Aktualizováno: 31. srpna 2026
Barbora Strýcová (* 28. března 1986, Plzeň), rozená Záhlavová, je bývalá česká profesionální tenistka. Nejvíce se proslavila čtyřhrou, ve které se v červenci 2019 stala světovou jedničkou žebříčku WTA a ve stejném roce ovládla ženskou čtyřhru ve Wimbledonu po boku tchajwanské hráčky Sie Šu-wej. Ve dvouhře i čtyřhře patřila po většinu své kariéry ke špičce ženského tenisu a dlouhodobě tvořila oporu české reprezentace.
Kromě deblových úspěchů se prosadila i ve dvouhře. Její vrcholnou sezonou byl rok 2019, kdy se ve věku 33 let probojovala do semifinále dvouhry ve Wimbledonu a stejný rok završila deblovým titulem na témže turnaji i postem světové jedničky ve čtyřhře. Reprezentovala Českou republiku v týmové soutěži Fed Cupu (dnes Pohár Billie Jean Kingové), s níž opakovaně získala titul, a startovala i na olympijských hrách, kde v Riu de Janeiro 2016 přidala bronz v ženské čtyřhře.
Rychlá fakta
Rychlý přehled
- Celé jméno: Barbora Strýcová (rozená Záhlavová)
- Narození: 28. března 1986, Plzeň
- Sport / disciplína: tenis (dvouhra i čtyřhra)
- Reprezentace: Česká republika
- Nejvyšší postavení na žebříčku WTA: čtyřhra 1. místo (červenec 2019), dvouhra 16. místo (leden 2017)
- Největší úspěchy: vítězka ženské čtyřhry ve Wimbledonu 2019 a 2023 (se Sie Šu-wej), semifinalistka dvouhry Wimbledonu 2019, bronz v ženské čtyřhře na OH v Riu 2016 (s Lucií Šafářovou), vícenásobná vítězka Fed Cupu
- Výška: 164 cm
- Známá díky: pozici světové jedničky ve čtyřhře a wimbledonským deblovým titulům
Kdo je Barbora Strýcová
Barbora Strýcová se narodila 28. března 1986 v Plzni pod rodným jménem Záhlavová. K tenisu se dostala v dětství a už v juniorském věku patřila mezi nejvýraznější české naděje své generace. Vrcholem jejího mládežnického období byl rok 2002, kdy vyhrála juniorskou dvouhru na US Open. Tento titul na grandslamovém turnaji juniorek předznamenal, že má předpoklady prosadit se i v dospělé konkurenci.
Mezi profesionálky se zařadila v roce 2003. Přestože nepatřila k nejvyšším hráčkám okruhu (měří 164 cm), vynahrazovala menší postavu pohyblivostí, herní inteligencí a citem pro hru u sítě, což se později naplno projevilo především ve čtyřhře. Cesta na světový vrchol jí přitom trvala roky trpělivé práce – zásadní úspěchy přišly až v druhé polovině její kariéry, kdy už byla zkušenou hráčkou. Právě dlouhověkost a stabilní výkonnost patří k tomu, čím se Strýcová v českém tenise zapsala.
Sportovní kariéra
Strýcová budovala kariéru dlouhá léta na obou frontách – ve dvouhře i ve čtyřhře. Zatímco singlové výsledky ji řadily do širší světové špičky, debl se postupně stal disciplínou, v níž dosáhla úplného vrcholu.
Juniorská léta a začátky
Po juniorském triumfu na US Open 2002 vstoupila Strýcová do profesionálního tenisu v roce 2003. První roky na okruhu WTA a nižších soutěžích ITF věnovala sbírání zkušeností a postupnému posunu žebříčkem. Budování pozice mezi elitou bylo pozvolné a vyžadovalo trpělivost, kterou se později v dlouhé kariéře řídila. Ve srovnání s hráčkami, které raketově vystřelí do popředí v mladém věku, představuje dráha Strýcové opačný model – vytrvalé stoupání, při němž si nejvýznamnější kapitoly nechala až na pozdější léta. Právě tato houževnatost jí umožnila zůstat konkurenceschopnou po řadu sezon a vybudovat kariéru, která přesáhla dvě desetiletí.
