Čeští filmoví režiséři
Aktualizováno: 31. srpna 2026
Čeští filmoví režiséři patří k tomu nejlepšímu, co malá země dodala světové kinematografii, tři z nich přivezli domů Oscara a další zásadně proměnili filmovou řeč své doby. Od poetických historických fresek přes laskavý humor československé nové vlny až po hollywoodské velkofilmy: tento přehled představuje osobnosti, které za kamerou vytvořily díla s mezinárodním dosahem. Zaměřujeme se na tvůrce a jejich rukopis, na éru, v níž natáčeli, na klíčové filmy a doložená ocenění. Nejde o žebříček podle jediného kritéria, ale o kurátorský výběr režisérů, jejichž jméno se zapsalo do dějin filmu doma i za hranicemi.
Český film má díky těmto tvůrcům pozoruhodně hustou síť vazeb na ostatní obory umění. Řada snímků stojí na hudbě, kterou je možné dále objevovat mezi legendami české hudby, mnohé role vytvořili herci z našeho přehledu slavných českých herců a nejeden režisér se sám stal jednou z největších osobností českých dějin. Právě propojení silného scénáře, herectví a obrazu udělalo z československého filmu 60. let fenomén, který dodnes rezonuje na světových retrospektivách.
Československá nová vlna šedesátých let
Zlatým věkem domácí kinematografie se stala šedesátá léta a hnutí, kterému se říká československá nová vlna. Šlo o generaci mladých absolventů pražské filmové fakulty FAMU, kteří odmítli šablonovité vyprávění a přinesli civilní herectví, dokumentární pohled na všední život, humor i formální experiment. Právě z tohoto prostředí vzešli dva ze tří pozdějších držitelů Oscara, Miloš Forman a Jiří Menzel, a celá řada dalších výrazných tvůrců.
Přední osobností a jedinou výraznou ženskou režisérkou hnutí byla Věra Chytilová (1929 az 2014). Její experimentální snímek Sedmikrásky (1966) patří k nejradikálnějším dílům své doby a je dodnes uváděn na světových přehlídkách; k jejím dalším filmům patří O něčem jiném, Ovoce stromů rajských jíme nebo pozdější Panelstory. Chytilová se nikdy nebála provokovat a její tvorba opakovaně narážela na cenzuru, která jí na řadu let znemožnila natáčet. Přesto zůstává jednou z nejrespektovanějších postav českého filmu a její vizuální odvaha inspiruje filmaře dodnes.
Vedle ní tvořila celá plejáda tvůrců, kteří dnes patří ke klasikům. Ivan Passer natočil komorní Intimní osvětlení (1965), jeden z nejjemnějších portrétů obyčejného života, a později spolupracoval s Formanem v USA. Jan Němec šokoval podobenstvím O slavnosti a hostech a poeticky drsnými Démanty noci. Jaromil Jireš přenesl na plátno Kunderův Žert a snovou Valerii a týden divů. Evald Schorm, označovaný za filozofa nové vlny, natočil Každý den odvahu a Návrat ztraceného syna. Tato generace posunula filmovou řeč tak výrazně, že se o ní dodnes učí na filmových školách po celém světě. Společné jim bylo přesvědčení, že film má vypovídat o skutečném životě, o jeho drobných absurditách i o svobodě jednotlivce, a právě tento etický náboj z jejich děl činí trvale živou součást evropské kinematografie.
Oscaroví tvůrci: Forman, Menzel a Svěrák
Nejúspěšnějším českým režisérem v Hollywoodu je bezkonkurenčně Miloš Forman (1932 Čáslav, 2018 USA). Ještě před emigrací patřil ke špičce nové vlny; jeho komedie Lásky jedné plavovlásky (1965) a Hoří, má panenko (1967) získaly nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Obě stavěly na nehercích a odposlouchaných dialozích, čímž Forman dovedl dokumentární metodu nové vlny k dokonalosti. Po roce 1968 odešel do Spojených států, kde natočil dva snímky, které mu vynesly Oscara za nejlepší režii.
Prvním byl Přelet nad kukaččím hnízdem (1975): na ceremoniálu v roce 1976 získal jako jeden z pouhé hrstky filmů historie všech pět hlavních Oscarů, za nejlepší film, režii, herce (Jack Nicholson), herečku (Louise Fletcher) i scénář. Podruhé Forman triumfoval s životopisným velkofilmem o Mozartovi Amadeus (1984), který na ceremoniálu v roce 1985 posbíral osm Oscarů včetně sošky za nejlepší film a nejlepší režii. K jeho dalším dílům patří Vlasy, Ragtime, Lid versus Larry Flynt a Muž na Měsíci. Forman tak jako jediný český tvůrce dokázal získat oscarovou sošku za režii, a to hned dvakrát, jeho jméno se dnes objevuje v každém přehledu nejvýznamnějších režisérů druhé poloviny 20. století.
