České tenistky a jejich grandslamové tituly

22/08/202602/09/2026 Libor Výborný

Aktualizováno: 31. srpna 2026

České tenistky patří už řadu let k tomu nejlepšímu, co ženský okruh WTA nabízí. Grandslamové trofeje ve dvouhře i ve čtyřhře, posty světové jedničky v obou disciplínách, olympijská zlata i rekordní zápisy do statistik, to všechno mají na kontě hráčky, které vyrůstaly na českých kurtech a postupně dobyly Wimbledon, Roland Garros i US Open. Tento přehled shrnuje nejvýraznější jména české tenisové generace a připomíná, čím se každé z nich zapsalo do historie.

Nejde přitom o náhodu ani o jednu šťastnou sezonu. Česká tenisová škola vychovává grandslamové šampionky ve vlnách, které se překrývají a doplňují, zatímco jedny hráčky vládnou dvouhře, jiné sbírají tituly ve čtyřhře a drží reprezentaci na světové špičce. Právě propojení individuálních úspěchů s týmovými tak dlouhá léta drží české jméno mezi absolutní elitou ženského okruhu. Kořeny této tradice přitom sahají hluboko do minulého století, ještě než se prosadila dnešní generace, dobývaly svět Martina Navrátilová a Hana Mandlíková, jejichž grandslamové tituly z osmdesátých let vytvořily laťku, ke které se pozdější šampionky vztahovaly. Pokud vás zajímá i zbytek české sportovní špičky napříč obory, najdete ji v našem rozcestníku českých sportovců. V následujícím přehledu jsme hráčky rozdělili podle toho, čím se nejvíce proslavily, od šampionek dvouhry přes deblové královny až po olympijské medailistky.

Grandslamové šampionky ve dvouhře

Symbolem českého ženského tenisu je Petra Kvitová, dvojnásobná vítězka Wimbledonu z let 2011 a 2014. Její silná levačka a odvážná hra od základní čáry z ní udělaly jednu z nejobávanějších hráček na trávě, na níž dokázala diktovat tempo výměn a soupeřky přehrávat rychlostí i razancí úderů. První wimbledonský triumf přišel, když jí bylo teprve jednadvacet let, a učinil z ní na dlouhá léta symbol útočného pojetí tenisu, které staví na odvaze riskovat i v nejvypjatějších momentech. K wimbledonským titulům přidala i bronz z olympijských her 2016 v Riu a dlouhodobě se držela v nejužší světové špičce, kde se opakovaně vracela do bojů o největší trofeje. Po letech na vrcholu zakončila svoji bohatou kariéru na US Open v roce 2025.

Druhou českou hráčkou, která zvládla vyhrát grandslam ve dvouhře, je Barbora Krejčíková. Triumfovala na Roland Garros 2021 a poté i ve Wimbledonu 2024, přičemž patří k mimořádně univerzálním hráčkám, grandslamové tituly totiž sbírá i ve čtyřhře a je olympijskou vítězkou z Tokia. Právě ona ukazuje, že špičkový singl a debl se u české školy nevylučují, ale naopak se mohou vzájemně posilovat. Schopnost prosadit se na antuce i na trávě, tedy na dvou nejrozdílnějších površích okruhu, z ní dělá jednu z nejkomplexnějších hráček současné éry. Její cesta navíc dokládá, jak úzce jsou v Česku propojené deblové a singlové úspěchy: zkušenosti nasbírané ve čtyřhře po boku nejlepších hráček světa přetavila v sebevědomí, které jí pomohlo zvládnout i tlak grandslamových finále ve dvouhře.

Kromě dvou aktuálních šampionek nabízí česká historie i další cenné singlové výsledky, které vytvořily kontext pro pozdější tituly. Karolína Plíšková se dvakrát probojovala až do grandslamového finále dvouhry, na US Open 2016 a ve Wimbledonu 2021, a v roce 2017 se stala světovou jedničkou žebříčku WTA. Finálovou účast na největší antuce světa má na kontě také Lucie Šafářová, která si zahrála o titul na Roland Garros 2015. Tato hustota výsledků ve dvouhře ukazuje, že český ženský tenis nestál jen na několika osamocených trofejích, ale na celé generaci hráček schopných konkurovat světové špičce v každém pavouku.

Za čísly a trofejemi stojí i společný herní rukopis, který českou dvouhru odlišuje. Většina zdejších šampionek staví hru na útoku od základní čáry, na tvrdém prvním úderu po servisu a na ochotě zkracovat výměny riskantními vítěznými míči. Právě tento styl se osvědčuje na rychlejších površích, a proto česká jména tak často zářila na trávě a na tvrdém povrchu. Kvitová i obě Plíškovy jsou učebnicovým příkladem hráček, které raději diktují tempo a berou na sebe riziko, než aby vyčkávaly na chybu soupeřky. Krejčíková k tomuto základu přidala nadstandardní přehled o hře, cit pro rotaci a schopnost měnit rytmus, díky čemuž se dokázala prosadit i na pomalé antuce Roland Garros.

