Hlučín: počet obyvatel, okres, kraj
Aktualizováno: 25. srpna 2026
Rychlá fakta
Hlučín je město v Moravskoslezském kraji, v okrese Opava, ležící zhruba deset kilometrů severozápadně od Ostravy. Je přirozeným střediskem svébytného regionu Hlučínsko a spojuje průmyslové zázemí Ostravska s rekreačním okolím u Hlučínského jezera.
Město se rozkládá na okraji Ostravské pánve nedaleko Opavské pahorkatiny, v blízkosti Moravské brány. Jeho charakter formovala zvláštní historie: území Hlučínska patřilo v letech 1742 až 1920 k Prusku, a proto se zdejší kraj i po připojení k Československu udržel jako kulturně i jazykově osobitá oblast.
Rychlý přehled
- Kraj: Moravskoslezský
- Okres: Opava
- První písemná zmínka: rok 1303 (vznik města se předpokládá kolem roku 1256)
- Počet obyvatel: přibližně 13 350 (k roku 2025)
- Rozloha: 21,14 km²
- Web města: www.hlucin.cz
O městě Hlučín
Hlučín je střední město ležící na spojnici mezi Ostravou a Opavou. Přestože administrativně spadá do okresu Opava, je díky své poloze úzce provázané s ostravskou aglomerací. Plní roli spádového centra pro okolní obce Hlučínska a je sídlem obce s rozšířenou působností. Kombinuje městskou zástavbu s dostupnou přírodou a vodní rekreací, což z něj dělá vyhledávané místo pro bydlení i výlety v rámci regionu.
Historie Hlučína
Vznik Hlučína se předpokládá kolem roku 1256 za vlády Přemysla Otakara II., nejstarší dochovaná písemná zmínka o městě pochází z roku 1303. Zásadní zlom přinesla polovina 18. století: po prohraných slezských válkách připadlo Hlučínsko včetně Hlučína roku 1742 Prusku a zůstalo jeho součástí až do roku 1920, kdy bylo na základě versailleské smlouvy připojeno k Československu. Toto téměř dvě stě let trvající pruské období hluboce ovlivnilo místní obyvatelstvo, jeho tradice i vztah k regionu. Ve 20. století se město stalo součástí průmyslově se rozvíjejícího Ostravska.
Co v Hlučíně navštívit
- Hlučínský zámek – renesanční sídlo s areálem, jehož počátky sahají do 16. století (zámecký areál z roku 1525).
- Kostel svatého Jana Křtitele – hlavní sakrální dominanta města.
- Kaple Panny Marie z roku 1690.
- Budova radnice z roku 1868 v klasicistním stylu.
- Hlučínské jezero – rozsáhlá vodní plocha na okraji města s možností koupání a vodních sportů, oblíbený cíl letní rekreace.
- Zbytky městského opevnění připomínající středověký původ města.
Poloha a doprava
Hlučín leží asi deset kilometrů severozápadně od centra Ostravy a zhruba na půli cesty mezi Ostravou a Opavou. Město je od roku 1950 začleněno do systému ostravské městské hromadné dopravy, což zajišťuje pohodlné autobusové spojení s krajskou metropolí. Železniční trať byla do Hlučína přivedena roku 1913. Díky poloze u ostravské aglomerace má město dobrou dostupnost po silniční síti směrem na Ostravu, Opavu i k dálničnímu tahu na Polsko.
Rok 1920 a dvojí občanství dějin: proč Hlučínsko dodnes vybočuje
Právním základem změny hranice byl článek 83 Versailleské mírové smlouvy, která vstoupila v platnost 10. ledna 1920. Vlastní převzetí území československými jednotkami proběhlo 4. února 1920. Na rozdíl od zbytku Horního Slezska, kde se o příslušnosti rozhodovalo lidovým hlasováním, se na Hlučínsku žádný plebiscit nekonal: mírová konference se opřela o historickou příslušnost území k českým zemím a o to, že se většina obyvatel při sčítáních hlásila k moravštině jako mateřskému jazyku. Původně vymezená hranice zahrnovala zhruba 285 km² a 36 obcí, po úpravách do roku 1923 se rozsah ustálil přibližně na 316 km². Z převzatého území vznikl v rámci země Slezské nový politický a soudní okres Hlučín, který existoval čtyřicet let a v roce 1960 zanikl začleněním do okresu Opava.
