Terezín: počet obyvatel, okres, kraj
Aktualizováno: 25. srpna 2026
Rychlá fakta
Terezín je pevnostní město v Ústeckém kraji, v okrese Litoměřice, přibližně dva kilometry jihovýchodně od Litoměřic. Vzniklo na konci 18. století jako vojenská pevnost a patří k nejlépe dochovaným bastionovým pevnostem svého druhu v Evropě.
Město leží v nížině při soutoku Ohře s Labem, v nadmořské výšce kolem 150 metrů. Jeho pravidelný půdorys s hradbami, bastiony a vodními příkopy dodnes určuje podobu obce. S dějinami Terezína je neoddělitelně spjata i tragická kapitola druhé světové války, které je věnován Památník Terezín.
Rychlý přehled
- Kraj: Ústecký
- Okres: Litoměřice
- Založení: 1780 (počátek stavby pevnosti)
- Počet obyvatel: přibližně 2 850 (k roku 2025 dle cs.wikipedia/ČSÚ)
- Rozloha: 13,54 km²
- Řeka: Ohře (poblíž soutoku s Labem)
- Web města: www.terezin.cz
O městě Terezín
Terezín je malé město v severozápadních Čechách, jehož charakter je zcela mimořádný: celé sídlo bylo vybudováno jako jednotný pevnostní komplex podle geometrického plánu. Skládá se z Hlavní pevnosti na levém břehu Nové Ohře, kde stojí vlastní město, a z Malé pevnosti na pravém břehu. Díky zachovalému opevnění, kasárnám a systému podzemních chodeb je Terezín cenným dokladem vojenské architektury 18. století a významným místem paměti.
Historie Terezína
Stavba pevnosti byla zahájena v roce 1780 z rozhodnutí císaře Josefa II. a pevnost dostala jméno po jeho matce, císařovně Marii Terezii (Theresienstadt). Měla chránit severní přístupovou cestu do vnitrozemí Čech. Pevnost byla postavena podle nejmodernějších zásad tehdejšího opevňovacího umění, nikdy však nebyla v boji dobyta ani obležena a její vojenský význam postupně upadal.
Nejtěžší kapitolu prožil Terezín za druhé světové války. V letech okupace zřídili nacisté v Malé pevnosti policejní věznici gestapa a z Hlavní pevnosti učinili židovské ghetto a průchozí tábor. Prošly jím desetitisíce vězňů, z nichž mnozí zde zahynuli nebo byli odtud deportováni do vyhlazovacích táborů. Toto místo dnes připomínáme s úctou k obětem. Po válce byla vojenská funkce města ukončena a Terezín se stal civilním sídlem s pietními a muzejními institucemi.
Co v Terezíně navštívit
Většina zajímavostí přímo souvisí s dějinami pevnosti a s připomínkou obětí druhé světové války. K nejvýznamnějším místům patří:
- Památník Terezín – národní kulturní památka a hlavní paměťová instituce města.
- Malá pevnost s bývalou věznicí gestapa a Národním hřbitovem před jejími hradbami.
- Muzeum ghetta v Hlavní pevnosti, které dokumentuje osudy vězňů.
- Bastionové opevnění a podzemní chodby, dochovaný systém hradeb a vodních příkopů.
Návštěva pietních míst si žádá klid a ohleduplnost; jde o místa spojená s utrpením a smrtí mnoha lidí.
Poloha a doprava
Terezín leží v okrese Litoměřice, jen asi dva kilometry od okresního města Litoměřice, a přibližně 70 kilometrů severozápadně od Prahy. Městem prochází silniční tah spojující Litoměřice s Lovosicemi a dálnicí D8, díky čemuž je snadno dostupný autem i autobusem. Nejbližší významnější železniční spojení nabízejí stanice v okolních Litoměřicích a Lovosicích.
