Aktualizováno: 25. srpna 2026
Ostrava je statutární a krajské město na severovýchodě České republiky, správní centrum Moravskoslezského kraje a okresu Ostrava-město. S počtem obyvatel kolem 283 tisíc jde o třetí největší město v zemi po Praze a Brně a o největší město českého Slezska a severní Moravy.
Město leží v Ostravské pánvi poblíž hranic s Polskem, v místě soutoku řek Ostravice, Odry, Opavy a Lučiny. Jeho tvář dodnes výrazně určuje hornicko-hutnická minulost, kterou v posledních desetiletích vystřídala proměna bývalých průmyslových areálů v kulturní a technické památky.
Rychlá fakta
Rychlý přehled
- Kraj: Moravskoslezský
- Okres: Ostrava-město
- První písemná zmínka: 1229 (Slezská Ostrava), 1267 (Moravská Ostrava)
- Počet obyvatel: přibližně 283 000 (k roku 2025 dle dat Wikipedie vycházejících z ČSÚ)
- Rozloha: 214,23 km²
- Nadmořská výška: přibližně 195–339 m n. m. (centrum kolem 215 m)
- Web města: www.ostrava.cz
O městě Ostrava
Ostrava je průmyslovým, univerzitním a kulturním centrem severovýchodní Moravy a Slezska. Rozkládá se v Ostravské pánvi na soutoku několika řek a je rozdělena do dvou historických částí — Moravské Ostravy na levém břehu Ostravice a Slezské Ostravy na břehu pravém, kudy kdysi procházela zemská hranice mezi Moravou a Slezskem.
Město je sídlem Ostravské univerzity a Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava a významným dopravním uzlem regionu. Po útlumu těžby a těžkého průmyslu se proměnilo z čistě industriálního města na centrum s bohatým kulturním a technickým dědictvím.
Historie Ostravy
Nejstarší dochovaná zmínka se váže ke Slezské Ostravě (1229), Moravská Ostrava je jako město písemně doložena roku 1267. Zásadní zlom přišel v 18. století: roku 1763 bylo v oblasti objeveno černé uhlí, což z Ostravy postupně učinilo jedno z nejvýznamnějších hornických a hutnických center střední Evropy.
Roku 1828 zde byly založeny hutě, z nichž se později vyvinuly Vítkovické železárny. Těžba uhlí a hutní výroba určovaly život města po celé 19. i 20. století. Poslední uhlí bylo na území Ostravy vytěženo v roce 1994; útlum těžby a restrukturalizace průmyslu pak nastartovaly proměnu města a jeho bývalých provozů v památky a kulturní prostory.
Co v Ostravě navštívit
- Dolní oblast Vítkovice — bývalý areál železáren a dolu s vysokými pecemi a vyhlídkovou věží Bolt Tower, dnes technická památka a dějiště kulturních akcí.
- Landek Park — hornické muzeum v přírodě s expozicí báňského záchranářství, na vrchu Landek nad soutokem Odry a Ostravice.
- Slezskoostravský hrad — gotický hrad připomínaný od konce 13. století.
- Nová radnice — dominanta z roku 1930 s nejvyšší radniční věží v zemi a vyhlídkou na město.
- Katedrála Božského Spasitele — jeden z největších chrámů na Moravě a ve Slezsku.
- Stodolní ulice — známá zábavní zóna s hustou koncentrací podniků.
- Zoologická zahrada Ostrava — rozlehlý areál v Michálkovicích spojený s botanickým parkem.
Poloha a doprava
Ostrava leží na severovýchodě republiky nedaleko hranic s Polskem, zhruba 170 kilometrů od Brna a přibližně 360 kilometrů od Prahy. Je napojena na dálniční síť (D1 ve směru na Olomouc a Brno, D56) a leží na hlavních železničních koridorech; nejvýznamnějšími stanicemi jsou Ostrava hlavní nádraží a Ostrava-Svinov.
Mezinárodní civilní dopravu zajišťuje Letiště Leoše Janáčka Ostrava v Mošnově. Městskou hromadnou dopravu tvoří tramvaje (provoz od roku 1894), trolejbusy a autobusy.
