Marie Svatošová je česká lékařka a spisovatelka, kterou Hospic Anežky České i Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče označují za zakladatelku českého hospicového hnutí. Většinu profesního života pracovala jako praktická lékařka v Praze a po listopadu 1989 začala prosazovat péči o nevyléčitelně nemocné podle britského vzoru. Stála u zrodu prvního lůžkového hospice v zemi, který vyrostl v Červeném Kostelci, a v roce 2005 se stala první prezidentkou asociace hospiců. Za svou práci převzala dvakrát medaili Za zásluhy.
Ve zkratce
- Narození: 20. listopadu 1942 v Hlavňově na Náchodsku.
- Obor: praktické lékařství, později hospicová a paliativní péče a osvěta.
- Studium: Střední zdravotnická škola v Náchodě a Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové, kterou dokončila v roce 1968.
- Hlavní dílo: Hospic Anežky České v Červeném Kostelci, první lůžkový hospic v Česku, dokončený v prosinci 1995.
- Funkce: první prezidentka Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče, která vznikla v roce 2005.
- Ocenění: medaile Za zásluhy v letech 2002 a 2015, čestné občanství Police nad Metují z roku 2016.
Kdo je Marie Svatošová a odkud pochází
Narodila se 20. listopadu 1942 v Hlavňově, tehdy samostatné vsi, která je součástí Police nad Metují. Její otec Jan Maršík byl řídícím učitelem na malotřídkách a rodina se s ním na Broumovsku několikrát stěhovala. Měla mladší sestru Janu a bratra Jiřího. Jak vyprávěla pro Paměť národa, rodina se otevřeně hlásila ke katolické víře, což dětem komplikovalo cestu ke vzdělání.
Zdravotní škola v Náchodě
Od dětství chtěla být zdravotní sestrou. Podle jejího vyprávění pro Paměť národa jí ředitel základní školy přihlášku na zdravotní školu vůbec neodeslal, takže navzdory dobrému prospěchu opakovala poslední ročník. Teprve potom nastoupila na Střední zdravotnickou školu v Náchodě. Fotografie z maturitního tabla v archivu Paměti národa nese rok 1961. Na medicínu se napoprvé nedostala. Jak vyprávěla pro Paměť národa, v posudku k přihlášce stálo, že její matka je náboženská fanatička.
Medicína v Hradci Králové
Po maturitě proto pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici v Hradci Králové, podle rozhovoru pro Novinky na neurochirurgii. Tam získala podporu pro další studium a v roce 1962 začala studovat na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Fakultu dokončila v roce 1968 a jako čerstvá absolventka nastoupila v létě téhož roku na interní oddělení nemocnice v Semilech. Řadí se tak k postavám, o nichž vypráví článek o českých lékařích a zakladatelích medicíny.
Kariéra: od pražské ordinace k hospicům
Semily a srpen 1968
První zaměstnání ji zastihlo ve chvíli, kdy do země vstoupila vojska Varšavské smlouvy. Bydlela na ubytovně v Semilech a s kamarádkou napsaly na venkovní zeď protestní nápis. Postih podle jejího vyprávění nepřišel, zklamání z konce nadějí jara 1968 ale bylo velké. V semilské nemocnici zůstala dva roky a potom odešla do Prahy, kde se chtěla usadit a založit rodinu.
Praktická lékařka v Praze
V Praze začínala jako závodní lékařka v letňanské Avii a později vedla další ordinace, mimo jiné pro zaměstnance pražského dopravního podniku. Paměť národa uvádí, že deset let pracovala jako obvodní lékařka v Praze 6. Při pohotovostních službách dávala pacientům své telefonní číslo a chodila za nimi na neformální návštěvy, což později označila za praktickou školu doprovázení umírajících.
Kněz a lékař Ladislav Kubíček
V roce 1975 zemřela při autonehodě její sestra Jana. Svatošová tehdy hledala oporu a našla ji u Ladislava Kubíčka, lékaře, který se stal katolickým knězem. Byl jejím zpovědníkem a přítelem zhruba třicet let, až do své násilné smrti v roce 2004. Jak vyprávěla pro Paměť národa, kvůli stykům s jedním ze signatářů Charty 77 ji vyslýchala Státní bezpečnost a podle svých slov při výslechu nemusela lhát a přitom nic neprozradila.
Samizdat a výpověď k 1. lednu 1990
O hospicích se dozvěděla ještě před pádem režimu. V rozhovoru pro web Hospice Anežky České uvedla, že se jí do ruky dostal samizdatový časopis Salus s článkem o prvním britském hospici a že si uvědomila, že právě tohle doma chybí. Po listopadu 1989 podle svých slov nechtěla ztrácet čas, a tak dala k 1. lednu 1990 v obvodním ústavu národního zdraví výpověď a pustila se do práce.
