Spolana Neratovice: historie a konec PVC
Spolana je chemický závod v Neratovicích na Labi, který po restrukturalizaci v roce 2025 vyrábí především kyselinu sírovou a oleum a patří do skupiny ORLEN Unipetrol. Většina rozsáhlého areálu leží fakticky v katastru sousední obce Libiš, adresu má ale firma neratovickou.
Po desetiletí byla Spolana jednou z nejznámějších českých chemiček. Byla jediným tuzemským výrobcem granulovaného PVC i kaprolaktamu, suroviny pro polyamidová vlákna, a zároveň subjektem, který se opakovaně objevoval v žebříčcích největších průmyslových znečišťovatelů. V první polovině roku 2025 obě tyto výroby skončily a podnik se zmenšil zhruba na desetinu původního počtu zaměstnanců. Areál dnes slouží také jako průmyslová zóna pro desítky dalších firem a mateřská skupina s ním počítá v projektech spojených s dekarbonizací.
Rychlá fakta
Rychlý přehled
- Název: SPOLANA s.r.o.
- Obor: chemický průmysl, anorganická chemie (kyselina sírová, oleum), energetické a areálové služby
- Založeno: chemická a mýdlařská výroba v místě od roku 1898; dnešní společnost vznikla 1. května 1992 transformací státního podniku
- Zakladatel prvního závodu: V. B. Goldberg (mýdlárna, olejna a svíčkárna, 1898)
- Sídlo: Práce 657, 277 11 Neratovice, okres Mělník
- Vlastník: ORLEN Unipetrol RPA (100 % od června 2016), skupina ORLEN
- Web: spolana.cz
- Obrat: k roku 2024 zhruba 1,9 miliardy Kč, se ztrátou téměř 7,8 miliardy Kč
- Počet zaměstnanců: před restrukturalizací zhruba 650 lidí (2024), po ní podle plánu kolem 150 (2025)
- Známá díky: jedinému českému výrobci PVC a kaprolaktamu, dioxinové a rtuťové zátěži a záplavám areálu v srpnu 2002
Co je Spolana
Spolana je klasická velká chemička postavená u vody, tedy u řeky Labe, která zásobovala provozy technologickou vodou a zároveň umožňovala lodní dopravu surovin. Areál má rozlohu srovnatelnou s menším městem a jeho dominantou je dvousetmetrový komín a stometrové chladicí věže z rozvojové vlny sedmdesátých let.
Dnešní výrobní program je proti minulosti podstatně užší. Těžištěm je anorganická chemie, konkrétně kyselina sírová a oleum, tedy suroviny, které odebírají další chemické, hnojivářské a metalurgické provozy. K tomu podnik provozuje čistírnu průmyslových odpadních vod, energetické hospodářství a pronajímá plochy a infrastrukturu firmám, které v areálu sídlí. Průmyslová zóna Spolany je tak dnes stejně důležitá jako vlastní výroba: působí v ní řada nezávislých společností od zpracování plastů přes farmacii až po stavební hmoty.
Do roku 2025 stály vedle toho dvě velké organické výroby. První byl polyvinylchlorid prodávaný pod značkou Neralit, surovina pro stavební profily, podlahoviny, kabely nebo fólie. Druhou byl kaprolaktam, meziprodukt pro polyamid 6, ze kterého se vyrábějí textilní vlákna a konstrukční plasty. V obou případech šlo o jediné výrobní kapacity svého druhu v Česku, takže jejich uzavření znamenalo, že tuzemští zpracovatelé přešli plně na dovoz.
Historie a vývoj
Od mýdlárny k chemickému komplexu (1898–1945)
Počátkem byl rok 1898, kdy v Neratovicích založil V. B. Goldberg továrnu na mýdlo, svíčky a oleje. V roce 1905 zde vznikl závod Františka Šebora na výrobu chemikálií a v letech 1908 až 1915 menší výrobna čpavku a hnojiv. Mezi světovými válkami se část areálu překlopila do potravinářství: vyráběly se tu cukrovinky, hořčice, marmeláda nebo cikorka.
Zásadní zlom přinesl rok 1939, kdy továrnu koupil Spolek pro chemickou a hutní výrobu, který po záboru pohraničí hledal náhradu za ztracené provozy. Spolek začal budovat velký chemický komplex s elektrolýzou pro výrobu chloru a hydroxidu sodného a s výrobnou viskózové střiže, k tomu uhelnou teplárnu, vodárnu a hydroelektrárnu na Labi.
