953 získal titul národního umělce, nejvyšší tehdejší uznání pro umělce. Jeho výkony ve Vávrových historických freskách dodnes patří k tomu, co si diváci s husitskou érou v českém filmu nejčastěji spojují.
Herecké nadání se v jeho rodině přeneslo i na další generace — z rodu Štěpánků vzešli další divadelní a filmoví umělci, což z rodiny učinilo jedno ze známých hereckých pokolení české scény. Sám Zdeněk Štěpánek zůstal až do konce života spjat s Národním divadlem, jemuž věnoval podstatnou část své tvůrčí energie. Jeho spolupráce s Otakarem Vávrou, jedním z nejplodnějších režisérů české kinematografie, přispěla k tomu, že se historická látka z pera Aloise Jiráska dostala k milionům diváků a stala se pevnou součástí obrazu husitství v populární kultuře.
Jeho odkaz je dvojí: jednak jako herce mimořádného formátu, který dokázal na jevišti i před kamerou vytvořit postavy nadživotní velikosti, jednak jako člověka, jehož osobní příběh — od kočovného komedianta přes legionáře až po národního umělce — odráží dramatické dějiny českých zemí ve 20. století. Zemřel 20. června 1968 v Praze.
Časté otázky
Čím se proslavil Zdeněk Štěpánek?
Proslavil se jako přední herec Národního divadla a hvězda českého filmu. Nejznámější jsou jeho monumentální historické role, zejména Jan Žižka a Jan Hus ve filmové husitské trilogii Otakara Vávry.
Kdy a kde se Zdeněk Štěpánek narodil?
Narodil se 22. září 1896 v Tvoršovicích u Benešova. Zemřel 20. června 1968 v Praze.
Jaké role Zdeněk Štěpánek ztvárnil ve filmu?
K jeho nejslavnějším patří titulní role mistra Jana Husa ve filmu Jan Hus (1954) a postava vojevůdce Jana Žižky ve snímcích Jan Žižka (1955) a Proti všem (1956), které natočil režisér Otakar Vávra podle díla Aloise Jiráska.
Byl Zdeněk Štěpánek legionář?
Ano. Za první světové války narukoval do rakousko-uherské armády a poté se přidal k československým legiím v Rusku, s nimiž prošel ruskou občanskou válkou. Do vlasti se vrátil přes Vladivostok v roce 1920.
V jakém divadle Zdeněk Štěpánek působil?
Jeho hereckým domovem bylo Národní divadlo v Praze, kam nastoupil v roce 1934 a kde působil až do závěru své kariéry jako přední představitel velkých činoherních rolí.
Jaká ocenění Zdeněk Štěpánek získal?
Byl mu opakovaně udělen státní cena a v roce 1953 získal titul národního umělce, nejvyšší tehdejší státní uznání pro umělce.