Zásadní je, že Hlučínsko strávilo mimo české země takřka dvě století, od pruského zisku části opavského knížectví v roce 1742. Nešlo tedy o pohraničí osídlené v novověku, ale o starousedlé slovanské obyvatelstvo, které prošlo pruskou správou, pruskou školou a po roce 1871 i systematickou germanizací. Podle sčítání z prosince 1905 uvedlo na Hlučínsku moravštinu jako mateřský jazyk zhruba 87 procent obyvatel, němčinu asi 10 procent, přesto bylo celkové smýšlení kraje před rokem 1920 spíše německé. Odtud pramení dodnes živá přezdívka Prajzská i to, že se místní tradičně označovali za Moravce.
Tato zvláštní pozice měla tragické pokračování. V říjnu 1938 nebylo Hlučínsko připojeno k nově vytvořené Sudetské župě jako většina odstoupeného pohraničí, ale bylo vráceno přímo do dřívějšího svazku hornoslezské provincie jako území, které Německu patřilo už před rokem 1918. Obyvatelé tím získali říšské občanství a s ním brannou povinnost, které se obyvatelé protektorátu netýkaly. Podle údajů shromážděných hlučínskými historiky narukovalo za války z Hlučínska k německé armádě na 12 tisíc mužů, kolem 5 tisíc se vrátilo zraněných a asi 3 tisíce se nevrátily vůbec. Po roce 1945 pak rodiny řešily takzvaný hlučínský problém, tedy prověřování občanství a spolehlivosti u lidí, kteří do wehrmachtu nastoupili z donucení. Bez znalosti tohoto sledu událostí je regionální identita Hlučínska jen těžko pochopitelná.
Vývoj počtu obyvatel, části města a katastry
Hlučín se dnes člení na tři části a tři katastrální území: vlastní Hlučín, Bobrovníky a Darkovičky. Darkovičky se staly součástí města v roce 1960, Bobrovníky v roce 1975. V sedmdesátých a osmdesátých letech k Hlučínu dočasně patřila i řada dalších obcí, mimo jiné Kozmice, Vřesina, Dobroslavice, Darkovice, Děhylov a Hať, které se na přelomu osmdesátých a devadesátých let opět osamostatnily. Proto se starší statistiky liší podle toho, zda pracují s tehdejším, nebo s dnešním územím města. Následující řada je přepočtena na současnou rozlohu 21,14 km².
Křivka ukazuje dva zlomy. Do druhé světové války rostl Hlučín pomalu a zůstával malým okresním městem pod deset tisíc obyvatel. Skokový růst přinesla až padesátá a šedesátá léta, kdy se z města stalo zázemí rozbíhajícího se ostravského průmyslu a vyrostla zde sídliště Rovniny a okolí ulic Cihelní a Severní. Od devadesátých let počet obyvatel mírně, ale setrvale klesá; k roku 2025 evidoval Český statistický úřad v Hlučíně zhruba 13,4 tisíce lidí. Od roku 2003 je Hlučín obcí s rozšířenou působností a jeho správní obvod tvoří patnáct obcí, díky čemuž zůstává úřední a školský spád mnohem větší, než odpovídá vlastnímu počtu obyvatel.
Zaměstnavatelé, dojížďka do Ostravy a školy
Hlučín je typickým příkladem města bez jednoho dominantního podniku. Analytická část plánu rozvoje města zpracovaná v roce 2019 identifikovala ve městě necelé čtyři stovky zaměstnavatelů, z nichž dva největší měly kolem 150 zaměstnanců a přes dvě stě jich zaměstnávalo méně než deset lidí. Největšími zaměstnavateli se sídlem ve městě byly podle téhož rozboru poskytovatel sociálních služeb Fontána a samotné město Hlučín, následované mimo jiné Domovem pod Vinnou horou, Charitou Hlučín, záchranným útvarem Hasičského záchranného sboru, dvěma největšími základními školami a menšími firmami z automobilového, stavebního a papírenského oboru. Podle sčítání v roce 2011 pracovala nejsilnější část ekonomicky aktivních obyvatel v průmyslu, zhruba 22 procent, a v obchodu a opravách vozidel, necelých 13 procent. Nezaměstnanost klesla z 6,7 procenta v roce 2014 na 2,2 procenta ke konci roku 2018, tedy na úroveň celorepublikového průměru.