Do dějin města i závodu se zapsal 22. březen 1945. Nad oblast tehdy přiletěly bombardéry 15. letecké armády USA, jejichž cílem byla rafinerie v Kralupech nad Vltavou. Kvůli záměně cílů shodilo 28 strojů 254 pum na Neratovice a Libiš. Nálet si vyžádal desítky obětí z řad obyvatel a zaměstnanců, zničil čtrnáct domů a další stovku poškodil. Vlastní tovární provozy přitom zasaženy nebyly, šlo o omyl, nikoli o plánovaný útok na chemičku.
Poválečný rozvoj a velká chemie (1945–1989)
Spolek pro chemickou a hutní výrobu byl znárodněn dekretem prezidenta republiky č. 101/1945 Sb. V roce 1950 se neratovický závod osamostatnil pod názvem Spolana a v dalších letech k němu byly připojeny chemické provozy v Křinci a v Kralupech nad Vltavou. V polovině šedesátých let se naopak oddělila výroba laboratorních chemikálií jako samostatná Lachema.
Šedesátá léta znamenala rozmach agrochemie. Spolana vyráběla chlorované pesticidy včetně DDT a herbicid Arboricid na bázi sodné soli kyseliny 2,4,5-trichlorfenoxyoctové. Tato účinná látka se vyvážela a v zahraničí se míchala do směsi známé jako Agent Orange, kterou americká armáda používala ve Vietnamu. Výroba měla těžké následky pro zdraví části zaměstnanců a zanechala po sobě rozsáhlou dioxinovou zátěž.
Roky 1970 až 1976 byly obdobím největších investic. Vznikla nová elektrolýza chloru z dovážené soli, nová výrobna kyseliny sírové a provoz polyvinylchloridu, který byl spuštěn v roce 1977. Kaprolaktam se zkušebně vyráběl už od roku 1968. Staré provozy, například klihárna a původní elektrolýza, byly naopak uzavřeny. Podnik se stal jedním z pilířů československé chemie a hlavním zaměstnavatelem celého Neratovicka i části Mělnicka.
Po roce 1989: privatizace a vstup do skupiny Orlen
V roce 1992 vznikla dnešní společnost transformací státního podniku. Ve stejném roce Spolana rozjela výrobu lineárních alfa olefinů, kterou po roce 2003 z ekonomických důvodů zrušila. Od konce roku 2001 patřila do holdingu Unipetrol, který se v roce 2005 stal součástí polského koncernu PKN Orlen. V listopadu 2006 Unipetrol prodal podíl ve Spolaně polské sesterské firmě ANWIL, v červnu 2016 se ale závod vrátil zpět: UNIPETROL RPA tehdy získala stoprocentní podíl. Vlastníkem tak zůstává skupina ORLEN, dnes pod hlavičkou ORLEN Unipetrol RPA.
Ekologické zátěže a jejich sanace
Spolana je učebnicovým příkladem staré ekologické zátěže i toho, jak dlouho trvá její odstranění. Zátěž má dvě hlavní větve: rtuť a dioxiny.
Rtuť pocházela z amalgámové elektrolýzy, zastaralé technologie výroby chloru a louhu sodného. V areálu bylo kontaminováno několik objektů a desítky tisíc kubíků zeminy na břehu Labe, celkem šlo o více než 250 tun kovové rtuti a jejích sloučenin. Na rozsah zamoření upozornila v květnu 2002 měření Greenpeace. Provoz amalgámové elektrolýzy skončil 30. listopadu 2017 v souladu s prováděcím rozhodnutím Evropské komise 2013/732/EU a Spolana od té doby rtuť ve výrobě nepoužívá; chlor pro navazující výrobu nahradil nákup meziproduktu EDC. Likvidace odpadní rtuti proběhla v letech 2020 a 2021, kdy bylo externí firmě předáno zhruba 149 tun rtuti, a ve stejné době byla sanována i kontaminovaná zemina na břehu Labe: odstraněno bylo přes 23 tisíc tun nebezpečných odpadů s obsahem asi 23 tun rtuti.
