Věra Chytilová
Aktualizováno: 31. srpna 2026
Věra Chytilová (1929 Ostrava – 2014 Praha) byla česká filmová režisérka a scenáristka, jedna z předních osobností československé nové vlny 60. let a vůbec první výrazná režisérka české poválečné kinematografie. Proslavila se nekompromisní autorskou poetikou, odvahou experimentovat s filmovou formou a schopností spojovat výtvarnou nápaditost s ostrým morálním pohledem na společnost. Její nejznámější dílo, koláž Sedmikrásky (1966), patří k ikonám světové avantgardní kinematografie.
Chytilová se během více než půlstoletí trvající dráhy nikdy nepodřídila dobovému vkusu ani politickému tlaku. Za normalizace měla léta zákaz práce, přesto se dokázala vrátit a natáčet dál. Zůstává symbolem umělecké nezávislosti a inspirací pro generace filmařek i filmařů; její tvorba je dodnes uváděna na mezinárodních přehlídkách a zkoumána filmovou vědou po celém světě.
Rychlý přehled
- Jméno: Věra Chytilová
- Obor / čím se proslavila: filmová režisérka a scenáristka, přední osobnost československé nové vlny
- Narození: 2. února 1929, Ostrava
- Úmrtí: 12. března 2014, Praha
- Působení / obor: hraný i dokumentární film, filmová režie, pedagogika (FAMU)
- Klíčový přínos: autorská, experimentální filmová poetika; průkopnice ženské režie v české kinematografii
- Znám(a) díky: filmům Sedmikrásky, O něčem jiném, Ovoce stromů rajských jíme, Panelstory
Kdo byla Věra Chytilová
Věra Chytilová se narodila 2. února 1929 v Ostravě. Před tím, než našla svou životní dráhu ve filmu, vystřídala několik zaměstnání a studií — pracovala mimo jiné jako kreslička, laborantka i modelka a začala studovat architekturu. K filmu se dostala oklikou, nejprve jako klapka a pomocná režisérka v barrandovských ateliérech.
Rozhodující byl vstup na pražskou FAMU, kde studovala filmovou režii a kterou absolvovala v roce 1962. Její absolventský film Strop a povídka Pytel blech už nesly rukopis autorky, která propojuje dokumentární přístup s osobní stylizací. Patřila tak k zakladatelské generaci československé nové vlny — volného hnutí mladých tvůrců, kteří v 60. letech proměnili domácí kinematografii a získali jí světové uznání. Mezi její vrstevníky patřili Miloš Forman, Jiří Menzel, Jan Němec či Evald Schorm.
Zásadní roli v jejím díle sehrál kameraman a výtvarník Jaroslav Kučera, který se stal jejím manželem a dlouholetým spolupracovníkem. Jeho vizuální cítění se výrazně podepsalo na obrazové stránce jejích nejexperimentálnějších filmů. Na scénářích a výtvarné složce několika snímků se podílela také kostýmní výtvarnice a scenáristka Ester Krumbachová, s níž Chytilovou pojila blízká tvůrčí spolupráce.
Od počátku se Chytilová hlásila k pojetí filmu jako osobní výpovědi. Odmítala uhlazenost i konvenční vyprávění a záměrně narušovala divácké očekávání — kombinovala hraný film s dokumentem, klasickou stavbu s koláží a groteskou. Právě tato tvůrčí neústupnost jí opakovaně přinášela spory s cenzurou i produkcí, zároveň však z ní učinila jednu z nejoriginálnějších autorských osobností středoevropského filmu.
Přínos a dílo
O něčem jiném (1963)
Celovečerní debut O něčem jiném paralelně sleduje dva ženské osudy — vrcholovou gymnastku a ženu v domácnosti. Snímek na pomezí dokumentu a hraného filmu ohlásil Chytilové trvalý zájem o úděl moderní ženy, aniž by sklouzával k sentimentu nebo dogmatismu. Formální odvaha a chladně analytický pohled z něj učinily jeden z klíčových raných filmů nové vlny.