Dvacet tři městských obvodů a jak se dnešní Ostrava poskládala
Ostrava je statutární město a její území se podle Statutu města Ostravy dělí na 23 městských obvodů. Každý z nich má vlastní zastupitelstvo, radu a úřad a spravuje část agendy, kterou mu magistrát svěřuje. Jmenovitě jde o obvody Moravská Ostrava a Přívoz, Slezská Ostrava, Ostrava-Jih, Poruba, Nová Bělá, Vítkovice, Stará Bělá, Pustkovec, Mariánské Hory a Hulváky, Petřkovice, Lhotka, Hošťálkovice, Nová Ves, Proskovice, Michálkovice, Radvanice a Bartovice, Krásné Pole, Martinov, Polanka nad Odrou, Hrabová, Svinov, Třebovice a Plesná. Rozdíly mezi nimi jsou obrovské: Ostrava-Jih se sídlišti Hrabůvka, Zábřeh, Výškovice a Dubina se blíží sto tisícům obyvatel a sám o sobě by patřil k největším českým městům, zatímco Nová Ves nemá ani tisíc obyvatel a působí jako vesnice uvnitř metropole.
To členění je přímým otiskem toho, jak město rostlo. Jádro vzniklo roku 1924, kdy se Moravská Ostrava spojila se sousedními obcemi do takzvané Velké Ostravy. Roku 1941 se připojily obce ze slezské strany Ostravice i další sousedé z moravské strany, v roce 1957 Poruba, Pustkovec a Třebovice, v roce 1960 Bartovice, Hrabová a Martinov a v letech 1975 a 1976 poslední vlna vesnic na jižním a západním okraji, mezi nimi Stará Bělá, Nová Bělá, Proskovice a Polanka nad Odrou. Dnešní soustava obvodů vznikla 24. listopadu 1990, tehdy jich bylo dvaadvacet; třiadvacátým se v roce 1994 stala Plesná poté, co se oddělila od Poruby.
Křivka počtu obyvatel je u Ostravy jiná než u Prahy nebo Brna. Během devatenáctého a dvacátého století rostla mimořádně rychle, protože ji poháněly doly a hutě, vrcholu dosáhla při sčítání v roce 1991 a od té doby soustavně klesá. Následující čísla jsou z Českého statistického úřadu a Historického lexikonu obcí a jsou přepočtena na dnešní území města, takže jsou navzájem srovnatelná.
Konec hornictví a druhý život průmyslových areálů
Těžba na území Ostravy skončila 30. června 1994, kdy z Dolu Odra v Přívoze vyjel poslední vozík s uhlím. Nebyl to náhlý zlom, ale konec série uzávěr: v roce 1991 dotěžil Důl Jan Šverma, v roce 1992 Důl Ostrava a v roce 1993 Důl Heřmanice. Hlubinné dobývání ve městě tak trvalo zhruba dvě století a jeho konec neznamenal konec těžby v celém revíru, ta se přesunula na Karvinsko. Ostravě po hornictví zůstaly haldy, poklesová území, důlní plyn odčerpávaný z uzavřených jam a hlavně velké plochy vyřazených areálů uvnitř zastavěného města.
Nejviditelnějším příkladem přeměny je Dolní oblast Vítkovice, tedy propojený celek dolu Hlubina, koksovny a vysokých pecí. Vítkovické železárny tu vznikly z podnětu z 9. prosince 1828 a provoz Rudolfovy huti se rozběhl roku 1830; poslední odpich surového železa proběhl 27. září 1998. Areál byl v roce 2002 nařízením vlády prohlášen národní kulturní památkou a v prosinci 2008 se zapsal mezi první české lokality oceněné značkou evropského kulturního dědictví. Po revitalizaci zahájené v roce 2009 se od roku 2012 zpřístupnily vysoká pec, plynojem přestavěný na multifunkční halu Gong a bývalá energetická ústředna. V roce 2015 přibyla na vysoké peci číslo 1 vyhlídková nástavba Bolt Tower s výškou 77,7 metru.
Vedle Dolní oblasti pracuje město s dalšími brownfieldy. Karolina, kde od roku 1858 stála koksovna a později briketárna a elektrárna, se proměnila v novou městskou čtvrť Nová Karolina přímo v centru. Rozsáhlé zbytkové plochy zůstávají v Hrušově a v okolí bývalých dolů. Podle podkladů města zabírají území dotčená dřívější průmyslovou činností řádově devět procent rozlohy Ostravy, což je při rozloze přes 214 kilometrů čtverečních zhruba devatenáct kilometrů čtverečních. Právě tahle rezerva uvnitř města je důvod, proč se ostravské plánování točí kolem přestavby existujících ploch víc než kolem rozšiřování okrajů.