Stavba pevnosti v letech 1780 až 1790
Rozhodnutí postavit novou pevnost u soutoku Ohře s Labem vydala 16. prosince 1779 Marie Terezie na podnět svého syna a spoluvladaře Josefa II.; současně bylo nařízeno budovat pevnost v Josefově a přestavět opevnění Hradce Králové. Vlastní stavba začala na jaře 1780, základní kámen byl položen 10. října téhož roku a po smrti Marie Terezie nechal Josef II. pevnost 12. prosince 1780 pojmenovat Theresienstadt. Velením stavby byl pověřen plukovník, později generál Karel Niclas von Steinmetz, na projektu se výrazně podílel plukovník Franz Lauer a oba vycházeli z koncepcí francouzského inženýra Louise de Cormontaigne. Staveništi musela ustoupit vesnice Kopisty, jejíž obyvatelé byli přesídleni do nově založených Nových Kopist, které jsou dnes jednou z částí Terezína.
Rozsah díla je i v evropském srovnání neobvyklý: opevnění, vnitřní město a uměle vybudované záplavové kotliny zabírají zhruba 400 hektarů. Jádrem je Hlavní pevnost obepnutá osmi bastiony, které spojují kurtiny a chrání raveliny, kontragardy a kryté cesty s lunetami; kromě strany podél Ohře je opevnění doplněno podzemními minovými chodbami. Soustava stavidel umožňovala zaplavit nejen okolní krajinu, ale i samotné příkopy. V době nejsilnějšího stavebního ruchu se na staveništi pohybovalo odhadem 15 000 lidí. Pevnost byla dokončena v červnu 1790, celkové náklady dosáhly 10 milionů zlatých a spotřeba cihel se odhaduje na 400 milionů kusů.
Uvnitř hradeb bylo 9. prosince 1782 založeno svobodné královské město, od počátku plně podřízené armádě: vojenská správa schvalovala projekt každého domu i profesi jeho majitele a osídlovací patent preferoval řemeslníky, kupce a hostinské, zatímco živnosti spojené se zemědělstvím byly zakázány. Vlastní městskou správu získal Terezín až v roce 1830. Pevnost nebyla nikdy obléhána ani dobyta, od poloviny 19. století sloužily kasematy jako věznice a pevnostní funkce Terezína byla ukončena císařským výnosem v roce 1888.
Ghetto a policejní věznice v Malé pevnosti v letech 1940 až 1945
V červnu 1940 zřídilo pražské gestapo v Malé pevnosti policejní věznici. Za pět let jejího provozu prošlo branou podle údajů Památníku Terezín asi 32 000 mužů a žen; přibližně 90 procent z nich tvořili čeští a moravští občané, vězněni zde ale byli i občané Sovětského svazu, Poláci, Jihoslované, Francouzi, Italové a angličtí váleční zajatci. Šlo o průchozí věznici, odkud byli lidé posíláni před soud nebo do koncentračních táborů. Od roku 1943 se zde prováděly popravy bez soudního řízení, celkem bylo zastřeleno více než 250 vězňů, při poslední popravě 2. května 1945 zahynulo 51 vězňů. Přímo v Malé pevnosti zemřelo 2 600 vězňů.
Od listopadu 1941 byli do Hlavní pevnosti deportováni Židé z Protektorátu Čechy a Morava a nacisté zde zřídili ghetto. Transporty přijížděly také z Německa, Rakouska, Nizozemska, Dánska a ke konci války ze Slovenska a Maďarska; v polovině roku 1942 bylo z města vystěhováno civilní obyvatelstvo a vězni byli ubytováni i v obytných domech, na půdách, ve sklepech a v kasematech. Za necelé čtyři roky prošlo ghettem více než 140 000 židovských vězňů a přibližně 35 000 jich zde zemřelo v důsledku hladu a hygienických a ubytovacích podmínek. Z Terezína bylo vypraveno 63 transportů, jimiž odešlo více než 87 000 osob, od října 1942 téměř výhradně do Osvětimi a Březinky; osvobození se z nich dočkalo necelých 3 800 lidí. Z deportovaných dětí zahynulo asi 7 500 a přežilo 245, dalších 400 dětí zemřelo přímo v ghettu.
Situaci na konci války zhoršily evakuační transporty, které od 20. dubna do 6. května 1945 přivezly do Terezína více než 15 000 vězňů z vyklízených táborů, mezi nimi i nežidovské, a s nimi skvrnitý tyfus. Ochranu nad věznicí i ghettem převzal 2. května Mezinárodní červený kříž, od 4. května zde působila Česká pomocná akce vedená pražským epidemiologem Karlem Raškou a 8. května večer projely městem první jednotky Rudé armády. Repatriace osvobozených vězňů do třiceti států trvala do 21. srpna 1945.