Sedmikrásky (1966)
Nejslavnější film Věry Chytilové Sedmikrásky je radikální výtvarná koláž o dvou dívkách jménem Marie, které se rozhodnou být „zkažené“, protože svět kolem nich je zkažený. Snímek propojuje barevné i černobílé pasáže, koláž, střihové hříčky a absurdní humor v jeden z nejodvážnějších formálních experimentů evropské kinematografie 60. let. Dobovými úřady byl kritizován za „plýtvání“ a nihilismus a na čas zakázán; dnes je považován za feministickou i avantgardní klasiku a bývá řazen mezi nejlepší filmové komedie všech dob.
Ovoce stromů rajských jíme (1970)
Barevně a symbolicky vypjatý film Ovoce stromů rajských jíme, opět ve spolupráci s Jaroslavem Kučerou, dovedl abstraktní, podobenstvím nabitou polohu její tvorby na vrchol. Šlo o jedno z posledních děl, které stihla dokončit před nástupem normalizace, jež jí na řadu let znemožnila natáčet.
Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979)
Po nuceném odmlčení se Chytilová vrátila ostře satirickým pohledem na život v panelákovém sídlišti. Panelstory s groteskní nadsázkou líčí chaos nedostavěného sídliště jako obraz stavu společnosti. Film i další díla tohoto období (např. Kalamita nebo Faunovo velmi pozdní odpoledne) potvrdily posun k satiře a mravnímu podobenství.
Odkaz a zajímavosti
Věra Chytilová je pokládána za první velkou dámu české filmové režie a za jednu z nejvýraznějších autorských osobností, jaké československá kinematografie vydala. Její tvorba se vyznačuje trvalým etickým apelem, nedůvěrou k povrchnosti a konzumu a hledáním pravdy — bez ohledu na to, zda to divákovi bylo příjemné.
Za normalizace patřila k umělcům, kteří odmítli emigrovat i mlčet; v roce 1976 dokonce adresovala otevřený dopis tehdejšímu prezidentovi Gustávu Husákovi, v němž se ohradila proti zákazu své práce, a částečně si tak vymohla návrat k filmu. Od 90. let působila také jako pedagožka na FAMU, kde vychovala řadu následovníků.
Za svůj přínos získala mnohá ocenění doma i v zahraničí — francouzský Řád za umění a literaturu, Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu i státní medaili Za zásluhy. Byla členkou Evropské filmové akademie. Zemřela 12. března 2014 v Praze ve věku 85 let. Její filmy zůstávají živou součástí filmové výuky a jsou pravidelně uváděny na mezinárodních retrospektivách.
Časté otázky
Čím se proslavila Věra Chytilová?
Byla přední českou filmovou režisérkou a jednou z hlavních osobností československé nové vlny. Nejvíce ji proslavil experimentální film Sedmikrásky (1966) a svébytná, nekompromisní autorská poetika.
Kdy a kde se narodila?
Narodila se 2. února 1929 v Ostravě. Zemřela 12. března 2014 v Praze.
Jaké filmy natočila?
K jejím nejznámějším dílům patří O něčem jiném (1963), Sedmikrásky (1966), Ovoce stromů rajských jíme (1970) a satirický Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979).
Proč byla za normalizace zakázaná?
Její tvorba byla režimu ideologicky nepohodlná a po roce 1969 dostala na několik let zákaz natáčet. K filmu se vrátila až koncem 70. let, mimo jiné poté, co se otevřeným dopisem ohradila proti zákazu práce.
Jaká získala ocenění?
Získala francouzský Řád za umění a literaturu, Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu a státní medaili Za zásluhy; byla členkou Evropské filmové akademie.
Jaký je její význam pro český film?
Je považována za první velkou režisérku české kinematografie a za symbol umělecké nezávislosti. Její experimentální a eticky angažovaná tvorba inspiruje další generace filmařů a je zkoumána filmovou vědou po celém světě.