Dvouhra a kariérní maximum
Ve dvouhře získala Strýcová během kariéry dva tituly na okruhu WTA. Postupně se propracovala do světové stovky i mezi nejlepší třicítku a v lednu 2017 vystoupila na 16. místo světového žebříčku, což zůstalo jejím kariérním maximem v této disciplíně. Ve dvouhře se opakovaně probíjela do druhých týdnů grandslamů a patřila k hráčkám, které dokázaly potrápit i favoritky. Právě konzistence a schopnost hrát vyrovnané zápasy s nejlepšími ji dlouhodobě držely v širší světové špičce.
Čtyřhra a světová jednička
Nejsilnější stránkou její hry byla čtyřhra. Během kariéry v ní vyhrála řádově několik desítek turnajů okruhu WTA s různými spoluhráčkami a patřila k nejvyhledávanějším deblovým partnerkám. Debl vyžaduje odlišné dovednosti než dvouhra – přesnou hru na síti, souhru s partnerkou a taktické cítění – a právě v těchto oblastech Strýcová vynikala. Vyvrcholením se stala spolupráce s tchajwanskou hráčkou Sie Šu-wej, s níž vytvořila jeden z nejúspěšnějších párů své doby. V roce 2019 spolu ovládly ženskou čtyřhru ve Wimbledonu, jeden z nejprestižnějších turnajů světa. Dne 15. července 2019 se Strýcová stala světovou jedničkou žebříčku WTA ve čtyřhře – dosáhla tak na metu, která je v tenise vyhrazena jen několika málo hráčkám. Post nejlepší deblistky planety představuje jednoznačný vrchol její sportovní dráhy.
Grandslamová a olympijská bilance
Rok 2019 byl jednoznačně nejúspěšnější sezonou její kariéry. Kromě deblového titulu a čela žebříčku se Strýcová prosadila i ve dvouhře: ve Wimbledonu 2019 postoupila poprvé v kariéře do grandslamového semifinále dvouhry, a to ve věku 33 let. V něm podlehla americké legendě Sereně Williamsové. Průnik do nejlepší čtyřky na trávě ve třiatřiceti letech podtrhl její výjimečnou dlouhověkost i formu v pozdní fázi kariéry.
Výraznou stopu zanechala i pod pěti kruhy. Na olympijských hrách v Riu de Janeiro 2016 vybojovala společně s Lucií Šafářovou bronzovou medaili v ženské čtyřhře. Olympijská medaile patří v tenise k nejcennějším metám, protože příležitost k jejímu zisku se naskýtá jen jednou za čtyři roky. Reprezentovala Česko na několika olympiádách a patřila k oporám národního týmu i v soutěži družstev Fed Cup, kde se s českou reprezentací opakovaně radovala z celkového triumfu. České tenistky v uplynulé dekádě tuto soutěž dlouhodobě ovládaly a Strýcová byla součástí této úspěšné éry, ať už jako hráčka dvouhry, nebo čtyřhry. Právě týmové úspěchy byly jednou z konstant jejího působení v reprezentaci a dokládají, že se na ni spoluhráčky mohly spolehnout i v nejvypjatějších zápasech.
Konec kariéry a návrat po mateřství
Poprvé ukončila kariéru v roce 2021 v souvislosti s mateřstvím; jejího syna Vincenta přivítala na podzim 2021. Odchod z okruhu tehdy vypadal jako definitivní tečka za dlouhou dráhou. V roce 2023 se však na kurty vrátila k rozlučkové sezoně. Návrat po mateřské pauze zvládla nad očekávání dobře – po boku Sie Šu-wej znovu triumfovala v ženské čtyřhře ve Wimbledonu (2023), čímž svůj wimbledonský deblový příběh symbolicky uzavřela na stejném místě, kde slavila v roce 2019. Poslední zápasy odehrála v roce 2023 a poté se s profesionálním tenisem rozloučila definitivně.
Největší úspěchy
Přehled nejvýznamnějších sportovních výsledků Barbory Strýcové:
- Světová jednička WTA ve čtyřhře – od 15. července 2019, jedna z mála českých tenistek na čele deblového žebříčku.