Dioxinová zátěž souvisela s výrobou 2,4,5-T z konce šedesátých let. Dva zamořené objekty byly likvidovány od července 2005 do ledna 2008 kombinací termické desorpce a technologie BCD. Sanaci provázela kritika způsobu zadání zakázky, která byla přidělena bez výběrového řízení s odůvodněním, že jde o unikátní technologii. Povodeň v srpnu 2002, kdy voda 14. a 15. srpna zaplavila prakticky celý areál, situaci zhoršila: unikly desítky tun chemikálií, došlo k úniku chloru a byl vyhlášen třetí stupeň chemického poplachu. Následná měření Arniky a Greenpeace ukázala zvýšené koncentrace dioxinů v Labi i v půdě a zemědělských produktech v okolí, Státní zdravotní ústav pak v roce 2004 zjistil u vzorku obyvatel Neratovic, Libiše a Tišic zhruba dvojnásobné hladiny dioxinů v krvi proti srovnávací oblasti.
I po ukončení nejrizikovějších technologií se Spolana objevovala v přehledech Arniky mezi největšími zdroji emisí karcinogenních látek, což souviselo hlavně s použitím trichlorethylenu při výrobě kaprolaktamu. Ukončení této výroby v roce 2025 znamená, že tento zdroj emisí zanikl.
Restrukturalizace a další využití areálu
Rozhodnutí o zásadní změně padlo v únoru 2025. Vedení oznámilo, že v první polovině roku ukončí výrobu PVC i kaprolaktamu a zruší zhruba 500 pracovních míst; v podniku mělo zůstat kolem 150 lidí. Důvodem byly dlouhodobé ztráty, slabá poptávka po polymerech a vysoké náklady na energie. Za rok 2023 skončila Spolana ve ztrátě přes 1,3 miliardy Kč, za rok 2024 se ztráta prohloubila téměř na 7,8 miliardy Kč při obratu necelých 1,9 miliardy Kč. Zaměstnancům, jejichž místa byla zrušena bez náhrady, firma nabídla dohodu s odstupným nad rámec zákona a program pomoci při hledání práce.
Zachovaná výroba kyseliny sírové zároveň prochází modernizací za zhruba miliardu korun. Tříletý projekt má zvýšit spolehlivost a bezpečnost provozu a snížit spotřebu elektřiny a zemního plynu, poslední fáze je plánovaná na rok 2026. Skupina ORLEN vedle toho deklaruje záměr využít areál pro projekty spojené s průmyslovou dekarbonizací, tedy pro podnikání s vyšší ziskovostí než dosavadní komoditní polymery. Pro region mezi Neratovicemi, Brandýsem nad Labem a Mělníkem jde o citelnou změnu, protože Spolana byla po desetiletí největším zaměstnavatelem v okolí.
Časté otázky
Kdo vlastní Spolanu?
Stoprocentním vlastníkem je společnost ORLEN Unipetrol RPA, tedy česká část polské skupiny ORLEN. Podíl získala v červnu 2016 od sesterské polské firmy ANWIL, které Spolana patřila od listopadu 2006.
Kdy Spolana vznikla?
Chemická výroba na místě začala v roce 1898 mýdlárnou a olejnou V. B. Goldberga. Název Spolana nese podnik od roku 1950, kdy se osamostatnil ze Spolku pro chemickou a hutní výrobu. Dnešní společnost SPOLANA s.r.o. vznikla 1. května 1992 transformací státního podniku.
Co Spolana vyrábí?
Po restrukturalizaci roku 2025 se soustředí na anorganickou chemii, zejména na kyselinu sírovou a oleum, a na energetické a areálové služby. Výrobu granulovaného PVC pod značkou Neralit a výrobu kaprolaktamu ukončila v první polovině roku 2025.
Kde Spolana sídlí?
Sídlem je adresa Práce 657 v Neratovicích v okrese Mělník. Většina výrobního areálu se ovšem rozkládá v katastru sousední obce Libiš na levém břehu Labe.
Proč se Spolana spojuje s Agent Orange?
Koncem šedesátých let vyráběla herbicid Arboricid, jehož účinnou látkou byla sodná sůl kyseliny 2,4,5-trichlorfenoxyoctové. Ta se vyvážela a v zahraničí se míchala do defoliantu Agent Orange. Výroba poškodila zdraví části zaměstnanců a zanechala v areálu dioxinovou zátěž, jejíž sanace probíhala v letech 2005 až 2008.
Kolik lidí Spolana zaměstnává?
Před restrukturalizací měla zhruba 650 zaměstnanců (rok 2024). Po zrušení asi 500 míst v roce 2025 zůstává podle plánu kolem 150 lidí, což odpovídá rozsahu zachované výroby kyseliny sírové a správě areálu.