Charita a domácí péče
Přijala místo na ústředí Charity, kde podle Paměti národa působila jako náměstkyně ředitele a snažila se, aby lidé mohli umírat doma se zajištěnou péčí. V roce 1993 založila občanské sdružení Ecce homo na podporu domácí péče a hospicového hnutí, jak shodně uvádějí Paměť národa a portál Umírání.cz. Jak sama vyprávěla pro Paměť národa, v témže roce dostala v Praze výpověď a odešla do Charity v Hradci Králové, kde pro lůžkový hospic našla lidi i podporu, kterou v hlavním městě nezískala.
Čím se zapsala: první hospic a hospicové hnutí
Hospic Anežky České v Červeném Kostelci
Miroslav Wajsar, kterého web hospice uvádí jako zakladatele, vzpomíná, že s námětem postavit lůžkový hospic přišla doktorka Svatošová v roce 1994 a že se domluvili na spolupráci. Město nabídlo několik pozemků a přípravný tým se jel inspirovat do londýnského Hospice svatého Kryštofa. Stavba byla podle Paměti národa dokončena v prosinci 1995. Právě tento dům je důvodem, proč její jméno uvádí i přehled nejlepších českých lékařů podle oborů.
Měsíc otevřených dveří
Pacienty hospic nepřijal hned. Jak vyprávěla pro Paměť národa, slovo hospic tehdy lidé neznali a báli se ho, proto zůstal dům celý prosinec 1995 bez nemocných a veřejnost jím procházela po skupinkách s výkladem. Web hospice mluví o otevření prvního lůžkového hospice v České republice v roce 1996. Sama říká, že první dva roky v něm byla prakticky ve dne v noci, dokud se provoz nezaběhl.
Další hospice a asociace
Poté začala pomáhat jinde. V žádném hospici podle svých slov nekladla cihlu na cihlu, pomáhala radou, předáváním zkušeností a přednáškami. V roce 2005 vznikla Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče a její web uvádí, že první prezidentkou se stala právě ona. V roce 2019 řekla Novinkám, že asociaci vedla mnoho let a funkci přenechala mladším kolegům.
Postoj k eutanazii
S uzákoněním eutanazie Svatošová dlouhodobě nesouhlasí a říká to otevřeně. Pro Paměť národa uvedla, že kdyby zákon prošel, bude na svědomí každého jednotlivce, zda ho využije, a že je ráda, že existuje alternativa v podobě hospice, kde zvládnou bolest i dušnost. Stejně mluvila v roce 2025 v rozhovoru pro web kosteleckého hospice. Jde o její osobní, vírou podložený postoj, o němž se ve společnosti vede debata.
Ocenění a knihy
Dvě medaile Za zásluhy
V roce 2002 převzala z rukou prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy třetího stupně. Pro Paměť národa vyprávěla, že zvažovala její odmítnutí, protože hospice nepovažuje za své dílo a vyznamenání by podle ní patřilo všem, kdo v nich slouží. Dne 28. října 2015 dostala na Pražském hradě medaili Za zásluhy podruhé, tentokrát prvního stupně. Českému rozhlasu řekla, že se bránila i tehdy a ocenění přijala za všechny, kdo se v hospicích angažují.
Rytířka lékařského stavu a čestná občanka
Česká lékařská komora jí udělila titul Rytířka českého lékařského stavu. Podle Paměti národa ji potěšil hlavně proto, že přišel od lékařů, tedy od těch, kdo chtějí především životy zachraňovat. Stejný titul komora udělila také lékaři, jakým je hrudní chirurg Pavel Pafko. Město Police nad Metují, k němuž její rodný Hlavňov patří, jí 14. prosince 2016 udělilo čestné občanství.
Knihy o hospicích a víře
Katalog Národní knihovny eviduje pod jejím jménem desítky záznamů. První vydání knihy Hospice a umění doprovázet vyšlo v roce 1995 ve sdružení Ecce homo a následovala další vydání. V roce 1998 vyšel Hospic slovem a obrazem, v Karmelitánském nakladatelství potom O naději (2003), Náhody a náhodičky (2004), Normální je věřit (2009) a Bůh mezi hrnci (2013). V nakladatelství Grada vydala v roce 2012 příručku Víme si rady s duchovními potřebami nemocných?
Kniha o Kubíčkovi a knižní rozhovor
Po smrti Ladislava Kubíčka sestavila knihu Až k prolití krve, která vyšla v roce 2005 a shromažďuje vzpomínky lidí, kterým pomohl. V roce 2018 vydalo nakladatelství Kalich knižní rozhovor Neboj se vrátit domů, který s ní vedl Aleš Palán. Označení spisovatelka se sama směje: pro Paměť národa řekla, že si pod tím slovem představí Agathu Christie.