Deblové královny a světové jedničky čtyřhry

Ještě bohatší je česká sbírka trofejí ve čtyřhře. Lucie Šafářová se stala pětinásobnou grandslamovou vítězkou v deblu po boku Američanky Bethanie Mattekové-Sandsové, s níž vytvořila jednu z nejúspěšnějších dvojic své éry. Jejich spolupráce fungovala napříč všemi povrchy a soupeřky často doháněla k zoufalství kombinace Šafářové bojovnosti a citu pro debl. Právě všestrannost byla znakem, který českou deblovou generaci odlišoval od čistě specializovaných hráček, Šafářová dokázala jedním dechem hrát finále dvouhry na grandslamu i sbírat deblové trofeje na nejvyšší úrovni.

Barbora Strýcová se vypracovala až na post světové jedničky WTA ve čtyřhře. Wimbledonskou ženskou čtyřhru vyhrála po boku tchajwanské partnerky Sie Šu-wej a k tomu přidala bronz z olympijských her v Riu 2016. Ukázala, že vrcholné debly se dají hrát i v pozdější fázi kariéry a že zkušenost a herní inteligence mají ve čtyřhře stejnou váhu jako mládí a fyzická síla. Její cesta na vrchol žebříčku je tak jedním z nejsilnějších příběhů české tenisové vytrvalosti, na trůn deblového žebříčku se dostala v době, kdy už řada vrstevnic přemýšlela o konci kariéry, a dokázala tím, že čtyřhra odměňuje trpělivost a čtení hry stejně jako tvrdý úder.

Aktuální oporou české deblové špičky je Kateřina Siniaková, deblová světová jednička a držitelka celé řady grandslamových titulů ve čtyřhře. Sbírala je s různými partnerkami a na všech čtyřech grandslamech, čímž potvrdila, že nejde o hráčku závislou na jediném povrchu nebo jediné spoluhráčce. Právě kontinuita jejích výsledků na největších turnajích ukazuje, že čtyřhra není v Česku vedlejší disciplínou, ale plnohodnotnou cestou k grandslamovým trofejím a olympijským medailím. Společně se Šafářovou a Strýcovou tvoří trojici, která z Česka udělala jednu z nejobávanějších deblových velmocí ženského tenisu poslední dekády.

Zvláštní kapitolou českého tenisu jsou dvojčata Plíškovy, u nichž je servis rodinnou zbraní. Karolína Plíšková stavěla svou hru na silném podání a agresivních úderech, které ji vynesly na první příčku světového žebříčku i do dvou grandslamových finále dvouhry. Její sestra Kristýna Plíšková je levoruká podavačka, která se do historie zapsala rekordním výkonem: na Australian Open 2016 nastřílela v jednom zápase dvouhry WTA rekordních 31 es. Obě sestry tak spojuje důraz na servis jako na základ své hry a společně tvoří jeden z nejzajímavějších příběhů české tenisové rodiny. Podání pojaté jako hlavní zbraň je přitom typickým rysem celé této generace, která na kurtech vsadila na tvrdou, ofenzivní hru a nebála se hrát vabank.

Olympijské úspěchy českých tenistek

Grandslamy nejsou jediným měřítkem, na kterém české tenistky sbíraly zápisy do historie. Olympijský turnaj, hraný jen jednou za čtyři roky, má mezi hráčkami zvláštní prestiž, a Češky si z něj vozí medaile pravidelně. Nejúspěšnější je v tomto ohledu Kateřina Siniaková, dvojnásobná olympijská vítězka ve čtyřhře z Tokia 2020 a z Paříže 2024. Dvě zlata ze dvou po sobě jdoucích her ji řadí mezi nejúspěšnější deblistky olympijské historie a potvrzují, že její dominance ve čtyřhře nebyla jen otázkou jediné sezony.

Tokijské zlato ve čtyřhře získala společně se Siniakovou i Barbora Krejčíková, pro kterou se tak olympijský triumf stal součástí jedinečné sbírky úspěchů napříč dvouhrou i deblem. Ve dvouhře pak český tenis reprezentovala na olympijském stupínku Petra Kvitová, jež si z Ria 2016 přivezla bronzovou medaili. K medailovému výčtu patří i bronz Barbory Strýcové ze čtyřhry v Riu. Souhrnně tak české tenistky z posledních olympijských her přivezly zlata i bronzy v obou disciplínách, výsledek, kterým se může pochlubit jen málokterá tenisová velmoc a který zapadá do širšího příběhu českých olympijských vítězů napříč sporty.

Tenisová tradice a mužský dovětek

Úspěchy dnešní generace nevznikly ve vzduchoprázdnu. Česká, potažmo československá tenisová škola má hlubokou tradici, kterou v dobách před rozdělením republiky formovala především Martina Navrátilová, hráčka s desítkami grandslamových titulů ve dvouhře i ve čtyřhře, jež patří k nejúspěšnějším tenistkám všech dob. Grandslamové trofeje z osmdesátých let přidala i Hana Mandlíková, vítězka Australian Open, Roland Garros i US Open. Tyto průkopnice ukázaly, že z českých kurtů mohou vzejít světové jedničky, a vytvořily kulturní i sportovní zázemí, ze kterého pozdější šampionky čerpaly.