Druhého a třetího Oscara přivezli do Česka režiséři, které spojuje smysl pro laskavý humor a lidskost. Jiří Menzel (1938 az 2020) proslul filmovými adaptacemi próz Bohumila Hrabala. Jeho debut Ostře sledované vlaky (1966) získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film, soška byla udělena na ceremoniálu v roce 1968 za produkční rok 1967. Menzel na Hrabala navázal snímky Postřižiny, Slavnosti sněženek a Obsluhoval jsem anglického krále; jeho komedie Vesničko má středisková (1985) získala další oscarovou nominaci. Menzelův styl, kombinace nostalgie, něhy a jemné ironie, se stal jakýmsi národním filmovým tónem, který přebírala i řada jeho následovníků.
Jan Svěrák (* 1965) je zatím posledním českým režisérem s Oscarem. Rodinné drama Kolja (1996), natočené podle scénáře jeho otce Zdeňka Svěráka, který v něm i hrál hlavní roli, získalo Oscara za nejlepší cizojazyčný film na ceremoniálu v roce 1997. Už předtím byl na Oscara nominován Svěrákův snímek Obecná škola (1991). Do jeho filmografie patří také válečné Tmavomodrý svět a komedie Vratné lahve. Spolupráce otce a syna Svěrákových se stala jedním z nejúspěšnějších rodinných tandemů českého filmu, kombinace civilního herectví Zdeňka Svěráka a citlivé režie Jana Svěráka oslovila diváky doma i v zahraničí.
Normalizace: zákazy i poetické fresky
Nástup takzvané normalizace po roce 1969 znamenal pro český film tvrdý zásah. Řada snímků nové vlny putovala takzvaně do trezoru, tedy k zákazu uvádění, a někteří tvůrci nesměli dlouhá léta natáčet nebo odešli do zahraničí. Přesto právě v této nesvobodné době vznikla některá z nejsilnějších děl domácí kinematografie.
Za nejvýznamnějším českým filmem vůbec stojí režisér František Vláčil (1924 az 1999). Jeho středověká freska Marketa Lazarová (1967) byla v roce 1998 v anketě filmových kritiků a publicistů zvolena nejvýznamnějším českým filmem 20. století. Vláčil natáčel obrazově dokonalá, poetická historická dramata, ve stejném roce dokončil Údolí včel (1967) a o dva roky později komorní Adelheid (1969), první barevný film své tvorby. V následujícím desetiletí měl kvůli poměrům omezené možnosti, přesto se vracel k historickým a duchovním tématům. V roce 1994 získal Českého lva za celoživotní umělecký přínos českému filmu a v roce 1998 byl oceněn i na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Vláčilův smysl pro atmosféru, práci se světlem a autenticitu prostředí z něj učinil vzor pro generace domácích kameramanů i režisérů.
Osudy tvůrců v této době ukazují, jak křehká byla svoboda umělecké práce. Věra Chytilová se po zákazu vrátila k natáčení až v druhé polovině sedmdesátých let, a to za cenu vyjednávání s cenzurou. Miloš Forman zůstal po roce 1968 v emigraci a jeho filmy se doma dlouho nesměly promítat. Přesto se odkaz zakázaných snímků udržel, a po roce 1989 se mnoho z nich vrátilo do kin a na festivaly jako doklad výjimečné tvůrčí generace.
Animace a filmové triky: svět Karla Zemana
Zcela svébytnou kapitolu představuje Karel Zeman (1910 az 1989), mistr kombinace hraného filmu, animace a výtvarných triků, kterého pro jeho vynalézavost přezdívali českým Mélièsem. Jeho vrcholné dílo Vynález zkázy (1958) inspirované Julesem Vernem získalo Grand Prix na Světovém filmovém festivalu v rámci Expa 58 v Bruselu a bylo prodáno do desítek zemí. K dalším ikonickým snímkům patří Cesta do pravěku (1955) a Baron Prášil (1961). Zemanovy vizuální postupy, v nichž ožívaly rytiny a loutky, o desítky let předběhly dobu a inspirovaly filmaře po celém světě.
Zeman nebyl v oblasti animace osamocený, československá animovaná škola patřila ke světové špičce. Jiří Trnka, přezdívaný Walt Disney Východu, pozvedl loutkový film na úroveň velkého umění; jeho Sen noci svatojánské a mnoho kratších děl získalo ocenění na mezinárodních přehlídkách a inspirovalo pozdější tvůrce stop-motion animace. Zdeněk Miler zase stvořil postavičku Krtka, která se stala jednou z nejznámějších českých kulturních značek vůbec a proslavila českou animaci u dětských diváků na desítkách trhů. Právě spojení výtvarné poctivosti a vypravěčské fantazie udělalo z domácí animace obor, v němž malá země dlouhodobě hraje velkou roli.
Polistopadová generace a současníci
Po roce 1989 nastoupila generace, která navázala na tradici laskavého vyprávění, ale otevřela i nová témata. Vedle Jana Svěráka, který svým Oscarem symbolicky spojil starou a novou éru, se prosadila řada tvůrců s mezinárodním ohlasem. Jan Hřebejk zaujal generačními komediemi i vážnějšími látkami; jeho drama Musíme si pomáhat (2000) o pomoci pronásledovaným za války získalo nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, populární Pelíšky se pak staly divácky nejoblíbenější komedií devadesátých let. Ondřej Trojan získal další oscarovou nominaci válečným dramatem Želary (2003), příběhem ženy ukrývané v horské vesnici.