- Wimbledon 2019 – vítězka ženské čtyřhry (se Sie Šu-wej).
- Wimbledon 2023 – vítězka ženské čtyřhry (se Sie Šu-wej), po návratu z mateřské pauzy.
- Wimbledon 2019 – semifinále dvouhry, kariérní grandslamové maximum ve dvouhře, dosažené ve 33 letech.
- OH Rio de Janeiro 2016 – bronz v ženské čtyřhře (s Lucií Šafářovou).
- Fed Cup – vícenásobná vítězka s reprezentací České republiky.
- Dva tituly ve dvouhře a řádově několik desítek deblových titulů na okruhu WTA.
- Kariérní maximum ve dvouhře – 16. místo světového žebříčku (leden 2017).
- US Open 2002 – vítězka juniorské dvouhry.
Po kariéře a mimo sport
Po definitivním konci hráčské kariéry v roce 2023 se Barbora Strýcová věnuje především rodině a zůstává respektovanou osobností českého tenisového prostředí. Její jméno je spojováno s érou mimořádně úspěšného českého ženského tenisu, v níž se čeští hráčky pravidelně objevovaly na čele světových žebříčků i v čele týmových soutěží. Díky bohatým zkušenostem z nejvyšší úrovně a dlouholetému působení v reprezentaci patří ke generaci, která předává know-how mladším hráčkám a spoluvytváří kontinuitu českého tenisu.
Její příběh je zároveň dokladem toho, že vrcholných úspěchů lze dosáhnout i v pozdější fázi kariéry a po přestávce spojené s mateřstvím. Kombinace světové jedničky ve čtyřhře, grandslamových titulů a olympijské medaile řadí Strýcovou mezi nejúspěšnější české tenistky historie.
Z hlediska sportovního odkazu je pozoruhodné, že nejcennější trofeje – wimbledonský debl a čelo světového žebříčku – přišly až po jejích třicátých narozeninách. V období, kdy řada hráček zvažuje konec kariéry, Strýcová naopak zažívala svou nejlepší sezonu. Tento pozdní vrchol z ní udělal jednu z inspirativních postav ženského tenisu a příklad toho, že vytrvalost a dlouhodobá práce se mohou vyplatit i tehdy, když úspěch nepřichází v mladém věku. Právě spojení trpělivosti, herní chytrosti a bojovnosti zůstává tím, co si s Barborou Strýcovou nejčastěji spojujeme.
Časté otázky
Kdo je Barbora Strýcová?
Barbora Strýcová je bývalá česká profesionální tenistka, která se v červenci 2019 stala světovou jedničkou ve čtyřhře a v témže roce vyhrála ženskou čtyřhru ve Wimbledonu.
Jaké má Barbora Strýcová největší úspěchy?
Ovládla ženskou čtyřhru ve Wimbledonu v letech 2019 a 2023 (se Sie Šu-wej), byla světovou jedničkou žebříčku WTA ve čtyřhře, získala bronz v ženské čtyřhře na olympijských hrách v Riu 2016 a probojovala se do semifinále dvouhry ve Wimbledonu 2019.
Kdy se Barbora Strýcová stala světovou jedničkou ve čtyřhře?
Světovou jedničkou žebříčku WTA ve čtyřhře se stala 15. července 2019.
S kým vyhrála Barbora Strýcová Wimbledon ve čtyřhře?
Ženskou čtyřhru ve Wimbledonu vyhrála po boku tchajwanské tenistky Sie Šu-wej, a to v letech 2019 a 2023.
Jak si Barbora Strýcová vedla ve dvouhře?
Ve dvouhře získala dva tituly na okruhu WTA a jejím kariérním maximem bylo 16. místo světového žebříčku z ledna 2017. V roce 2019 postoupila do semifinále dvouhry ve Wimbledonu, kde ve 33 letech podlehla Sereně Williamsové.
Ukončila Barbora Strýcová kariéru?
Ano. Kariéru poprvé ukončila v roce 2021 v souvislosti s mateřstvím, v roce 2023 se vrátila k rozlučkové sezoně a po ní se s profesionálním tenisem rozloučila definitivně.
Související profily
Zpět na rozcestník: Přehled českých sportovců.
