Čeněk Strouhal

Aktualizováno: 31. srpna 2026

Čeněk Strouhal (celým jménem Vincenc Strouhal) byl český fyzik, který se zapsal do dějin vědy jako zakladatel české experimentální fyziky a jako jméno stojící za jedním z nejcitovanějších pojmů mechaniky tekutin. Narodil se roku 1850 v Seči v Železných horách a zemřel roku 1922 v Praze. Věnoval se akustice, hydrodynamickým jevům a magnetickým vlastnostem oceli, ale nejvíc ho proslavil objev z roku 1878, po kterém dnes nese jeho jméno bezrozměrné Strouhalovo číslo užívané v aeroakustice a při popisu vírového proudění.

Jeho význam nespočívá jen v jednotlivém objevu. Strouhal na české části pražské univerzity celá desetiletí budoval moderní fyzikální ústav, vychoval generaci českých fyziků a povýšil experimentální fyziku z okrajové disciplíny na plnohodnotný obor s vlastní laboratoří a školou. Byl děkanem i rektorem univerzity a jeho jméno dodnes nese posluchárna Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy i planetka. Strouhalovo číslo patří k mála českým příspěvkům, které vešly do mezinárodní vědecké terminologie natrvalo.

Rychlý přehled

• Jméno: Čeněk (Vincenc) Strouhal
• Obor / čím se proslavil: fyzik; zakladatel české experimentální fyziky, Strouhalovo číslo
• Narození: 1850, Seč (Železné hory, Chrudimsko)
• Úmrtí: 1922, Praha
• Působení / obor: experimentální fyzika, akustika, hydrodynamika, magnetismus; Univerzita Karlova (pražská univerzita)
• Klíčový přínos: objev zákonitosti vírového proudění (1878) vedoucí k Strouhalovu číslu; vybudování českého fyzikálního ústavu
• Znám díky: Strouhalovu číslu (St / Sr) v aeroakustice a mechanice tekutin

Kdo byl Čeněk Strouhal

Čeněk Strouhal se narodil 10. dubna 1850 v Seči, malém městečku v Železných horách. Vystudoval gymnázium a poté filozofii a přírodní vědy na pražské univerzitě, kde se orientoval na fyziku. Po studiích a učitelském působení odešel do zahraničí, aby se seznámil s tehdejší špičkovou experimentální praxí.

Klíčovou zkušenost získal v německém Würzburgu, kde v laboratoři pracoval po boku Wilhelma Conrada Röntgena. Společně se věnovali zejména měření magnetických a elektrických vlastností oceli. Právě tato léta z něj udělala zkušeného experimentátora, který kladl důraz na přesnost měření, pečlivou metodiku a propojení teorie s pokusem — přístup, jaký v českém prostředí do té doby chyběl.

Roku 1882 se pražská univerzita rozdělila na českou a německou část a Strouhal se stal profesorem fyziky na její české větvi. Této instituci pak zasvětil zbytek profesního života. Postupně vybudoval fyzikální ústav, získal prostory a přístroje a vytvořil zázemí, ve kterém mohla česky vzdělaná fyzika vůbec vzniknout. Vychoval řadu žáků a stál u zrodu domácí experimentální školy.

Budování ústavu nebylo dílem několika let, ale trpělivé práce trvající desítky let. Strouhal musel řešit nejen odborné, ale i praktické otázky — od vybavení laboratoří přesnými přístroji přes zajištění prostor až po vytvoření českého odborného názvosloví, které do té doby chybělo. Právě díky této systematičnosti se z experimentální fyziky stal v Čechách svébytný obor s vlastní badatelskou i pedagogickou tradicí.

Přínos a dílo

Strouhalovo číslo a vírové proudění

Strouhalův nejslavnější objev vzešel z jednoduše znějícího jevu: proč „zpívají“ dráty a struny ve větru. Roku 1878 experimentálně zkoumal tzv. aeolské tóny — zvuk, který vydává napjatý drát obtékaný proudem vzduchu. Zjistil, že frekvence tohoto tónu závisí zákonitým způsobem na rychlosti proudění a na tloušťce drátu. Za obtékaným tělesem se totiž pravidelně odtrhávají víry a jejich odtrhávání rozechvívá okolní vzduch.

