Aňa Geislerová je česká filmová herečka a spisovatelka, která patří s pěti sochami Českého lva k nejoceňovanějším českým filmovým herečkám porevoluční éry. Úředně se jmenuje Anna Geislerová, veřejně ale od začátku kariéry vystupuje pod domáckou podobou jména Aňa a stejně ji uvádí i její oficiální webová prezentace.
Do české kinematografie vstoupila na začátku devadesátých let, tedy přesně v okamžiku, kdy se domácí film po roce 1989 hledal a potřeboval nové tváře. Zatímco velká část její generace prošla DAMU a zakotvila v pražských divadlech, Geislerová si vybudovala výjimečné postavení skoro výhradně před kamerou. Je to herečka filmu, ne repertoárového divadla, a právě proto se její jméno objevuje u tak různorodých projektů: u autorských dramat Saši Gedeona a Bohdana Slámy, u velkých historických koprodukcí i u romantických komedií pro široké publikum.
Rychlá fakta
Kdo je Aňa Geislerová
Narodila se 17. dubna 1976 v Praze do výrazně umělecké rodiny. Matka Věra Geislerová je akademická malířka, otec Petr Geisler byl japanolog. Umělecké prostředí se přeneslo i na další generaci: sestra Ester Geislerová se rovněž věnuje herectví, sestra Lenka Geislerová výtvarné tvorbě a hudbě. Rodinné zázemí tak vysvětluje, proč se Geislerová dostala k filmu velmi brzy a bez obvyklé cesty přes konzervatoř a divadelní fakultu.
Dva roky docházela na pražskou Konzervatoř Jaroslava Ježka, studium ale nedokončila. Její herecké vzdělání tedy neproběhlo ve škole, ale na natáčení. To je u českých hereček její generace spíš výjimka a v jejím případě to mělo praktický důvod: filmové nabídky přišly dřív, než stihla školu dostudovat.
Prvním filmem byla komedie Ondřeje Trojana Pějme píseň dohola, natočená na přelomu osmdesátých a devadesátých let a uvedená v roce 1991. Geislerová v ní dostala roli pionýrky na táboře. Krátce nato ji Filip Renč obsadil do hlavní role psychologického dramatu Requiem pro panenku (1991), příběhu inspirovaného skutečným požárem v ústavu pro mentálně postižené. Patnáctiletá herečka se tak během jediné sezony posunula z dětské epizody do těžké dramatické role, kterou si česká veřejnost pamatuje dodnes.
Kariéra
Devadesátá léta: tvář nové generace
Zásadním filmem raného období byla Jízda (1994) Jana Svěráka, road movie o dvou kamarádech a dívce, kterou cestou naberou. Geislerová hrála Annu a za tento výkon získala první nominaci na Českého lva v kategorii hlavní ženský herecký výkon. Film sám patří k tomu nejlepšímu, co česká kinematografie devadesátých let nabídla, a Geislerovou pevně spojil s obrazem nezávislé, těžko čitelné mladé ženy.
Desetiletí uzavřela rolí Anny v Návratu idiota (1999) Saši Gedeona, volné variaci na Dostojevského Idiota zasazené do současného českého maloměsta. Tady přišel první Český lev, konkrétně za vedlejší ženský herecký výkon. Návrat idiota je dodnes považován za jeden z klíčových filmů české nové vlny devadesátých let a Geislerová v něm potvrdila, že její silnou stránkou je vnitřní napětí a zdrženlivost, ne velké gesto.
Dekáda ocenění: 2003 až 2011
Následující roky patří k nejsilnějším obdobím její kariéry. V roce 2003 ztvárnila Elišku, v horské vesnici skrývanou medičku a odbojářku, ve válečném dramatu Želary Ondřeje Trojana. Film byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film a Geislerová za něj získala Českého lva za hlavní ženský herecký výkon.