Blízkost krajského města se do struktury práce promítá velmi silně. Ze sčítání 2011 vyjíždělo za prací mimo obec zhruba dva tisíce obyvatel Hlučína do Ostravy, zatímco do druhé Opavy jich mířilo sedmnáctkrát méně. Saldo dojížďky je pro město výrazně záporné, opačným směrem do Hlučína dojíždí nejvíce lidí z Ostravy, Ludgeřovic, Kozmic, Dolního Benešova a Hati. Průměrná doba cesty do zaměstnání vycházela kolem 23 minut, což odpovídá zhruba čtvrthodinové jízdě autem do Ostravy a přibližně půlhodině do Opavy.
Školská síť naopak funguje spíše obráceně, tedy jako služba pro celé Hlučínsko. Ve městě působí pět základních škol, z nichž největší kapacitu má Základní škola Hlučín-Rovniny v ulici Cihelní, dále Základní škola Hlučín v ulici Hornická a Základní škola dr. Miroslava Tyrše; menší školy spojené s mateřskou školou jsou v Bobrovníkách a Darkovičkách. Střední vzdělávání zastupuje Gymnázium Josefa Kainara se čtyřletým a šestiletým oborem a Odborné učiliště a Praktická škola s obory zaměřenými na řemesla a služby. Uměleckou výchovu zajišťuje Základní umělecká škola Pavla Josefa Vejvanovského, pojmenovaná po hudebním skladateli 17. století původem z Hlučínska. Ve zdravotnictví je páteří poliklinika v ulici Čs. armády, kde jsou soustředěny ordinace praktických lékařů i většiny běžných odborností; nejbližší nemocnice se nacházejí v Ostravě.
Časté otázky
V jakém kraji leží Hlučín?
Hlučín leží v Moravskoslezském kraji, v okrese Opava. Je střediskem regionu Hlučínsko.
Kolik má Hlučín obyvatel?
Hlučín má přibližně 13 350 obyvatel (údaj k roku 2025).
Kdy je Hlučín poprvně písemně zmíněn?
Nejstarší dochovaná písemná zmínka o Hlučíně pochází z roku 1303, samotný vznik města se předpokládá kolem roku 1256.
Co znamená region Hlučínsko?
Hlučínsko je svébytná oblast kolem Hlučína, která v letech 1742 až 1920 patřila k Prusku a dodnes si uchovává osobitou kulturní i jazykovou identitu.
Kde se dá v Hlučíně koupat?
K rekreaci a koupání slouží Hlučínské jezero na okraji města, které nabízí vodní plochu i zázemí pro vodní sporty.
Další česká města
Prozkoumejte další města v našem přehledu:
Zpět na rozcestník: Přehled českých měst.
Proč museli muži z Hlučínska narukovat do německé armády?
Hlučínsko bylo v říjnu 1938 na rozdíl od většiny odstoupeného pohraničí připojeno přímo k hornoslezské provincii jako území, které Německu patřilo už před rokem 1918, nikoli k Sudetské župě. Jeho obyvatelé tím získali říšské občanství a s ním i brannou povinnost, která se obyvatel protektorátu netýkala. Podle údajů hlučínských historiků narukovalo za války z regionu k německé armádě na 12 tisíc mužů a asi 3 tisíce z nich se domů nevrátily.
Jak vzniklo Hlučínské jezero?
Není přirozené, jde o zatopenou štěrkovnu na jihozápadním okraji města. Povrchová těžba štěrkopísku, kterého je Hlučínsko na zásoby velmi bohaté, tu probíhala od druhé poloviny 20. století a v sedmdesátých letech začala být omezována ve prospěch rekreačního využití. Vodní plocha měří zhruba 131 hektarů, je mělká s hloubkou do několika metrů a v posledních letech prošla rozsáhlou sanací břehů a mělčin.