Tento vztah mezi frekvencí, charakteristickým rozměrem tělesa a rychlostí proudění dnes vyjadřuje bezrozměrné Strouhalovo číslo (značené St, někdy Sr). Popisuje periodicky se opakující, oscilující proudění a stalo se jedním ze základních parametrů mechaniky tekutin a aeroakustiky. Uplatní se všude, kde jde o vírové odtrhávání a chvění vyvolané prouděním — od kmitání stožárů, komínů, potrubí a mostních kabelů ve větru přes návrh leteckých a lodních konstrukcí až po biologii pohybu (mávání křídel, plavání ryb).

Význam objevu docenili inženýři i fyzici až mnohem později. Vírové odtrhávání za obtékanými tělesy, které Strouhal pozoroval na drátech, stojí za nebezpečnými rezonancemi konstrukcí i za principy měření průtoku. To, co začalo jako snaha vysvětlit zpěv strun ve větru, se tak stalo trvalou součástí technické praxe a jméno českého fyzika zůstalo natrvalo spjaté se základní veličinou celého oboru.

Akustika, hydrodynamika a magnetismus oceli

Vedle proslulého objevu se Strouhal soustavně zabýval akustikou a hydrodynamickými jevy a navazoval na svá würzburská měření magnetických a elektrických vlastností oceli. Byl důsledným experimentátorem, který výsledky opíral o pečlivá měření a kritické vyhodnocení.

Učebnice a budování oboru

Strouhal je autorem řady odborných článků a především česky psaných učebnic fyziky, které na dlouhá desetiletí formovaly výuku oboru u nás. Vytvořením domácí terminologie a učebnicové základny umožnil, aby se fyzika dala plnohodnotně studovat v češtině. Jeho organizační dílo — vybudování fyzikálního ústavu a výchova žáků — mělo pro českou vědu srovnatelný význam jako jeho vlastní výzkum.

Odkaz a zajímavosti

Čeněk Strouhal bývá právem označován za zakladatele české experimentální fyziky. Jako profesor zastával i nejvyšší akademické funkce: byl děkanem a v akademickém roce 1903–1904 rektorem české Karlo-Ferdinandovy univerzity, dnešní Univerzity Karlovy.

Jeho jméno žije dál hned v několika podobách. Strouhalovo číslo je dodnes běžnou součástí mezinárodní vědecké literatury a učebnic mechaniky tekutin. Na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy nese jeho jméno posluchárna a od roku 1998 se zde každoročně koná slavnostní Strouhalova přednáška. Po fyzikovi je pojmenována i planetka 7391 Strouhal, kterou objevil český astronom Antonín Mrkos. Zajímavé je i propojení s dějinami vědy: kolegou z jeho würzburského období byl Wilhelm Conrad Röntgen, pozdější objevitel paprsků X a vůbec první nositel Nobelovy ceny za fyziku.

Časté otázky

Čím se proslavil Čeněk Strouhal?

Byl zakladatelem české experimentální fyziky a autorem objevu z roku 1878 o zákonitosti chvění drátů obtékaných proudem vzduchu. Podle něj je pojmenováno Strouhalovo číslo, dnes základní pojem aeroakustiky a mechaniky tekutin.

Kdy a kde se narodil a zemřel?

Narodil se 10. dubna 1850 v Seči v Železných horách a zemřel roku 1922 v Praze.

Co je Strouhalovo číslo?

Je to bezrozměrné číslo (značené St nebo Sr) popisující periodicky se opakující, oscilující proudění. Vyjadřuje vztah mezi frekvencí děje, charakteristickým rozměrem tělesa a rychlostí proudění a používá se při popisu vírového odtrhávání a chvění vyvolaného prouděním.

Kde Čeněk Strouhal působil?

Zkušenosti získal v laboratoři v německém Würzburgu a poté celý profesní život působil na české části pražské univerzity (dnešní Univerzity Karlovy), kde vybudoval fyzikální ústav.

Jaké byly jeho další vědecké obory?

Kromě mechaniky tekutin se věnoval akustice, hydrodynamickým jevům a magnetickým a elektrickým vlastnostem oceli. Napsal také řadu česky psaných učebnic fyziky.

Jak je jeho jméno připomínáno dnes?

Jeho jméno nese Strouhalovo číslo užívané po celém světě, posluchárna a každoroční Strouhalova přednáška na Univerzitě Karlově i planetka 7391 Strouhal.

Související profily

• Přehled českých historických osobností
• Ernst Mach — fyzik a filozof spjatý s českými zeměmi, jehož jméno nese Machovo číslo