Zakladatelé české vědy a vzdělanosti

21/09/202625/09/2026 Libor Výborný

Aktualizováno: 25. září 2026

Zakladatelé české vědy a vzdělanosti jsou lidé, kteří v 19. století nestáli jen u jednotlivých objevů, ale u samotných základů institucí, bez nichž by moderní česká věda nevznikla. V době, kdy se teprve rodil spisovný jazyk a odborné názvosloví, museli tito muži současně bádat, psát, přesvědčovat mecenáše i budovat spolky, muzea a akademie. Do tohoto přehledu jsme je zařadili podle jasného kritéria: jejich dílo mělo doložený institucionální dosah a pomohlo postavit trvalou infrastrukturu vzdělanosti, nikoli jen ojedinělý úspěch.

Není to žebříček, ale kurátorský průřez čtyřmi rolemi, které se v národním obrození prolínaly: badatel světového jména, historik a organizátor kulturního života, průkopník osvěty a mecenáš, který svůj majetek proměnil v nadaci. Následující medailonky ukazují, jak se z nadšení jednotlivců stala soustava institucí, jež z velké části funguje dodnes.

Jan Evangelista Purkyně: fyziolog světového jména

Jan Evangelista Purkyně (1787-1869) byl fyziolog, jehož jméno nese řada objevů v biologii i medicíně, například Purkyňovy buňky v mozečku nebo takzvaný Purkyňův jev ve vnímání barev za šera. Působil nejprve na univerzitě ve Vratislavi, kde založil jeden z prvních samostatných fyziologických ústavů v Evropě, a později se vrátil do Prahy. Kromě vlastního bádání usiloval o to, aby věda mluvila i česky: podílel se na budování odborného názvosloví a v roce 1853 založil populárně vědecký časopis Živa, který přibližoval přírodní vědy širší veřejnosti. Purkyně tak spojoval špičkový výzkum s osvětou a patří k mezinárodně nejuznávanějším českým vědcům své doby. Jeho pražská léta navíc pomohla proměnit lékařskou fakultu v moderní badatelské pracoviště a vychovat další generaci přírodovědců, kteří na jeho práci navázali.

František Palacký: historik a organizátor

František Palacký (1798-1876) bývá označován za otce národa, a to nejen kvůli svému monumentálnímu dílu Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě. Jako historik postavil české dějepisectví na kritické práci s prameny a dal mladému národu ucelený obraz jeho minulosti. Neméně důležitá byla jeho role organizátora: dlouhá léta působil kolem Národního muzea a jeho časopisu, podílel se na kulturním a vědeckém životě a stal se první výraznou vědeckou autoritou, kolem níž se soustředila celá generace. Palackého spojení badatelské poctivosti a veřejné angažovanosti se stalo vzorem pro pozdější zakladatele odborných institucí. Zároveň ukázal, že psaní dějin může být samo o sobě aktem budování národa, protože společná paměť drží pohromadě jazyk, kulturu i vědu.

Vojtěch Náprstek: průkopník osvěty a techniky

Vojtěch Náprstek (1826-1894) byl vlastenec, mecenáš a neúnavný propagátor pokroku, který svůj rodinný podnik U Halánků v Praze proměnil v centrum osvěty. Založil sbírku, z níž vyrostlo dnešní Náprstkovo muzeum, a systematicky seznamoval veřejnost s novými technologiemi a průmyslovými vynálezy, které si přivážel ze zahraničních cest. Podporoval také vzdělávání žen: kolem něj vznikl Americký klub dam, jeden z prvních ženských spolků svého druhu u nás, který ženám otevíral přístup k přednáškám a knihám. Náprstek ukázal, že věda a technika potřebují nejen laboratoře, ale i prostor, kde se o nich lidé dozvědí a naučí se je používat.

Josef Hlávka: stavitel, mecenáš a zakladatel akademie

Josef Hlávka (1831-1908) byl architekt a stavitel, který zbohatl na velkých stavbách, ale do dějin se zapsal především jako mecenáš vědy a vzdělání. V roce 1890 stál u zrodu České akademie věd a umění a stal se jejím prvním prezidentem, čímž dal české vědě zastřešující instituci srovnatelnou se zahraničními akademiemi. Založil také nadaci, která nese jeho jméno a patří k nejstarším trvale fungujícím nadacím u nás, a nechal postavit studentské koleje pro nemajetné studenty. Hlávka svůj majetek cíleně proměnil v soustavnou podporu badatelů a studentů, takže jeho odkaz žije dál v grantech i stipendiích udělovaných dodnes. Právě propojení stavitelského umu, obchodního úspěchu a promyšlené štědrosti z něj udělalo vzor moderního mecenášství, o který se česká věda opírala i v následujícím století.

Zajímavosti a souvislosti

Všechny čtyři osobnosti spojuje doba národního obrození a přesvědčení, že věda musí mít vlastní zázemí: časopisy, muzea, akademie a nadace. Purkyně budoval odborné názvosloví i populárně vědecký časopis, Palacký dal národu jeho dějiny a vědeckou autoritu, Náprstek otevřel osvětu široké veřejnosti i ženám a Hlávka postavil finanční a institucionální střechu nad celou českou vědou. Jejich role se přitom doplňovaly: bez badatelů by nebylo co ukazovat, bez organizátorů a mecenášů by objevy zůstaly bez trvalého domova.

Charakteristické je i to, jak se jejich dílo prolíná s dalšími postavami obrození. Purkyně navazoval na snahu o český vědecký jazyk, kterou razili jazykovědci a botanici jeho generace; Palacký spolupracoval s celou řadou vlastenců kolem muzea; Náprstek i Hlávka podporovali konkrétní studenty a badatele, z nichž mnozí se sami stali zakladateli oborů. Vzniká tak síť, v níž na sebe generace navazují a v níž se soukromá štědrost mění ve veřejný užitek.

Časté otázky

Kdo založil Českou akademii věd a umění?

U zrodu České akademie věd a umění v roce 1890 stál mecenáš a stavitel Josef Hlávka, který se stal také jejím prvním prezidentem a věnoval jí značné prostředky.

Čím je významný Jan Evangelista Purkyně?

Purkyně byl fyziolog světového jména, po němž jsou pojmenovány Purkyňovy buňky i Purkyňův jev. Založil fyziologický ústav ve Vratislavi a časopis Živa a podílel se na českém odborném názvosloví.

Proč se Františku Palackému říká otec národa?

Přezdívka odkazuje na jeho Dějiny národa českého a na jeho postavení uznávané vědecké a kulturní autority, kolem níž se soustředil národní a vědecký život 19. století.

Co dnes připomíná Vojtěcha Náprstka?

Především Náprstkovo muzeum v Praze, které vyrostlo z jeho sbírek. Náprstek je připomínán také jako propagátor techniky a podporovatel vzdělávání žen v Americkém klubu dam.