Památník Terezín a proměna města po roce 1945
Vláda Československé republiky rozhodla 6. května 1947 zřídit v Terezíně památník, který nesl název Památník národního utrpení; dnes je Památník Terezín příspěvkovou organizací Ministerstva kultury. Netvoří jednu ucelenou lokalitu, ale soubor rozptýlených pietních míst: Malou pevnost, Národní hřbitov, Muzeum ghetta, bývalá Magdeburská kasárna, modlitebnu z doby ghetta s replikou mansardy, židovský hřbitov s krematoriem, kolumbárium s částí opevnění, pietní místo u Ohře, pamětní desku u bývalé železniční vlečky a bývalou podzemní továrnu Richard u Litoměřic. Muzeum ghetta bylo otevřeno v roce 1991 v budově původní městské školy, v níž byl za války domov pro židovské chlapce označovaný L417. Národní hřbitov vznikl po osvobození; 16. září 1945 se zde konal pohřeb 601 exhumovaných obětí.
Území pevnosti bylo nařízením vlády č. 443/1992 Sb. prohlášeno za památkovou rezervaci. Armáda z města odcházela postupně od roku 1995 a poslední vojáci je opustili v roce 1997, což se výrazně promítlo do počtu obyvatel; v roce 2002 zasáhly Terezín povodně na dolním Labi. Dnešní obec tvoří čtyři části: Terezín, České Kopisty, Nové Kopisty a Počaply. K 1. lednu 2025 měl Terezín podle Českého statistického úřadu 2 850 obyvatel při průměrném věku 44,0 roku.
Následující tabulka zachycuje výsledky sčítání za místní část Terezín, tedy za vlastní pevnostní město bez připojených vesnic, aby byla řada v čase srovnatelná. Data vycházejí z Historického lexikonu obcí České republiky vydaného Českým statistickým úřadem a z výsledků sčítání 2011 a 2021. Nízká hodnota za rok 1869 oproti roku 1880 souvisí s tím, jak jednotlivá sčítání zachycovala vojenskou posádku, která ve městě tvořila podstatnou část přítomného obyvatelstva.
Časté otázky
V jakém kraji leží Terezín?
Terezín leží v Ústeckém kraji, v okrese Litoměřice.
Kolik má Terezín obyvatel?
Terezín má přibližně 2 850 obyvatel (k roku 2025 dle cs.wikipedia/ČSÚ).
Kdy byl Terezín založen?
Pevnost začala vznikat v roce 1780 z rozhodnutí císaře Josefa II. a byla pojmenována po císařovně Marii Terezii.
Proč je Terezín známý z období druhé světové války?
Za okupace zde nacisté zřídili policejní věznici gestapa v Malé pevnosti a židovské ghetto v Hlavní pevnosti. Připomínku obětí dnes spravuje Památník Terezín.
U které řeky Terezín leží?
Leží na řece Ohři nedaleko jejího soutoku s Labem.
Další česká města
Prozkoumejte další města v našem přehledu:
Zpět na rozcestník: Přehled českých měst.
Kolik lidí prošlo terezínským ghettem?
Podle údajů Památníku Terezín prošlo ghettem v Hlavní pevnosti za necelé čtyři roky více než 140 000 židovských vězňů. Přibližně 35 000 z nich v Terezíně zemřelo a 63 transporty odtud bylo deportováno více než 87 000 osob, převážně do Osvětimi a Březinky. Osvobození se z deportovaných dočkalo necelých 3 800 lidí.
Byl Terezín koncentrační tábor?
Označení koncentrační tábor se pro Terezín používá běžně, přesnější je ale rozlišení dvou různých zařízení. V Malé pevnosti fungovala od června 1940 policejní věznice pražského gestapa, kterou prošlo asi 32 000 mužů a žen, zatímco v Hlavní pevnosti bylo od listopadu 1941 židovské ghetto, tedy sběrný a průchozí tábor, odkud odjížděly transporty do vyhlazovacích táborů.
