Věra Čáslavská: sportovní kariéra a úspěchy
Aktualizováno: 31. srpna 2026
Rychlá fakta
Věra Čáslavská (* 3. května 1942 Praha, † 30. srpna 2016 Praha) byla československá sportovní gymnastka a jedna z nejvýraznějších postav světové gymnastiky 60. let 20. století. S celkovým počtem sedmi zlatých olympijských medailí zůstává dodnes nejúspěšnější českou olympioničkou a řadí se mezi nejúspěšnější gymnastky v historii her.
Vedle olympijských triumfů byla čtyřnásobnou mistryní světa a jedenáctinásobnou mistryní Evropy. Její sportovní věhlas navíc neoddělitelně splynul s občanským postojem: na olympiádě v Mexiku roku 1968 tichým gestem vyjádřila nesouhlas s okupací Československa a v následujících letech normalizace za svůj postoj platila vyloučením z veřejného života. Po sametové revoluci se vrátila do dění jako předsedkyně olympijského výboru, poradkyně prezidenta Václava Havla a členka Mezinárodního olympijského výboru.
Rychlý přehled
- Celé jméno: Věra Čáslavská
- Narození: 3. května 1942, Praha
- Úmrtí: 30. srpna 2016, Praha
- Sport / disciplína: sportovní gymnastika (víceboj, přeskok, kladina, bradla, prostná)
- Reprezentace: Československo
- Největší úspěchy: 7 zlatých a 4 stříbrné olympijské medaile (OH 1960, 1964, 1968), 4× mistryně světa, 11× mistryně Evropy
- Po kariéře: předsedkyně Československého (1990–1992) a Českého olympijského výboru (do 1996), členka MOV (1995–2001)
- Známá díky: sedmi olympijským zlatům a občanskému postoji v roce 1968
Kdo je Věra Čáslavská
Věra Čáslavská se narodila 3. května 1942 v Praze. Od dětství se pohybovala ve světě estetických sportů — věnovala se baletu a krasobruslení, tedy disciplínám, které kladou důraz na eleganci, přesnost a hudební cítění. Tento základ se později stal poznávacím znamením jejího gymnastického projevu.
Zlomovým okamžikem byl rok 1957, kdy se jako necelá patnáctiletá dívka setkala s přední československou gymnastkou a pozdější trenérkou Evou Bosákovou. Pod jejím vedením přešla ke sportovní gymnastice a poměrně rychle se propracovala do reprezentačního výběru. Kombinace přirozeného talentu, taneční průpravy a mimořádné pracovní kázně jí umožnila vstoupit na mezinárodní scénu ještě jako teenagerka a během několika let se posunout od nadějné juniorky ke světové jedničce.
Pro její gymnastiku byla typická spojitost technické obtížnosti s výrazovou čistotou a smyslem pro rytmus. V době, kdy světové gymnastice vévodila sovětská škola, přinesla Čáslavská osobitý styl založený na eleganci a přesném provedení, jímž si získala diváky i rozhodčí po celém světě. Právě tato všestrannost — schopnost bodovat ve víceboji i na jednotlivých nářadích — z ní udělala vůdčí postavu ženské gymnastiky 60. let.
Sportovní kariéra
Juniorská léta a olympijský debut (Řím 1960)
Na velkou scénu vstoupila Čáslavská už na olympijských hrách v Římě roku 1960, kde jí bylo teprve osmnáct let. V soutěži družstev získala společně s československým týmem stříbrnou medaili. Byl to slibný start kariéry, který naznačil, že se rodí gymnastka schopná konkurovat tehdy dominantní sovětské škole v čele s legendární Larisou Latyninovou.
Průlom a mistrovství světa (1962)
V následujících sezonách se Čáslavská posouvala mezi absolutní špičku. Na mistrovství světa roku 1962 vybojovala svůj první světový titul v přeskoku a potvrdila, že patří k nejlepším gymnastkám planety. Její silnou stránkou byl kromě přeskoku zejména víceboj, v němž dokázala spojit technickou obtížnost s výrazovou čistotou.