Hospodářství a zaměstnavatelé po hutnickém zlomu
Těžké hutnictví zůstalo v Ostravě přítomné i po konci těžby, ale prošlo otřesem. Bývalá Nová huť, později Mittal Steel a ArcelorMittal Ostrava a od roku 2019 Liberty Ostrava, skončila v insolvenci a věřitelé v roce 2025 rozhodli o konkurzu. Podnik pak koupila skupina spojená s Martinem Pecinou, převzetí se právně uskutečnilo na konci září 2025 a huť se vrátila k historickému jménu Nová Huť. Zatímco před insolvencí měl podnik zhruba šest tisíc zaměstnanců, po restrukturalizaci jich zůstalo řádově dva tisíce a v listopadu 2025 firma ohlásila propuštění dalších zhruba 250 lidí, převážně mimo přímou výrobu. Nový vlastník zároveň vypsal zakázku na elektrickou obloukovou pec, tedy na technologii, která by nahradila klasickou vysokopecní cestu.
Zúžení hutnictví je důvod, proč dnes mezi největší ostravské zaměstnavatele patří i organizace mimo průmysl. Fakultní nemocnice Ostrava v Porubě, založená roku 1912, uvádí ve výroční zprávě za rok 2025 zhruba 5 100 zaměstnanců a kapacitu kolem 1 200 lůžek, což z ní dělá největší lůžkové zařízení Moravskoslezského kraje. Významným zaměstnavatelem je také Dopravní podnik Ostrava s řádově dvěma tisíci lidí, dále Vysoká škola báňská, Technická univerzita Ostrava a Ostravská univerzita, městské a krajské úřady a strojírenské firmy navázané na značku Vítkovice. K nim se přidala vrstva podnikových služeb a informačních technologií, pro kterou je Ostrava zajímavá kombinací technické univerzity a nižších nákladů než v Praze nebo Brně.
Na jednodenní výlet z Ostravy se nabízí třeba malebný Štramberk s roubenkami a jeskyní Šipka.
Časté otázky
V jakém kraji leží Ostrava?
Ostrava leží v Moravskoslezském kraji, jehož je krajským městem, a spadá do okresu Ostrava-město.
Kolik má Ostrava obyvatel?
Ostrava má přibližně 283 000 obyvatel (k roku 2025 dle dat Wikipedie vycházejících z ČSÚ) a je třetím největším městem České republiky.
Odkdy je Ostrava známá?
Slezská Ostrava je písemně zmíněna roku 1229, Moravská Ostrava je jako město doložena roku 1267. Prudký rozvoj přineslo objevení černého uhlí roku 1763.
Čím je Ostrava typická?
Ostrava je spojena s hornicko-hutnickou minulostí. Dnes její charakter určují industriální památky, zejména Dolní oblast Vítkovice a Landek Park, a kulturní akce jako hudební festival Colours of Ostrava.
U jakých řek Ostrava leží?
Město leží v místě soutoku řek Ostravice, Odry, Opavy a Lučiny.
Další česká města
Prozkoumejte další města v našem přehledu:
Zpět na rozcestník: Přehled českých měst.
Kolik má Ostrava městských obvodů?
Ostrava se dělí na 23 městských obvodů, z nichž každý má vlastní zastupitelstvo a úřad. Nejlidnatější je Ostrava-Jih, který se blíží sto tisícům obyvatel, nejmenší je Nová Ves s méně než tisícem obyvatel. Dnešní podoba členění vznikla v listopadu 1990, kdy bylo obvodů dvaadvacet, a doplnila se v roce 1994 oddělením Plesné od Poruby.
Kdy skončila v Ostravě těžba uhlí?
Poslední vozík s uhlím vyjel na území města 30. června 1994 z Dolu Odra v Přívoze. Předtím postupně dotěžily doly Jan Šverma v roce 1991, Ostrava v roce 1992 a Heřmanice v roce 1993. Těžba v ostravsko-karvinském revíru tím ale neskončila, přesunula se na Karvinsko.