V roce 2005 přišel snímek Bohdana Slámy Štěstí, sociální drama z chátrajícího severočeského sídliště. Geislerová v něm hrála vedlejší roli a vysloužila si za ni jak dalšího Českého lva, tak ocenění pro nejlepší herečku na mezinárodním festivalu v San Sebastianu, takzvanou Stříbrnou mušli. O rok později následovala hlavní role v Krásce v nesnázích Jana Hřebejka, tedy příběh ženy rozkročené mezi dvěma muži a dvěma způsoby života. I ten jí přinesl Českého lva.
Pátou a zatím poslední sošku získala v roce 2011 za hlavní ženský herecký výkon ve filmu Nevinnost Jana Hřebejka. Mezi tím a po tom sbírala nominace, ne však vítězství: Medvídek (2007), Občanský průkaz (2010), Čtyři slunce (2012), Líbánky (2013), Fair play (2014) a Amnestie (2019).
Historické látky a mezinárodní produkce
Od poloviny desátých let se opakovaně objevuje u velkých historických projektů. V mezinárodní koprodukci Anthropoid (2016), věnované atentátu na Reinharda Heydricha, hrála Lenku Fafkovou. Ve filmu Milada (2017) o soudním procesu s Miladou Horákovou si zahrála protipól hlavní hrdinky, komunistickou soudkyni Ludmilu Brožovou. Sama tuto roli v rozhovorech označila za jednu z nejnáročnějších, které dostala.
V roce 2020 ztvárnila Olgu Havlovou v životopisném filmu Havel režiséra Slávka Horáka, kde titulní postavu Václava Havla hrál Viktor Dvořák. Za tuto roli byla nominována na Českého lva pro nejlepší herečku v hlavní roli. Na televizní straně její filmografie stojí zejména seriál Až po uši, kde hrála Šárku a jehož druhá řada vznikla v roce 2018.
Současnost
Širokému publiku se připomněla romantickou komedií Prezidentka (2022) Rudolfa Havlíka, kde hrála první českou prezidentku Kateřinu Čechovou po boku Ondřeje Vetchého. Zatím nejvýraznějším projektem posledních let je ale drama Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové, které mělo světovou premiéru v sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes v květnu 2025 a do českých kin vstoupilo v srpnu téhož roku. Geislerová v něm hraje Ester, matku dospívajícího syna s mentálním postižením, která se vydává na cestu Itálií. Role jí přinesla další nominaci na Českého lva.
V roce 2025 se objevila také v desetidílném seriálu České televize Ratolesti režiséra Michala Blaška, kde ztvárnila adiktoložku. Kromě herectví se dlouhodobě věnuje psaní. V roce 2015 vydala soubor fejetonů P.S., původně psaných pro časopis Elle, a získala za něj čtenářskou cenu Kosmas v rámci Magnesia Litera 2016. V roce 2023 následovala sbírka povídek Co tě nezabije.
Ocenění
Pět Českých lvů ji řadí na samotný vrchol herecké části této ceny. Tři sošky získala v hlavní kategorii (Želary, Kráska v nesnázích, Nevinnost) a dvě za vedlejší roli (Návrat idiota, Štěstí). K tomu má podle databáze Českého lva dalších deset nominací, což je počet, který ukazuje na mimořádnou vytrvalost napříč třemi desetiletími.
Ze zahraničních ocenění je nejvýznamnější Stříbrná mušle pro nejlepší herečku z festivalu v San Sebastianu za film Štěstí (2005). V roce 2004 byla vybrána mezi Shooting Stars, tedy do programu European Film Promotion, který na Berlinale představuje nastupující evropské herecké talenty, a v roce 2010 v této iniciativě zasedla v porotě. Dne 28. října 2025 jí prezident Petr Pavel udělil medaili Za zásluhy za zásluhy o stát v oblasti umění.
Výběr z filmografie
Dráha Ani Geislerové se od začátku drží u autorského filmu a u ženských postav, které nesou vnitřní zlom. Od dětské hlavní role v Requiem pro panenku přechází k hrdinkám Bohdana Slámy a Jana Hřebejka, kde bývá spíš svědkem rozpadu než jeho původcem. Vedle toho se objevuje v poetických adaptacích i v mezinárodních produkcích, takže se v jejím soupisu potkává komorní české drama s válečným thrillerem natočeným anglicky a s televizním portrétem historické osobnosti.