Olympijské hry 1964 (Tokio)
Na hrách v Tokiu roku 1964 se Věra Čáslavská poprvé stala olympijskou vítězkou — a hned trojnásobnou. Zvítězila ve víceboji jednotlivkyň, v přeskoku a na kladině, k tomu přidala stříbrnou medaili v soutěži družstev. Trojnásobným olympijským zlatem se zařadila na samotný vrchol světové gymnastiky a stala se hlavní tváří sportu, který do té doby ovládaly sovětské závodnice.
Vrcholné roky a evropská dominance (1965–1967)
Druhá polovina 60. let byla obdobím naprosté dominance Věry Čáslavské v Evropě. Na mistrovství Evropy dokázala v letech 1965 i 1967 ovládnout všech pět soutěží — víceboj i všechna čtyři jednotlivá nářadí. Tímto kompletním „vymetením“ medailí potvrdila, že je nejvšestrannější gymnastkou své éry. Na mistrovství světa roku 1966 přidala tituly ve víceboji a znovu v přeskoku a společně s družstvem získala i týmové zlato.
Olympijské hry 1968 (Mexiko)
Vrcholem její sportovní dráhy byly hry v Mexiku roku 1968. Konaly se jen několik týdnů po srpnové okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, což pro Čáslavskou znamenalo obrovský psychický i organizační tlak — část přípravy před hrami absolvovala v ústraní. Přesto v Mexiku vybojovala čtyři zlaté medaile: ve víceboji, v přeskoku, na bradlech a v prostných. K tomu přidala dvě stříbra — na kladině a v soutěži družstev. Celkově tak na třech olympiádách nasbírala sedm zlatých a čtyři stříbrné medaile, tedy jedenáct olympijských cenných kovů.
Mexické hry se zapsaly do jejího života i osobně: během olympiády se ve zdejším kostele veřejně provdala za československého běžce a olympionika Josefa Odložila. Svatba dvou reprezentantů uprostřed her přilákala pozornost místních diváků a dokreslila mimořádnou popularitu, které se Čáslavská v Mexiku těšila.
Mexické hry provázely i sporné rozhodčí verdikty. Ve dvou disciplínách byla Čáslavská po přehodnocení známek odsunuta na dělené či druhé místo ve prospěch sovětských gymnastek, což tehdy vyvolalo mezinárodní diskusi. Právě v tomto napjatém kontextu se odehrálo gesto, které z jejího olympijského vystoupení učinilo víc než jen sportovní událost.
Postoj v roce 1968
Na jaře 1968, v období politického uvolnění známého jako pražské jaro, patřila Věra Čáslavská k signatářům manifestu Dva tisíce slov, který vyzýval k prohloubení demokratických reforem. Po srpnové invazi svůj podpis neodvolala, což se stalo východiskem pozdějších potíží.
Během slavnostních ceremoniálů v Mexiku, kdy na její počest zněla vedle československé i sovětská hymna, sklonila a mlčky odvrátila hlavu. Tento nenápadný, ale jednoznačně čitelný projev nesouhlasu s okupací obletěl svět a stal se jedním z nejsilnějších občanských gest v dějinách olympijského sportu. Čáslavská tím propojila svůj sportovní věhlas s jasným morálním postojem v době, kdy to pro ni bylo krajně nevýhodné.
Za odmítnutí odvolat svůj podpis a za symbolický protest ji nastupující normalizační režim postupně vytlačil z veřejného života. V roce 1971 byla vyloučena z tělovýchovných struktur, byly jí odpírány cesty do zahraničí i možnost naplno pracovat ve sportu, který sama pozvedla. Řadu let tak strávila v profesní izolaci; teprve na přelomu 70. a 80. let jí bylo umožněno působit jako trenérka gymnastiky v Mexiku, kde měla díky svým olympijským úspěchům trvale mimořádný respekt.
Největší úspěchy
- 7 zlatých olympijských medailí — 3 z Tokia 1964 (víceboj, přeskok, kladina) a 4 z Mexika 1968 (víceboj, přeskok, bradla, prostná).
