Zlatá éra Osvobozeného divadla
Osvobozené divadlo patří k nejvýraznějším kapitolám české meziválečné kultury. Mezi lety 1926 a 1938 propojilo avantgardní hravost, jazz a politickou satiru do tvaru, který u nás do té doby neměl obdobu. Tento přehled sleduje jeho zlatou éru přes klíčové tvůrce, hry a písničky, které zůstaly živé dodnes. Zařadili jsme do něj osobnosti a díla, jejichž vliv na scénu je doložený a bez nichž se příběh souboru nedá vyprávět.
Jak vzniklo Osvobozené divadlo
Divadlo vzniklo v roce 1926 jako scéna uměleckého spolku Devětsil a od počátku hlásilo příklon k avantgardě. Název odkazoval k osvobození jeviště od popisného realismu směrem k poetismu, montáži a experimentu. Zpočátku se na scéně střídalo několik režisérů a poetik, mezi nimi Jiří Frejka a Jindřich Honzl. Právě Honzl později přivedl k souboru dvojici, která divadlu vtiskla nezaměnitelnou tvář a proměnila jeho program v pravidelný divácký fenomén.
Voskovec a Werich: dvojice, která scéně dala tvář
Autorská a herecká dvojice Jiří Voskovec a Jan Werich nastoupila do Osvobozeného divadla v roce 1927 s hrou Vest pocket revue. Jejich souhra na jevišti, takzvané forbíny, se stala značkou souboru: improvizovaný dialog dvou klaunů, kteří komentují svět mezi jednotlivými výstupy. Voskovec vnášel do dvojice intelektuální nadhled a jazykovou preciznost, Werich lidovou vervu a komediální šíři. Společně napsali desítky her a jejich zkratka V+W se zapsala do dějin českého divadla.
Od poetické hravosti k politické satiře
Rané hry dvojice těžily z klaunérie, slovních hříček a parodie dobových žánrů. Postupně se ale jejich humor přiostřoval a reagoval na politické dění třicátých let. S nástupem nacismu v sousedním Německu se z Osvobozeného divadla stala jedna z nejhlasitějších satirických scén proti fašismu a totalitě. Hry jako Osel a stín, Kat a blázen nebo Rub a líc obalily vážné téma do groteskní zápletky a písniček, čímž oslovily široké publikum bez ztráty ostří.
Jaroslav Ježek: hudba, která dělala divadlo
Skladatel Jaroslav Ježek se stal třetím pilířem souboru a autorem hudby, bez které si zlatou éru nelze představit. Do českého prostředí přinesl jazzové a swingové cítění a napsal melodie, které zlidověly. Písně jako Život je jen náhoda, Klobouk ve křoví, Tmavomodrý svět nebo Ezop a brabenec dodnes patří k nejhranějším českým evergreenům. Ježek psal i vážnou hudbu a jeho klavírní i orchestrální skladby ukazují šíři, kterou divadelní písničky jen naznačovaly.
Proč Ježkovy písně přežily
Ježkova hudba fungovala jako rovnocenný partner textu, ne jako pouhá kulisa. Melodie byly chytlavé, ale harmonicky nápadité, a texty Voskovce a Wericha jim daly vtip i myšlenku. Spojení swingového rytmu s českým jazykem znělo v třicátých letech nově a svěže. Řada písní se osamostatnila od původních her a žije vlastním životem na koncertech i v nahrávkách. Tím se z divadelního repertoáru stal trvalý fond české populární hudby.
Klíčové hry zlaté éry
Repertoár Osvobozeného divadla čítal desítky titulů a měnil se s dobou. K nejvýraznějším patří revue z počátku, které stavěly na hravosti a jazzu, a pozdější satirické hry, které reagovaly na hrozbu války. Osel a stín přenesl antickou anekdotu do podoby podobenství o zneužití moci. Kat a blázen a Rub a líc pak patřily k nejostřejším protifašistickým výpovědím divadla. Právě tyto tituly rozhodly o tom, že soubor přitáhl pozornost i tehdejší cenzury.
Miroslav Horníček a odkaz forbín
Tradice mluveného dialogu před oponou nezanikla s koncem Osvobozeného divadla. Po druhé světové válce Jan Werich obnovil forbíny v Divadle ABC a novým partnerem se mu stal Miroslav Horníček. Ten navázal na voskovcovskou polohu vzdělaného glosátora a s Werichem vytvořil další slavnou dvojici českého jeviště. Horníček tak přenesl principy meziválečné scény do poválečné éry a udržel při životě žánr, který V+W povýšili na umění.
Konec zlaté éry a exil
Politický tlak a mnichovská krize znamenaly pro divadlo konec. Na podzim 1938 mu úřady odebraly koncesi a soubor ukončil činnost. Voskovec, Werich i Ježek odešli krátce nato do exilu ve Spojených státech, kde pokračovali v tvorbě v obtížných podmínkách. Ježek v New Yorku předčasně zemřel v roce 1942. Werich se po válce vrátil domů, zatímco Voskovec zůstal na Západě a prosadil se jako herec pod jménem George Voskovec. Cesty dvojice se tím trvale rozešly.
Proč Osvobozené divadlo stále rezonuje
Odkaz Osvobozeného divadla přesahuje meziválečné období. Spojení satiry, hudby a herecké improvizace se stalo vzorem pro pozdější autorská divadla i pro celou tradici českého kabaretu. Písničky Jaroslava Ježka se hrají dál, forbíny V+W se citují a hry se vracejí na jeviště v nových inscenacích. Divadlo ukázalo, že zábava a vážné téma nejsou v rozporu, a tato lekce zůstává platná. Více souvisejících osobností najdete v přehledu českých historických osobností.
Časté otázky
Kdy působilo Osvobozené divadlo?
Osvobozené divadlo fungovalo v letech 1926 až 1938. Jako scéna spolku Devětsil vzniklo v roce 1926, zlatou éru zažilo po nástupu dvojice Voskovec a Werich v roce 1927 a činnost ukončilo na podzim 1938 po odebrání koncese v době mnichovské krize.
Kdo byli hlavní osobnosti souboru?
Trojici, která divadlu vtiskla podobu, tvořili herci a autoři Jiří Voskovec a Jan Werich spolu se skladatelem Jaroslavem Ježkem. Klíčovou roli sehráli i režiséři Jindřich Honzl a Jiří Frejka, kteří scénu vedli v jejích počátcích.
Co jsou forbíny?
Forbíny jsou improvizované dialogy dvou herců sehrané před oponou mezi výstupy hry. Voskovec a Werich je povýšili na svébytný žánr plný slovních hříček a aktuálních narážek. Po válce v této tradici pokračoval Jan Werich s Miroslavem Horníčkem.
Které písně Jaroslava Ježka jsou nejznámější?
K nejhranějším patří Život je jen náhoda, Klobouk ve křoví, Tmavomodrý svět nebo Ezop a brabenec. Řada z nich se osamostatnila od původních her a stala se trvalou součástí českého populárního repertoáru.
Proč divadlo v roce 1938 skončilo?
Divadlo se ve třicátých letech profilovalo jako ostrá satirická scéna proti nacismu a totalitě. V napjaté atmosféře kolem mnichovské dohody mu úřady odebraly koncesi a soubor musel ukončit činnost. Voskovec, Werich i Ježek poté odešli do exilu ve Spojených státech.