Sloupky a povídky: druhá profese v knihkupectví
Souběžně s filmem si Aňa Geislerová vybudovala postavení autorky. Léta psala pravidelné sloupky pro časopis Elle a právě z nich vznikla knižní prvotina P.S., kterou v roce 2015 vydalo nakladatelství Ikar. Kniha shrnuje pět let této rubriky a autorka k ní přidala i texty, které dosud nikde nevyšly. Ilustrace vytvořila Lela Geislerová. Čtenáři přijali knihu natolik, že v roce 2016 získala cenu Magnesia Litera v kategorii, o níž rozhoduje čtenářské hlasování. Pro herečku, která je na plátně spojována spíš s mlčenlivými a uzavřenými postavami, to byl posun k výrazně osobnějšímu a přímějšímu projevu. Sloupek je navíc žánr, který snese ironii i drobnou všednodennost, a v tom se od filmových scénářů, jaké dostávala, zřetelně liší.
Druhou knihu Co tě nezabije vydala u téhož nakladatele v roce 2023 a formát se v ní posunul od fejetonu k próze. Jde o sbírku deseti povídek, jejichž vyznění bývá popisováno jako smutné až tragikomické, tedy poloha nepříliš vzdálená rolím, které hraje ve filmech Bohdana Slámy nebo Jana Hřebejka. Psaní jí zároveň dává něco, co herectví nabídnout nemůže: text vzniká bez štábu, bez režiséra a bez čekání na to, až se sejdou peníze a termíny. Herec je odkázaný na to, co mu kdo nabídne, kdežto povídka je hotová ve chvíli, kdy ji autorka odevzdá. Díky tomu je v knihkupectvích vedena jako samostatná autorka, ne jako známá tvář, která propůjčila jméno cizímu rukopisu.
Časté otázky
Kolik je Aně Geislerové let?
Narodila se 17. dubna 1976 v Praze, v roce 2026 jí tedy je 50 let. Datum narození shodně uvádějí česká i anglická Wikipedie, databáze Osobnosti.cz i oficiální databáze ceny Český lev.
Jak je Aňa Geislerová vysoká?
Její výška není doložená v žádném ověřitelném zdroji. Databáze Osobnosti.cz ani Wikipedie ji neuvádějí a čísla, která kolují po webu, nemají dohledatelný původ. Proto ji v tabulce rychlých faktů vynecháváme, místo abychom přebírali neověřený údaj.
V jakých filmech Aňa Geislerová hrála?
Debutovala v komedii Pějme píseň dohola (1991) a hned poté hrála hlavní roli v Requiem pro panenku (1991). K jejím nejznámějším filmům patří Jízda (1994), Návrat idiota (1999), Želary (2003), Štěstí (2005), Kráska v nesnázích (2006), Nevinnost (2011), Anthropoid (2016), Milada (2017), Havel (2020), Prezidentka (2022) a Karavan (2025). Z televize je to hlavně seriál Až po uši a novější Ratolesti (2025).
Kolik má Aňa Geislerová Českých lvů?
Má jich pět. Získala je za filmy Návrat idiota (1999), Želary (2003), Štěstí (2005), Kráska v nesnázích (2006) a Nevinnost (2011). Sošku za snímek Nabarvené ptáče, která se jí občas mylně připisuje, mezi nimi nenajdete.
Čemu se Aňa Geislerová věnuje dnes?
Zůstává aktivní herečkou. Posledními velkými projekty jsou film Karavan, uvedený v Cannes a v českých kinech v roce 2025, a seriál České televize Ratolesti z téhož roku. Vedle toho publikuje: po fejetonovém souboru P.S. (2015) vydala v roce 2023 povídkovou knihu Co tě nezabije.
Další profily českých herců a hudebníků najdete v rozcestníku Čeští herci a hudebníci.