- 4 stříbrné olympijské medaile — družstva 1960, 1964 a 1968 a kladina 1968; celkem tedy 11 olympijských medailí.
- 4 tituly mistryně světa — přeskok 1962, dále víceboj, přeskok a družstva na MS 1966.
- 11 titulů mistryně Evropy — včetně kompletního vítězství ve všech pěti disciplínách na ME 1965 a 1967.
- Dlouhodobě nejúspěšnější česká olympionička a jedna z ikon světové gymnastiky 60. let.
Po kariéře a mimo sport
Sportovní kariéru ukončila Věra Čáslavská krátce po mexické olympiádě. Během normalizace zůstávala oficiálně upozaděna, o to výraznější byl její návrat po sametové revoluci roku 1989. Už v lednu 1990 se stala poradkyní nově zvoleného prezidenta Václava Havla pro otázky sportu a její jméno se opět objevilo mezi respektovanými osobnostmi veřejného života.
V letech 1990 až 1992 stála v čele Československého olympijského výboru a po rozdělení federace pokračovala jako předsedkyně Českého olympijského výboru až do poloviny 90. let. V roce 1995 byla jmenována členkou Mezinárodního olympijského výboru, kde působila do roku 2001. Ve funkcionářské roli se zasazovala o návrat českého sportu do mezinárodních struktur a o principy fair play, které sama celý život ztělesňovala.
Věra Čáslavská patřila k celoživotně oceňovaným osobnostem. Za sportovní i občanské zásluhy jí byla udělena řada domácích i mezinárodních poct, mezinárodně byla oceňována zejména za svůj příspěvek k myšlence fair play. Její jméno se stalo symbolem propojení sportovní dokonalosti s morální integritou a bývá připomínáno jako příklad, kdy vrcholový sportovec využil svého postavení k obraně základních hodnot.
V posledních letech života se Čáslavská z veřejného dění výrazně stáhla. Zemřela 30. srpna 2016 v Praze ve věku 74 let; podlehla rakovině slinivky břišní, s níž bojovala od předchozího roku. Její odkaz spojuje výjimečné sportovní výsledky s osobní statečností a řadí ji mezi nejrespektovanější postavy českého sportu vůbec — jak pro sedm olympijských zlat, tak pro gesto, kterým v roce 1968 riskovala vlastní kariéru.
Časté otázky
Kdo byla Věra Čáslavská?
Věra Čáslavská (1942–2016) byla československá sportovní gymnastka a nejúspěšnější česká olympionička. Získala sedm zlatých a čtyři stříbrné olympijské medaile a proslula i občanským postojem v roce 1968.
Kolik olympijských medailí získala Věra Čáslavská?
Na olympijských hrách získala celkem jedenáct medailí — sedm zlatých a čtyři stříbrné — a to na hrách v Římě 1960, Tokiu 1964 a Mexiku 1968.
Čím se proslavila na olympiádě v Mexiku 1968?
V Mexiku vybojovala čtyři zlaté medaile a během slavnostních ceremoniálů za znějící sovětské hymny mlčky odvrátila hlavu na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.
Jak byla Věra Čáslavská pronásledována po roce 1968?
Za podpis manifestu Dva tisíce slov a za protest v Mexiku ji normalizační režim vytlačil z veřejného života. V roce 1971 byla vyloučena z tělovýchovných struktur a řadu let jí byly odpírány cesty do zahraničí i práce ve sportu.
Jaké další tituly Věra Čáslavská získala?
Kromě olympijských medailí se stala čtyřnásobnou mistryní světa a jedenáctinásobnou mistryní Evropy, přičemž na ME 1965 i 1967 ovládla všech pět disciplín.
Čím se Věra Čáslavská zabývala po sportovní kariéře?
Po sametové revoluci byla poradkyní prezidenta Václava Havla, předsedkyní Československého (1990–1992) i Českého olympijského výboru a v letech 1995–2001 členkou Mezinárodního olympijského výboru.
Související profily
Další úspěšné české sportovkyně:
Zpět na rozcestník: Přehled českých sportovců.