Rozhovory a pořady
O své práci mluvila v pořadu České televize Na plovárně s Markem Ebenem, ve Vizitce Českého rozhlasu Vltava z března 2019 i jako host Lucie Výborné na Radiožurnálu. Její vyprávění zaznamenala v lednu a únoru 2021 Paměť národa v projektu Příběhy 20. století. Na rozdíl od osobností, jejichž objevy popisují příběhy slavných českých vědců, se do dějin oboru nezapsala výzkumem, ale změnou toho, jak se o umírající pečuje.
Rodina a soukromí
Do Prahy přišla na začátku sedmdesátých let a podle svého vyprávění pro Paměť národa se tam provdala. V rozhovoru pro Novinky sama řekla, že vlastní děti nemá a že se během let stala kmotrou desítek dětí. V rozhovoru pro web Hospice Anežky České z roku 2025 uvedla, že bydlí v Praze.
Hluboká katolická víra je podle jejích vlastních slov základem všeho, co dělá. Hospice opakovaně označila za dílo Boží, ne lidské, a o smrti říká, že se jí nebojí. Zároveň dodává, že nikoho nepřesvědčuje argumenty a že za důležitější považuje svědčit vlastním životem. O dalších podrobnostech ze soukromí veřejně nemluví.
Marie Svatošová v datech
| Rok | Událost |
|---|---|
| 1942 | narodila se 20. listopadu v Hlavňově |
| 1962 | začátek studia na Lékařské fakultě UK v Hradci Králové |
| 1968 | dokončení studia a nástup na internu nemocnice v Semilech |
| 1990 | k 1. lednu výpověď z místa obvodní lékařky, začátek práce pro hospice |
| 1993 | založení sdružení Ecce homo |
| 1994 | návrh postavit lůžkový hospic v Červeném Kostelci |
| 1995 | v prosinci dokončen Hospic Anežky České, první vydání knihy Hospice a umění doprovázet |
| 2002 | medaile Za zásluhy třetího stupně |
| 2005 | první prezidentka Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče |
| 2015 | medaile Za zásluhy prvního stupně |
| 2016 | čestné občanství města Police nad Metují |
| 2018 | knižní rozhovor Neboj se vrátit domů |
Pět věcí, které Marii Svatošovou vystihují
- Obvodní lékařka, ne akademička: k hospicům došla z běžné ordinace a z pohotovostních služeb.
- Rychlé rozhodnutí: výpověď podala k 1. lednu 1990, pár týdnů po listopadových demonstracích.
- Osvěta před provozem: první hospic nechala měsíc otevřený veřejnosti, aby lidé pochopili, k čemu slouží.
- Nechuť k poctám: obě státní vyznamenání podle svých slov přijala za všechny, kdo v hospicích pracují.
- Víra jako východisko: o své práci i o smrti mluví jako věřící katolička a netají se tím.
Časté otázky
Kdo je Marie Svatošová?
Marie Svatošová je česká lékařka a autorka knih o doprovázení nemocných a o víře. Je považována za zakladatelku českého hospicového hnutí. Stála u zrodu Hospice Anežky České v Červeném Kostelci a byla první prezidentkou Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče.
Kdy a kde se narodila?
Narodila se 20. listopadu 1942 v Hlavňově, který je součástí Police nad Metují na Náchodsku. Dětství prožila na Broumovsku, kde její otec učil na vesnických malotřídkách. Město Police nad Metují jí v roce 2016 udělilo čestné občanství.
Co vystudovala a kde pracovala?
Vystudovala Střední zdravotnickou školu v Náchodě a v roce 1968 dokončila Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Začínala na interně v Semilech, potom pracovala jako závodní a obvodní lékařka v Praze. Na začátku roku 1990 z ordinace odešla a začala se naplno věnovat hospicové péči.
Jakou roli měla při vzniku prvního českého hospice?
V roce 1994 přišla s návrhem postavit lůžkový hospic a domluvila se na spolupráci s Charitou. Hospic Anežky České byl dokončen v prosinci 1995 a první měsíc sloužil prohlídkám pro veřejnost. První dva roky v něm podle svých slov trávila téměř všechen čas.
Jaká ocenění Svatošová získala?
Dvakrát převzala státní vyznamenání, medaili Za zásluhy: v roce 2002 od prezidenta Václava Havla a v roce 2015 ve vyšším, prvním stupni. Česká lékařská komora jí udělila titul Rytířka českého lékařského stavu. Je také čestnou občankou Police nad Metují.
Jaké knihy napsala?
Nejznámější je kniha Hospice a umění doprovázet, která poprvé vyšla v roce 1995 a dočkala se řady dalších vydání. Napsala také knihy O naději, Náhody a náhodičky, Normální je věřit nebo Bůh mezi hrnci a sestavila vzpomínkovou knihu Až k prolití krve. V roce 2018 vyšel knižní rozhovor Neboj se vrátit domů.
Zdroje
- Příběh hospice, Hospic Anežky České (hospic.cz)
- O asociaci, Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče (asociacehospicu.cz)
- Vyprávění Marie Svatošové, Paměť národa (pametnaroda.cz)