Současná scéna je pestrá a autorsky vyhraněná. Petr Zelenka se prosadil ironickými tragikomediemi jako Knoflíkáři a Samotáři, které přesně vystihly náladu porevoluční společnosti. Bohdan Sláma natočil citlivá sociální dramata z venkovského prostředí, David Ondříček zabodoval kriminálním thrillerem Ve stínu a Alice Nellis přinesla komorní ženské příběhy. Tato generace už netvoří jednotné hnutí jako nová vlna, spojuje ji však důraz na silný scénář a přesnou práci s herci, tedy hodnoty, které český film provázejí od jeho zlatých let. Řada z těchto filmů navíc pravidelně sbírá ocenění Český lev, domácí obdobu Oscara, a udržuje tak kontinuitu s odkazem klasiků.
Přehledová tabulka českých režisérů
| Režisér | Éra | Klíčové filmy | Nejvýznamnější ocenění |
|---|---|---|---|
| Miloš Forman (1932 az 2018) | nová vlna, poté Hollywood | Přelet nad kukaččím hnízdem, Amadeus, Lásky jedné plavovlásky | Oscar za režii (1976 a 1985) |
| Jiří Menzel (1938 az 2020) | nová vlna a normalizace | Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Vesničko má středisková | Oscar za cizojazyčný film (1968) |
| Jan Svěrák (* 1965) | 90. léta a současnost | Kolja, Obecná škola, Tmavomodrý svět | Oscar za cizojazyčný film (1997) |
| Věra Chytilová (1929 az 2014) | nová vlna 60. let | Sedmikrásky, Ovoce stromů rajských jíme, Panelstory | přední osobnost nové vlny |
| Karel Zeman (1910 az 1989) | 50. a 60. léta | Vynález zkázy, Cesta do pravěku, Baron Prášil | Grand Prix Expo 58 v Bruselu |
| František Vláčil (1924 az 1999) | 60. léta | Marketa Lazarová, Údolí včel, Adelheid | Český lev za celoživotní přínos (1994) |
| Jan Hřebejk (* 1967) | polistopadová generace | Musíme si pomáhat, Pelíšky | oscarová nominace (2001) |
| Ondřej Trojan (* 1959) | současnost | Želary | oscarová nominace (2004) |
Časté otázky
Kolik českých režisérů získalo Oscara?
Sošku Oscara získali tři čeští režiséři: Miloš Forman dokonce dvakrát za nejlepší režii (Přelet nad kukaččím hnízdem, Amadeus), Jiří Menzel za nejlepší cizojazyčný film (Ostře sledované vlaky) a Jan Svěrák rovněž za cizojazyčný film (Kolja).
Za co získal Oscara Miloš Forman?
Miloš Forman získal dva Oscary za nejlepší režii: v roce 1976 za film Přelet nad kukaččím hnízdem a v roce 1985 za životopisný velkofilm Amadeus. Oba snímky získaly také Oscara za nejlepší film.
Který český film získal Oscara jako první?
Prvním československým filmem s Oscarem byly Ostře sledované vlaky Jiřího Menzela. Ocenění za nejlepší cizojazyčný film převzali tvůrci na ceremoniálu v roce 1968.
Čím je výjimečný Karel Zeman?
Karel Zeman byl průkopníkem kombinace hraného filmu s animací a výtvarnými triky. Jeho snímek Vynález zkázy získal Grand Prix na Expu 58 v Bruselu a proslavil české filmové triky po celém světě; bývá přezdíván českým Mélièsem.
Který film je považován za nejlepší český film?
Za nejvýznamnější český film 20. století bývá označována Marketa Lazarová Františka Vláčila, kterou takto zvolila anketa filmových kritiků a publicistů v roce 1998.
Kdo patřil k československé nové vlně?
K nejvýraznějším režisérům československé nové vlny 60. let patřili Miloš Forman, Jiří Menzel a Věra Chytilová, jediná výrazná ženská tvůrkyně tohoto hnutí, dále Ivan Passer, Jan Němec, Jaromil Jireš nebo Evald Schorm.
Kam za odkazem českých režisérů
Čeští režiséři dokázali, že velký film může vzniknout i v malé zemi, ať už v podobě hollywoodského velkofilmu, jemné komedie, výtvarného experimentu nebo obrazové básně. Od nové vlny šedesátých let přes zakázané snímky normalizace až po dnešní autorskou scénu se táhne jedna společná linka: důvěra v silný příběh a přesně vedeného herce. Právě proto obstojí odkaz těchto tvůrců i po desetiletích a inspiruje nové generace filmařů, kteří na jejich práci navazují na festivalech doma i v zahraničí.
Související přehledy
Prozkoumejte profily
Na czech-profile.cz najdete podrobné profily osobností, firem a značek zmíněných v tomto přehledu. Projděte si celý rozcestník:
