Wikov: od aut z Prostějova k převodovkám
Wikov je česká strojírenská značka, která vznikla po první světové válce v Prostějově zkratkou jmen dvou tamních továrníků, Wichterle a Kovářík, a dnes ji nese skupina vyrábějící průmyslové převodovky a zařízení pro vodní elektrárny.
Historicky patřil Wikov mezi nejznámější československé výrobce zemědělských strojů a v meziválečných letech i mezi malosériové automobilky. Po znárodnění značka na půl století zmizela a vrátila se až v roce 2004, kdy ji obnovil podnikatel Martin Wichterle. Dnešní Wikov Group je největší tuzemský výrobce průmyslových převodovek a po převzetí slovinsko-českého Litostroje také významný dodavatel technologií pro vodní energetiku.
Rychlá fakta
Rychlý přehled
- Název (plný právní): Wikov Group a.s. (do konce roku 2025 Wikov Industry a.s.), IČO 27168531
- Obor / co dělá: průmyslové převodovky, ozubená kola, pohony pro kolejová vozidla a energetiku, turbíny a technologie pro vodní elektrárny
- Založeno: historická firma Wichterle & Kovářík 22. prosince 1918 v Prostějově; dnešní holding zapsán 21. července 2004
- Zakladatel: historicky rodiny Wichterlových a Kováříkových; dnešní skupinu založil Martin Wichterle (nar. 1965)
- Sídlo: Pod dráhou 1638/7, Holešovice, Praha 7
- Vlastník: Martin Wichterle, podle obchodního rejstříku jediný akcionář
- Web: wikov.com
- Tržby: zhruba 4 miliardy Kč ročně před akvizicí Litostroje (2024), pro rok 2026 majitel avizoval přes 7 miliard Kč
- Počet zaměstnanců: přes 1000 lidí v Česku, Německu, Kanadě a Indii (2024), po připojení Litostroje o zhruba 350 víc
- Známá díky: meziválečným automobilům a traktorům z Prostějova, dnes průmyslovým převodovkám
Co je Wikov
Wikov dnes není jedna továrna, ale skupina firem se dvěma divizemi. Divize Gear vyrábí mechanické převodovky, ozubená kola a přesné strojní dílce, divize Hydro dodává turbíny a kompletní technologická řešení pro vodní elektrárny. Obě divize míří na těžký průmysl a energetiku, tedy do segmentu zakázkové výroby, kde se počítají kusy a malé série, ne statisíce vyrobených jednotek.
Produktové portfolio pokrývá katalogové i zakázkové průmyslové převodovky, turbo převodovky pro rychloběžné aplikace u plynových turbín, planetové převodovky pro větrné elektrárny, pohony pro lokomotivy, tramvaje a soupravy metra a dále převodovky pro těžbu, hutnictví, cementárny a lodní průmysl. Významnou část odbytu tvoří obnovitelné zdroje: firma sama uvádí, že technologie spojené s obnovitelnou energetikou dnes představují víc než polovinu jejích tržeb. Většina produkce jde na export.
Zákazníkem Wikovu je typicky výrobce strojního celku nebo provozovatel energetické infrastruktury, nikoli koncový spotřebitel. To vysvětluje, proč je značka v Česku známější díky historickým automobilům než díky současnému byznysu, přestože právě převodovky jsou dnes jádrem podnikání. Podobný osud potkal i další tradiční české průmyslové značky, které se po roce 1989 vrátily na trh v jiném oboru, než v jakém proslavily své jméno.
Historie a vývoj
Dvě prostějovské továrny a vznik značky (1878 až 1918)
Kořeny sahají do roku 1878, kdy v Prostějově začala působit firma Wichterlových, zaměřená na zemědělské stroje, motory a slévárenskou výrobu. Konkurenční podnik bratří Kováříkových vznikl v roce 1894 a vyráběl pluhy a nářadí pro zpracování půdy. Obě firmy spolupracovaly už za první světové války a 22. prosince 1918 se spojily do akciové společnosti Prostějovské továrny na stroje Wichterle & Kovářík. Ze začátečních písmen obou jmen vznikla obchodní značka Wikov.
Sloučený podnik byl v té době největší československou továrnou na zemědělské stroje. Areál měl podle firemních pramenů zhruba 250 tisíc metrů čtverečních a zaměstnával kolem dvou tisíc dělníků a sto padesáti úředníků. Sortiment byl mimořádně široký: ruční nářadí, pluhy, mlátičky, vyorávače brambor, parní lokomobily i stacionární naftové, benzinové a plynové motory pro pohon mlýnů a menších provozů.
Automobily, traktory a konec samostatnosti (1924 až 1948)
Do sortimentu přibyly ve dvacátých letech automobily. Impulsem byla podle firemní verze návštěva vídeňské výstavy, odkud majitelé přivezli italský vůz Ansaldo jako vzor. Automobilové oddělení vzniklo v roce 1924, sériová výroba se rozjela v polovině dvacátých let a nikdy netvořila víc než přibližně desetinu objemu podniku. Šlo o malosérie pro movitější zákazníky, celkem řádově stovky vozů.
Nejznámějším modelem je Wikov 35 Kapka z roku 1931, představený na pražském autosalonu jako první aerodynamický automobil vyrobený v Československu; vzniklo z něj jen několik kusů. Vyráběly se také typy 7/28 nebo Wikov 40 a firma postavila na zakázku spací vůz pro Tomáše Baťu. Vedle osobních aut běžela v letech 1929 až 1939 výroba traktorů řady Wikov 22, 25, 32 a 35. Osobní vozy skončily v roce 1937, výroba automobilů definitivně kolem roku 1940.
Po druhé světové válce byl podnik znárodněn a pokračoval pod jinými jmény, nejprve jako Agrozet a později jako Agrostroj Prostějov. Značka Wikov tím na dlouhá desetiletí zanikla a přežila hlavně v muzeích a mezi sběrateli veteránů. K rodině spjaté s továrnou patřil i vynálezce kontaktních čoček Otto Wichterle, jehož otec Karel Wichterle byl spolumajitelem firmy Wichterle a Kovářík.
Návrat značky a růst skupiny (2004 až dnes)
Značku obnovil v roce 2004 Martin Wichterle, vnuk Otto Wichterleho. Peníze na nákup získal prodejem geologické firmy, kterou vybudoval po roce 1989. Základem nové skupiny byly dva zavedené strojírenské podniky: ČKD Hronov s výrobní tradicí sahající do osmdesátých let 19. století a plzeňský výrobce převodovek Škoda Gear. Z prvního se stal Wikov MGI, z druhého Wikov Gear, dnes Wikov TurboGear. Zastřešující akciová společnost Wikov Industry byla zapsána do obchodního rejstříku 21. července 2004 a s účinností od 1. ledna 2026 se přejmenovala na Wikov Group.
Skupina pak rostla akvizicemi. V roce 2019 přibyl německý výrobce převodovek pro lokomotivy GGT Gmeinder Getriebetechnik z Mosbachu, v roce 2023 kanadské provozy Wikov Gear Canada a Pacific Rim Engineered Products a montážní závod Wikov Indigear v indickém Pune. Zatím největší krok přišel 24. října 2024, kdy Wikov oznámil koupi průmyslové divize holdingu DK Holding Investments se společnostmi Litostroj Power ve Slovinsku, Litostroj Engineering v Česku a provozy v Kanadě a USA. Prodávajícím byl podnikatel Jaromír Tesař, cena zveřejněna nebyla. Transakce se uzavřela na přelomu let 2024 a 2025 a vznikla jí dnešní dvoudivizní struktura Gear a Hydro.
Výroba a provozy
V Česku má skupina čtyři hlavní výrobní adresy. Wikov MGI v Hronově dělá katalogové i speciální průmyslové převodovky, převodovky pro obnovitelné zdroje a pohony pro kolejová vozidla. Wikov TurboGear v Plzni se soustředí na turbo převodovky pro rychloběžné aplikace a na servis. Wikov Sázavan ve Zruči nad Sázavou vyrábí přesné ozubené dílce a menší strojní celky a Detail CZ v Žirovnici obráběné díly. Vývoj planetových převodovek zajišťuje firma ORBITAL2.
V zahraničí stojí divize Gear na německém Gmeinderu v Mosbachu, na dvou kanadských lokalitách v Ontariu (Cambridge a Ayr), na vancouverském Pacific Rim Engineered Products a na indickém Pune. Divize Hydro přinesla do skupiny slovinský Litostroj Power a navazující provozy v Česku a Severní Americe, tedy návrh, výrobu a servis turbín, reverzních čerpadlových turbín a čerpadel pro vodní elektrárny.
Vlastnická struktura
Wikov je od začátku rodinný podnik v tom smyslu, že stojí na jednom majiteli. Podle obchodního rejstříku je jediným akcionářem mateřské společnosti Martin Wichterle, narozený v roce 1965. Skupina není kotovaná na burze a hospodářské výsledky zveřejňuje ve sbírce listin, nikoli formou pravidelných tržních reportů.
Martin Wichterle podniká i mimo strojírenství. Vlastní dvě sklárny, Bommu a Rückl, díky nimž patří mezi hlavní hráče současného českého skla a porcelánu. Strojírenský a sklářský byznys jsou přitom oddělené: Wikov Group zastřešuje převodovky a vodní energetiku, sklárny stojí vedle ní.
Časté otázky
Kdo vlastní Wikov?
Skupinu vlastní podnikatel Martin Wichterle, který je podle obchodního rejstříku jediným akcionářem mateřské společnosti Wikov Group a.s. Značku koupil a obnovil v roce 2004 a od té doby ji rozšířil o závody v Německu, Kanadě a Indii.
Odkud se vzalo jméno Wikov?
Je to zkratka jmen dvou prostějovských továrnických rodin, Wichterle a Kovářík. Jejich firmy se 22. prosince 1918 spojily do akciové společnosti Prostějovské továrny na stroje Wichterle & Kovářík a značka Wikov vznikla ze začátků obou příjmení.
Vyráběl Wikov auta?
Ano. Automobilové oddělení vzniklo v roce 1924 a malosériová výroba běžela do roku 1937, nákladní vozy zhruba do roku 1940. Nejznámější je aerodynamický Wikov 35 Kapka z roku 1931, kterého vzniklo jen několik kusů. Vozy tvořily menšinu produkce, hlavním oborem zůstaly zemědělské stroje.
Co Wikov vyrábí dnes?
Průmyslové převodovky, ozubená kola a pohony pro energetiku, těžbu, hutnictví a kolejová vozidla, a po převzetí Litostroje také turbíny a technologie pro vodní elektrárny. Firma uvádí, že obnovitelná energetika dnes stojí za víc než polovinou jejích tržeb.
Kde Wikov sídlí?
Vedení skupiny sídlí v Praze 7 v Holešovicích. Výroba je rozdělená mezi Hronov, Plzeň, Zruč nad Sázavou a Žirovnici v Česku a dále mezi provozy v Německu, Kanadě, Indii a Slovinsku.
Jaký je vztah Wikovu k Otto Wichterlemu?
Otec vynálezce kontaktních čoček, Karel Wichterle, byl spolumajitelem původní prostějovské firmy Wichterle a Kovářík. Dnešní majitel skupiny Martin Wichterle je vnukem Otto Wichterleho, značku ale nezdědil: koupil ji až v roce 2004.