Ženská dominance přitom nebyla v české tenisové historii osamocená. Nejúspěšnějším mužským protějškem této generace je Tomáš Berdych, finalista Wimbledonu 2010 a dvojnásobný vítěz Davis Cupu z let 2012 a 2013. Jeho probojování až do wimbledonského finále bylo pro český mužský tenis vrcholným výsledkem éry a týmové triumfy v Davis Cupu propojily mužskou i ženskou reprezentaci do jednoho společného příběhu úspěchu. Právě díky nim se český tenis dlouhá léta držel na světové špičce hned na několika frontách současně. Podobně jako u tenistek platí, že za individuálními jmény stojí funkční systém, kvalitní trenéři, hustá síť turnajů a reprezentační soutěže, které dávají mladým hráčům motivaci i zkušenost z nejvyšší úrovně.

Zvláštní silou české tenisové tradice je způsob, jakým se generace předávají štafetu. Mladší hráčky vyrůstají v prostředí, kde je grandslamový titul reálným cílem, ne vzdáleným snem, protože ho před nimi dosáhly konkrétní vzory z tuzemských kurtů. Reprezentační soutěže, ženský Billie Jean King Cup i mužský Davis Cup, navíc pravidelně svádějí dohromady různé generace a učí mladé hráče zvládat tlak zápasů, na nichž závisí výsledek celého týmu. Tato zkušenost se pak přenáší i do individuálních turnajů a pomáhá vysvětlit, proč české tenistky tak často zvládají vypjaté koncovky grandslamových zápasů.

Souhrn těchto výsledků není jen výčtem trofejí, ale i dokladem toho, jak konzistentně dokáže malá země produkovat světovou špičku. Od Navrátilové a Mandlíkové přes Kvitovou a sestry Plíškovy až po deblové královny Šafářovou, Strýcovou a Siniakovou i univerzální Krejčíkovou drží české hráčky nepřetržitou linii úspěchu, která nemá v ženském tenise mnoho obdob.

Časté otázky

Která česká tenistka vyhrála nejvíce grandslamů ve dvouhře?

Z aktuální generace mají grandslamový titul ve dvouhře Petra Kvitová (Wimbledon 2011 a 2014) a Barbora Krejčíková (Roland Garros 2021 a Wimbledon 2024), obě po dvou. V širším historickém pohledu je nejúspěšnější Martina Navrátilová s desítkami grandslamových titulů.

Které české tenistky byly světovými jedničkami?

Karolína Plíšková byla světovou jedničkou ve dvouhře (2017). Ve čtyřhře se na první příčku žebříčku WTA dostaly Barbora Strýcová a Kateřina Siniaková.

Kdo z českých tenistek je olympijskou vítězkou?

Olympijská zlata mají Kateřina Siniaková (čtyřhra v Tokiu 2020 a v Paříži 2024) a Barbora Krejčíková (čtyřhra v Tokiu 2020). Petra Kvitová získala ve dvouhře olympijský bronz v Riu 2016 a bronz ze čtyřhry v Riu má i Barbora Strýcová.

Proč jsou české tenistky tak úspěšné ve čtyřhře?

České hráčky dlouhodobě patří ke světové deblové špičce, Lucie Šafářová, Barbora Strýcová i Kateřina Siniaková získaly grandslamové tituly ve čtyřhře a část z nich i olympijská zlata. Debl navíc tvoří pevný základ úspěchů reprezentace a zkušenosti z něj se přenášejí i do dvouhry.

Kdo byla první velká česká grandslamová šampionka?

Základ tradici položily už v minulém století Martina Navrátilová, jedna z nejúspěšnějších tenistek všech dob, a Hana Mandlíková, vítězka několika grandslamů v osmdesátých letech. Na jejich úspěchy pak navázala dnešní generace.

Kdo je nejúspěšnějším českým tenistou mezi muži?

K nejúspěšnějším českým tenistům této éry patří Tomáš Berdych, finalista Wimbledonu 2010 a dvojnásobný vítěz Davis Cupu (2012 a 2013).

Závěr

České tenistky spojily grandslamové tituly ve dvouhře i ve čtyřhře, posty světových jedniček a olympijské medaile do jedné z nejsilnějších generací v historii tuzemského sportu. Od Petry Kvitové přes Barboru Krejčíkovou až po deblové královny Lucii Šafářovou, Barboru Strýcovou a Kateřinu Siniakovou drží český tenis na světové špičce, a to v návaznosti na průkopnice Martinu Navrátilovou a Hanu Mandlíkovou. Kompletní přehled dalších sportovních osobností najdete v našem rozcestníku českých sportovců. Chybí vám v přehledu některé jméno nebo máte tip na doplnění? Napište nám přes stránku kontakt.